4. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

První věta dnešního čtení je závěrem Petrova letničního kázání a zároveň hutným shrnutím prvokřesťanského vyznání víry: „Onen ukřižovaný Ježíš je Pánem a Mesiášem!“ Ta nejsprávnější reakce na takovouto (pro tehdejší Židy zcela revoluční) zvěst, která jim „probodla srdce“ (v. 37a) je otázka z v. 37b. Správná reakce (i ve všech dalších generacích): obrácení (návrat, změna smýšlení) zpečetěné křestním vyznáním Ježíše jako Mesiáše a otevření se daru Ducha svatého.

SK 2,14A.36-41

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“

Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“

Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

ŽALM 23

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, - dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, - vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, - občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách, - pro svoje jméno. - I kdybych šel temnotou rokle, - nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. - Tvůj kyj a tvá hůl, - ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl - před zraky mých nepřátel, - hlavu mi mažeš olejem, - má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí - po všechny dny mého života, - přebývat smím v Hospodinově domě - na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ

Upřený pohled na trpícího a trpělivého Krista posiluje k následování jeho příkladu „neodporovat zlému zlým“. Ježíšovo „snášení“ zla vyvrcholilo nesením našich hříchů a zranění. Naše urážky a provinění vůči němu samotnému nám Ježíš neoplatil stejnou měrou podle starozákonního „oko za oko, ránu za ránu“. Naopak! Ježíš nám oplatil za rány „uzdravením“, za provinění spásou. On je ten dobrý pastýř, který naplňuje Boží příslib: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Jako pastýř pečuje o své stádo, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a temných mračen“ (Ez 34,11.12).

1 PETR 2,20B-25

Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povolání. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ve vstupní „obrazné řeči“ (v. 1-6) se předpokládá ke statku přilehlý dvůr s jedinými dveřmi, u nichž hlídá dveřník. Přístup k ovcím měl jen pastýř, kterého dveřník znal. Ten pak vyvolává ovce svého stáda vábením či lichotivými jmény z množství ostatních a vede je na pastvu. Ovce následují jen tento hlas jim známý. Ježíš vznáší jedinečný nárok být jediným prostředníkem života („zloději a lupiči“ se myslí jacíkoli „mesiáši“ a „zachránci“ nabízející spásu mimo víru v Krista).

JAN 10,1-10

Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.

Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“

K ZAMYŠLENÍ

Bezpečí hledá v životě snad každý. A přece víme, že žádné místo na zemi není a nemůže být tak chráněno, aby v něm byl člověk natrvalo bezpečný. A žádná situace lidského života není tak jistá a nepohnutelná, že by s nemohla zkazit. Ježíš jako dobrý pastýř nenabízí cestu do bezpečné pozemské „pevnosti“, ale nabízí jistotu vztahu. On je ten, kdo člověka nevydá do svrchované moci zla, kdo se ho nechce zříci, kdo ho nezavede na scestí. Nechce nás opustit na našich životních cestách. Proto si zasluhuje naši svrchovanou důvěru. Není třeba ho přesvědčovat, aby nás neopouštěl. Je třeba být s ním, a to vždy a stále.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sk 11,1-18

Jan 10,11-18

Komentář: Jan 10,11-18
Ježíš jako dobrý pastýř: počítám s ním? Považuji ho za svého dobrého pastýře, který mě doprovází, chrání, vede?

23. 4. Svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8

Jan 10,11-16

Komentář: Sk 13,46-49
Být světlem pohanům – tento úkol nepřijal jen sv. Vojtěch, ale každý z nás (křtem a biřmováním). Ne každý ovšem půjde do dalekých krajin: každý však může být světlem tam, kde žije. Třeba už tím, že se bude modlit za nevěřící ze svého okolí…

Sk 12,24-13,5a

Jan 12,44-50

Komentář: Jan 12,44-50
Přijmout, spíš přijímat Kristova slova patří k základům křesťanského života. Přijímat slovo pak neznamená v první řadě jednat podle něj, ale naslouchat mu a uvěřit. Stojí to za to: přijaté slovo přináší život.

25. 4. Svátek sv. Marka, evangelisty

1 Petr 5,5b-14

Mk 16,15-20

Komentář: Mk 16,15-20
Předat evangelium: náročné, nemožné? To také. Ale především dobrodružné, životodárné. A hlavně: pokud jsem poznal a okusil novost vzkříšení, mohu si to nechat pro sebe?

Sk 13,26-33

Jan 14,1-6

Komentář: Jan 14,1-6
Máme zamluvené místo… u Otce. To ať je nám útěchou a posilou, kdykoli budeme vnímat, že se na tomto světě necítíme „doma“.

Sk 13,44-52

Jan 14,7-14

Komentář: Jan 14,7-14
Můžeme konat velké věci: kdyby nám toto řekl nějaký člověk, mohli bychom ho právem podezírat z klamu. Ale toto nám slibuje samotný Kristus: a cestou k těmto velkým činům je modlitba v jeho jménu, tj. v něm, v souladu s jeho slovem.