4. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ve verších 4-5 je člověk před Bohem jako stvořená bytost (větou „před tím, než jsem tě utvořil“ se vyjadřuje totální závislost na Stvořiteli) a Bůh je vykreslen jako ten, který svobodně povolává a určuje ke konkrétnímu poslání: Jeremiáš má být prorokem národů. Bůh však neposílá bez výbavy: vyžaduje sice od povolaného odvahu (v. 18), ale zároveň poskytuje oporu a jistotu vytrvat (v. 18) a zaručuje svoji blízkost.

JER 1,4-5.17-19

Za (krále) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, (železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“

ŽALM 71

Odpověď: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.
Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.

2. ČTENÍ

Korinťanům, kteří usilovali o nápadná a okázalá charizmata, Pavel klade na srdce úsilí o dary prospěšné druhým. Ale nejdůležitější ze všeho není služba skrze dary, ale postoj ryzí lásky (tedy láska nevylučuje dary – obrazně řečeno: láska je duší, dary jsou konkrétními nástroji služby). Pojem „láska“ není vyjádřen pomocí slova „eros“ (to je láska citová, vášnivá), ani pomocí „filia“ (to je náklonnost mezi přáteli), ale pomocí agapé, slova označujícího nezištný postoj, darování bez „podmínek“.

1 Kor 12,31 – 13,13

(Bratři a sestry!) Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.
Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš se nyní představuje jako prorok podobný Eliášovi a Elíšovi. Jako ti dva starozákonní proroci neměli možnost utíkat se o pomoc k souvěrcům, ale museli se obrátit k cizincům, tak stejně Kristus. Obyvatelé Nazareta jsou tak vedeni k tomu, aby si uvědomili, že Bůh dává své dary, jak chce. Nikdo nemá „právo“.

LK 4,21-30

Ježíš promluvil v synagóze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“
Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“
Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“
Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

K ZAMYŠLENÍ

Počátek Ježíšova veřejného života, o kterém jsme dnes slyšeli z Lukášova evangelia, v mnohém připomíná počátky poslání první církve a Ježíšových učedníků v každé době vůbec. Jde o neustálou aktualizaci slova, které zaznělo. Uskutečňuje se vždy v síle a moci Ducha svatého. Toto hlásání je jasným úkolem, kterého se nelze zříci. Inspiruje se ve slově starozákonních proroků. Nechybí odmítání a nepochopení ze strany posluchačů, zapříčiněné nedostatkem víry a lidskými předsudky. V Božím slově je síla lásky, která se nezastaví ani před hněvem a pronásledováním. Je-li odmítnuto, projde středem a bude se ubírat dál (srov. Lk 4,30). Vždyť „Láska nikdy nepřestává“ (1 Kor 13,8).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 1.

Žid 11,32-40

Mk 5,1-20

Komentář: Žid 11,32-40
Všichni zde v úryvku uvedení očekávali naplnění Božích zaslíbení – vykoupení, spásu lidstva. Nám je již dána, a tak dnes mohu znovu děkovat za ten veliký Boží dar a z něj žít.

úterý 30. 1.

Žid 12,1-4

Mk 5,21-43

Komentář: Žid 12,1-4
Navazujeme na včerejší téma nám darované spásy. Ta nás vede k tomu, abychom odhodili všechno, „co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete“. Právě dnes.

31. 1.

Žid 12,4-7.11-15

Mk 6,1-6

Komentář: Mk 6,1-6
Jak vnímám lidi ve svém okolí, ve své farnosti? Jsem schopen vnímat jejich obdarování, jejich proměnu, nemám je jen dávno přečtené, dávám ji ve svém srdci prostor k růstu?

1. 2.

Žid 12,18-19.21-24

Mk 6,7-13

Komentář: Žid 12,18-19.21-24
Ve své víře nejsme sami, kromě těch kolem nás jsou to i všichni ti, kteří nás už předešli k Pánu a kteří jsou pro nás svědky. My všichni jsme byli pokropeni (očištěni) Beránkovou krví k naději, radosti a lásce.

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu

Žid 2,14-18

Lk 2,22-40

Komentář: Lk 2,22-40
Simeon a Anna poznali Mesiáše. I mně se Ježíš dává poznat (a chce ještě více). V které životní situaci, v které oblasti svého života jej nepoznávám či nenalézám?

3. 2.

Žid 13,15-17.20-21

Mk 6,30-34

Komentář: Žid 13,15-17.20-21
Podávat stále oběť chvály = „ovoce rtů, které chválí jeho jméno“. Být dobročinný, mít pochopení pro druhé. K tomu jsme vedeni naším Pánem a zároveň Jím samým v tom zdokonalováni.