29. 1. 2006

4. neděle v mezidobí

Když na začátku bohoslužby stojíme ve společenství bratří a sester před naším Bohem, zkusme si znovu víc uvědomit, čím on nás oslovuje, jak k nám promlouvá. Bůh má k dispozici nepřeberné množství prostředků komunikace, mezi nimi zvláště své slovo v Písmu, liturgii, autoritu, naše bližní, životní události, zázraky přírody i zvláštní mimořádná znamení. Těmito cestami se k nám přibližuje, sděluje nám svou vůli a ujišťuje nás o své blízkosti a lásce. Je jasné, že jeho slovo očekává naši odpověď. Ptejme se, zda známe Boží hlas i způsoby, jak k nám přistupuje, zda Boží oslovení dovedeme rozlišit mezi tolika jinými hlasy a zda jsme připraveni pohotově na ně reagovat.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Zřízení instituce proroka v Izraeli je v páté knize Mojžíšově představeno jako záležitost Božího rozhodnutí. Prorok nebyl věštec, ale měl sdělovat Hospodinovu vůli způsobem, kterému člověk rozumí a který ho vnějšími okolnostmi neděsí. Tak se také v Izraeli dělo. A všichni proroci svou činností připravovali lid na příchod toho, který přinášel Boží vůli v plnosti slova i v plnosti vlastní existence. Tím byl Pomazaný Páně – Ježíš, vrcholná postava v celé linii proroků.

Dt 18,15-20

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‚Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.‘
Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím.
Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘ “

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

K pochopení tohoto úryvku je třeba číst celou kapitolu a vzít v úvahu, na jaké otázky ve svém listě apoštol Korinťanům odpovídá. To negativní, o čem v úryvku píše, jistě ve svém okolí viděl. Proto nechtěl, aby korintští křesťané šli stejnou cestou. Jeho zásadní poselství v tomto listě i v ostatních listech je vybízení k životu z Krista v síle jeho Ducha, nikoliv oceňování života v manželství.

1 Kor 7,32-35

(Bratři a sestry!) Rád bych, abyste byli bez starostí.
Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti. Aleluja.

EVANGELIUM

Učení rabínů, kteří procházeli v čase Ježíšova života Palestinou, bylo komplikované, odvolávalo se často na jiné učitelské autority, ale vůči mnoha lidským trápením bylo bezmocné. Evangelium naproti tomu chce názorně ukázat, že Ježíš není jen jedním z učitelů mezi učiteli. Jeho učení bylo slovem i skutkem současně a dotýkalo se osvobozujícím způsobem lidské nouze. Osvobozovalo člověka pro dobrý život s Bohem a mezi lidmi.

Mk 1,21-28

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“
Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

K ZAMYŠLENÍ

Kolik moudrých slov jsme v životě už slyšeli, rozumné rady i dobře míněná poučení. Bezpochyby leckomu z nás něčí slovo mnohokrát pomohlo a stalo se oporou a světlem. Kolik jsme však také slyšeli slov prázdných, hloupostí, pošetilých názorů, zbytečných řečí a nesmyslných nabídek. Aniž si to uvědomujeme, takové řeči v nás zanechávají prázdnotu, a pokud vyloženě neškodí, nic dobrého rozhodně nepřinášejí. A pak je zde slovo Boží. Je pronášeno s mocí a provázeno činem. Slovo a čin jsou v semitských jazycích identické. Boží slovo tvoří, uzdravuje, osvobozuje člověka od zla. Stačí i jen jediné jeho slovo, žádné není marné. Světu se však může jevit jako bláznovství. Záleží především na našem přístupu k slovu našeho Boha, spolehneme-li se na ně, bezprostředně budou následovat zázraky. Pro někoho však mohou zůstat pouze náhodami nebo zanedbatelnými maličkostmi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

30. 1.

2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a

Mk 5,1-20

Komentář: Mk 5,1-20
Osvobození od zla, kterému člověk není schopen účinně vzdorovat, je vždy velká věc, i když okolnosti nemusí být tak dramatické. Vždy je ale důležitá ochota sdělit druhým, co dobrého mi Bůh osvobozením daroval.

31. 1.

2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 – 19,4

Mk 5,21-43

Komentář: Mk 5,21-43
Ježíš nebyl a není léčitel, ale spasitel. Jeho uzdravování zviditelňovalo to, co se týkalo nitra člověka, jeho záchrany pro Boha. Tak je tomu i dnes. Bylo by marné chtít uzdravení a nechtít proměnu nitra pro Boží království.

1. 2.

2 Sam 24,2.9-17

Mk 6,1-6

Komentář: Mk 6,1-6
Zvláštní, exotické, neslýchané poutá pozornost. Ale Bůh přichází v Ježíši v obyčejnosti, prostotě, všednodennosti. To jedinečné na něm vidí víra, pokud je.

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu

Mal 3,1-4

Lk 2,22-40

Komentář: Lk 2,22-40
Neobyčejná událost v chrámu pokračovala obyčejným životem. Ale i navenek obyčejný život byl naplňováním Božího plánu pro záchranu lidí. Podobně je celý život křesťana – od křtu až po smrt – šancí pro uskutečnění Božího plánu záchrany, i když jsou životní okolnosti velmi všední.

3. 2.

Sir 47,2-13

Mk 6,14-29

Komentář: Mk 6,14-29
Není snadné se vyrovnat se skutečností, že Bůh své věrné mnohdy neochrání. Je to stejné dnes jako v době Jana Křtitele. Staví nás to před otázku, zda se budeme snažit my porozumět Bohu, nebo budeme chtít, aby on jednal podle nás.

4. 2.

1 Král 3,4-13

Mk 6,30-34

Komentář: Mk 6,30-34
Touha po odpočinku i po osamění s Ježíšem jistě není nenáležitá. Ale být blízko Ježíši a chvíli s ním osamět většinou znamená být opět poslán do blízkosti lidí.