4. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Chudobou se v tomto textu nemíní ani tak pouhá materiální chudoba, podobně jako slovem „pokora” není míněna pouhá „skromnost” či poníženost: prorok má na mysli spíš postoje člověka vůči Hospodinu. Chudoba a pokora jsou typickými vlastnostmi starozákonních „zbožných”, kteří hledají své útočiště (své bohatství) v Hospodinu, a ne ve své moci. Jsou si vědomi toho, že si sami nevystačí a že ve všem závisejí na Hospodinu: a v tom záleží skutečná pokora.

SOF 2,3; 3,12-13

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.

Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele, už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

ŽALM 146

Odpověď: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, - zjednává právo utlačeným, - dává chléb lačným. - Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým, - Hospodin napřimuje sklíčené, - Hospodin miluje spravedlivé - Hospodin chrání přistěhovalce.

Hospodin podporuje sirotka a vdovu, - ale mate cestu bezbožníků. - Hospodin bude vládnou na věky, - tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Jen ten, kdo je před Bohem chudý, se může stát „bohatým v Kristu”, tj. může přijmout Kristův dar moudrosti, spravedlnosti a posvěcení. Proto si Bůh volí především „neurozené”, slabé, bezmocné: takoví jsou spíš disponovaní nechat se obohatit. A tímto jednáním Bůh chce také zlomit sebejistotu i soběstačnost silných či úspěšných. Nejprve je třeba, aby se člověk stal před Bohem „ničím”: pak se může stát „někým” a chlubit se v Pánu.

1 KOR 1,26-31

Jen se podívejte bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.

A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu“.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM

Blahoslavenství patří do žánru „mudroslovné literatury” a vyskytují se už ve SZ (velmi známý je např. Ž 1). Jsou především příslibem, druhotně pak i požadavkem. Člověk, který jedná podle nich, je blahoslavený čili „šťastný”: blahoslavenství totiž ukazují cestu k šťastnému, pravému životu, i když někdy protkanému utrpením a bolestí, jak nám dosvědčuje závěrečné blahoslavenství o pronásledovaných.

MT 5,1-12A

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

K ZAMYŠLENÍ

Spojit se s mocnými a významnými a tak se stát také mocnějším a významnějším - to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a

Mk 5,1-20

Komentář: Mk 5,1-20
„Jdi domů ke své rodině a pověz jim…”: nelehký úkol, jak jsme se mohli asi víckrát přesvědčit. A pokud neoslovují naše slova, mohou promlouvat aspoň naše skutky: nebojme se „vyzařovat evangelium”!

2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30-19,4

Mk 5,21-43

Komentář: Mk 5,21-43
Dotýkat se Ježíše: pro některého obyvatele Palestiny tehdejší doby to bylo možné, ale pro nás? Nemusíme rezignovat: i my se můžeme dotknout Ježíše vírou, hlubokou důvěrou. A v této důvěře mu ukázat „krvácející rány”.

2 Sam 24,2.9-17

Mk 6,1-6

Komentář: Mk 6,1-6
Víra „umožňuje Kristu”, aby jednal, nevíra mu to naopak znemožňuje. A za touto nevírou se někdy paradoxně neskrývá „neznalost Krista”, ale „důvěrná” znalost: vždyť ho už „známe z kostela”, z kázání, z knih… už nás nemůže překvapit…

1 Král 2,1-4.10-12

Mk 6,7-13

Komentář: Mk 6,7-13
I vyšli… a uzdravovali nemocné. Patrně nejsme povoláni k tomu, abychom začali „obcházet” nemocné. Přesto jsme určitě povoláni k tomu, abychom vyšli ze sebe a viděli nemocné kolem sebe: lidi slabé fyzicky nebo duchovně. A takových se také ujímat: slovem, modlitbou, účinnou láskou.

Sir 47,2-13

Mk 6,14-29

Komentář: Mk 6,14-29
Král Herodes původně nechtěl nechat usmrtit Jana Křtitele, ale nakonec podlehl nátlaku. Je poučné si všimnout, že slabost k Herodiadě ho přivedla k takovému kroku, i když původně „nechtěl”. Znám svoji Achillovu patu?

1 Král 3,4-13

Mk 6,30-34

Komentář: Mk 6,30-34
I ty prožíváš situace, kdy se cítíš jako „ovce bez pastýře”: rozkolísaný, nejistý, tápající. A v takových okamžicích si vzpomeň, že Ježíšovi nejsi lhostejný: on „má s tebou soucit” a chce tě vést po dobrých stezkách. Je jen na tobě, aby ses mu otevřel a naslouchal.