4. neděle postní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Dnešní text připomíná slavení prvních Velikonoc v zaslíbené zemi. Tyto Velikonoce jsou oslavou dovršeného přechodu z otroctví do svobody, z bídy do blahobytu. Proto Hospodin prohlašuje: ”Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu” (v. 9a). Bůh sám ”smazal” temnou minulost Izraele se všemi jeho stíny. Izrael může nyní začít novou epochu, ”nový věk”. Nastává doba naplnění příslibu daného Abrámovi: dar země. Synové Izraele mohou jíst z výnosu kanaánské země, a proto Bůh už neposkytuje manu, pokrm putování pouští. Mana je předobrazem eucharistie, která je pokrmem lidu na cestě. Také eucharistie jednou ”ustane”: až přijmeme zaslíbené dědictví v den Ježíšova slavného příchodu (1 Kor 11, 26).

Joz 5,9a.10-12

Hospodin pravil Jozuovi: ”Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.”
Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou! – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.

2. ČTENÍ

”Slovem smíření” Bůh vytvořil pro člověka novou situaci: zrušil nepřátelství a přitáhl člověka k sobě, do své blízkosti. Tato Boží blízkost proměňuje ”hříšníka” v nového člověka. Tímto jednorázovým znovuzrozením však dílo ”nového stvoření” neskončilo, nýbrž stále probíhá až do dne jeho plného dovršení. Nové stvoření přechází tedy v nové tvoření. Toto dílo se uskutečňuje skrze ”slovo smíření”, jež je slovem obdařeným tvůrčí mocí podobně jako Boží slovo vyslovené při stvoření světa. ”Slovo smíření” stále zní z úst Kristových vyslanců, kteří vždy nově hlásají Boží skutky, jež otevírají lidem nové možnosti, nové perspektivy.

2 Kor 5,17-21

Bratři! Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor, To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.

EVANGELIUM

Otázka vzniklá v souvislosti s hostinou u celníka Matouše (Lk 5,29n.) se vrací s novou závažností. Farizeové nově vytýkají Ježíšovi, že přijímá hříšníky a jí s nimi (Lk 15,2). Ježíš odpovídá třemi podobenstvími ”o ztracených” (ovečka, svatební peníz, dva synové, Lk 15). Dvojpodobenství o ztracených synech se často nazývá podobenstvím ”o milosrdném Otci”. Hlavní postavou je zde totiž Bůh Otec, který vrací synovi čest, chystá hostinu a jemně domlouvá závidícímu (a proto snad ještě více ztracenému) bratrovi. Otcova odpověď na odmítnutí a tvrdost srdce není odsouzení, ale milosrdenství. A živým obrazem Otce je Ježíš.

Lk 15,1-3.11-32

Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: ”Přijímá hříšníky a jí s nimi!”
Pověděl jim tedy toto podobenství: ”Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá. On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
Tu šel do sebe a řekl: Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků! Vstal a šel k svému otci.
Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.
Ale otec nařídil služebníkům: Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen! A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý. Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!
Otec mu odpověděl: Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.”

K ZAMYŠLENÍ

Není žádnou hanbou připustit si, že jsme v životě už vystřídali několik rolí z podobenství o milosrdném otci a jeho dvou synech. Byly chvíle, kdy jsme se s důvěrou a zahanbeni vraceli ”do otcovského domu”. Byly možná jiné chvíle, kdy jsme reptali jako starší bratr, i když asi jen potichu a pro sebe. A nevylučujme ani možnost, že jsme se někdy zachovali podobně velkomyslně jako milosrdný otec. Zopakujme si sami, jak jsme se kdy cítili. Co nám přineslo radost?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 65,17-21

Jan 4,43-54

Komentář: Iz 65,17-21
Kde působí Bůh, tam vzniká něco nového. Největší ”novost” přišla Kristovým vzkříšením: k obnovenému přijetí tohoto divu nás přivádí i postní období. Směřuji doopravdy k Velikonocům?

Ez 47,1-9.12

Jan 5,1-3a.5-16

Komentář: Ez 47,1-9.12
Voda je v Bibli symbolem života: to názorně ukazuje i Ezechielova vize, která se naplnila v Ježíši. On má pro nás vodu života, která uzdravuje, oživuje, zavlažuje. Tou vodou je jeho slovo, jeho Duch. Toužím po ní?

Iz 49,8-15

Jan 5,17-30

Komentář: Iz 49,8-15
Bůh otevírá cestu tam, kde není cesty. S touto jistotou mu mohu předložit ”bezvýchodné situace” – a na něm ponechat, jak vyklestí cestu.

25. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14

Žid 10,4-10 ; Lk 1,26-38

Komentář: Žid 10,4-10
Kristus nás nezachránil především obětí, ale rozhodnutím, láskou: toto bylo duší jeho oběti. Tak jako skutky bez lásky jsou mrtvé, i oběť bez lásky je ”mrtvá”. Kristus však přinesl oběť živou. Vnímám to při slavení eucharistie?

Mdr 2,1a.12-22

Jan 7,1-2.10.25-30

Komentář: Mdr 2,1a.12-22
Prožít pravdivě postní dobu znamená také mít odvahu přijmout Kristův úděl: být ”trnem v oku” druhým, být kritizován, nepřijatý, osočovaný. A to ne kvůli vlastním chybám (či paličatosti), ale kvůli věrnosti evangeliu.

Jer 11,18-20

Jan 7,40-53

Komentář: Jer 11,18-20
Prorok prožívá bolestné chvíle, o to těžší, že právě jeho nejbližší mu ukládají o život. A jeho řešení je prosté: svěřuje Hospodinu svoji ”při”. A v tom ho mohu následovat také já.