4. neděle postní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento stručný souhrn dějin Izraele vystihuje dva konstantní prvky: lidskou nevěrnost vůči Bohu a Boží zájem o člověka. Jako protiklad hříchu se objevuje Boží milosrdenství a jeho sestupování k člověku. Bůh nechává znít své slovo napomenutí skrze proroky, ale i skrze bolestnou událost zničení chrámu a měst. I to je výrazem Božího milosrdenství, které chce takto přivést člověka k uznání jeho nevěrnosti a k obrácení.

2 Kron 36,14-16.19-23

Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku.
Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let.
V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!

ŽALM 137

Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, – když jsme vzpomínali na Sión. – Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery.
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, – kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: – „Zpívejte nám ze siónských písní!“
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň – v cizí zemi? – Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, – ať mi zchromne pravice!
Ať se mi přilepí jazyk k patru, – když na tebe nevzpomenu, – když nedám přednost Jeruzalému – před každou svou radostí.

2. ČTENÍ

Pavel naléhavě zdůrazňuje „zdarmadanost“ nového života: „Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velkou láskou…, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě..., tím chtěl ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám..., té záchrany docházíte z Boží dobroty, je to Boží dar.“ Dokonce i dobré skutky jsou Božím dílem, které Bůh předem připravil!

Ef 2,4-10

(Bratři a sestry!) Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.
Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM

Boží láska k člověku vyvrcholila v daru jediného Božího Syna; víra v něho je pak již teď vstupem do věčného života. „Kdo věří v Syna, má život věčný“, a proto „není souzen“. Takový člověk se totiž otevřel k přijetí Božího života: přešel ze smrti do života – nestojí už proti Bohu, ale v Bohu. Je-li někdo přesto odsouzen, tj. definitivně vyloučen z věčného života, je to následek jeho vlastního rozhodnutí.

Jan 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

K ZAMYŠLENÍ

Nyní už známe Syna člověka povýšeného na dřevo kříže, je synem, který miluje bratry a sestry tak, jak sám je milován Otcem. V tomto okamžiku jeho vrcholné lásky se rodíme jako církev, jeho snoubenka. První žena Eva byla stvořena z otevřeného boku spícího Adama, církev má svůj původ v otevřené ráně v srdci svého Pána. Uvědomujeme si však, že pouhá znalost nestačí, Eva chtěla znát ovoce stromu; teprve ten, kdo věří, má život věčný, ten, kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 3.

Iz 65,17-21

Jan 4,43-54

Komentář: Iz 65,17-21
Písmo neslibuje „světlé zítřky“, které vytvoří člověk, ale dobrou budoucnost, kterou tvoří Bůh. Nebo lépe: proměnu toho, co tu je, mocí Boží. K této moci je třeba obrátit pohled a do ní vkládat naději.

28. 3.

Ez 47,1-9.12

Jan 5,1-3a.5-16

Komentář: Ez 47,1-9.12
Tak je možné vidět dvoutisíciletí křesťanství v dějinách: rozlévá „uzdravující vodu“, tedy Boží zachraňující milost. Kam se dostane, kam je vpuštěna a přijata, tam koná své dobré dílo.

29. 3.

Iz 49,8-15

Jan 5,17-30

Komentář: Iz 49,8-15
Boží věrnost vůči těm, kdo jsou mnohdy nevěrnými, je obdivuhodná a Starý zákon ji mnohokrát dosvědčuje. Při čtení dnešních slov Písma můžeme dojít k přesvědčení, že jsme ohrožováni asi mnohem víc hříchem nedůvěry vůči věrnému Bohu než opovážlivou důvěrou.

30. 3.

Ex 32,7-14

Jan 5,31-47

Komentář: Ex 32,7-14
I když se může zdát, že Bůh reaguje na nevěrnost svého lidu tak, jak by reagoval uražený člověk, přece Boží věrnost vítězí nad důsledky hříchu. Pro Izrael to znamená zajištění budoucnosti.

31. 3.

Mdr 2,1a.12-22

Jan 7,1-2.10.25-30

Komentář: Mdr 2,1a.12-22
Toto prorocké slovo o Kristu znázorňuje skutečnost, která se v dějinách mnohokrát opakuje. Zlo chce zkoušet dobro a doufá ve své vítězství. Není vždy snadné vnímat, na které straně nakonec vítězství bude. Proto je třeba se vracet k základu: Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, zlo netriumfovalo!

1. 4.

Jer 11,18-20

Jan 7,40-53

Komentář: Jer 11,18-20
Jak vypadá „Boží pomsta“ ukázal Bůh sám: svému nevěrnému lidu odpustil, svého Syna nechal zemřít, ale jeho vzkříšením ukázal moc oživující Boží lásky a v dějinách odpouští dál a dál. Umožňuje tak každé generaci lidí poznávat, že láska je mocnější než zlo, i když jí to může stát hodně.