24. 12. 2006

4. neděle adventní

Letos je advent velmi krátký, ze čtvrtého adventního týdne nám tentokrát zůstala jen neděle. Její liturgické texty nás přivádějí už zcela blízko k tajemství vánočních svátků a v četných výpovědích obsahují to, co shrnuje poslední adventní preface větou: ”Neboť už svítá na den vykoupení a blízko je doba naší spásy, kdy přijde zachránce, náš Pán Ježíš Kristus.” Kdo se opravdu těší, děti nám v tom mohou být dobrým příkladem, už jakoby prožívá předmět své naděje. Plný radosti se chová tak, jakoby očekávaný okamžik už nastal. Pravou vánoční radost přejeme všem! Nicméně nezapomeňme ani na druhý aspekt adventu: očekávání příchodu Pána na konci věků, očekávání našeho – mého – setkání s ním. I pro tuto chvíli je potřeba teď žít, jakoby už nastala. V radosti prožívat čas naší naděje.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Rosu dejte nebesa shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Prorok Micheáš působil v Judsku v 2. polovině 8. století př. Kr. Byl současníkem Izaiáše, s kterým vykazuje některé společné rysy. Jeho doba byla ve znamení sociální nespravedlnosti a úspěšného dobývání asyrské velmoci. Králové z Davidovy linie neplnili své poslání, a proto Bůh dává zaslíbení o jiném vládci. Z maličkého Betléma (a ne z bohatého a mocného Jeruzaléma!) vzejde Boží vládce z Davidova rodu. On osvobodí zbytek Izraele od cizí nadvlády a umožní nový exodus. Nebude kralovat jenom nad Izraelem, ale nad celým světem. Odstraní veškeré boje i napětí mezi lidmi a přinese ten pokoj, který byl původně v ráji.

Mich 5,1-4a

Toto praví Hospodin: ”A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.”

ŽALM 80

Odpověď: Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

Slyš, Izraelův pastýři, – skvěj se září ty, který trůníš nad cheruby, – probuď svou sílu – a přijď nás zachránit!
Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval!
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, – nad člověkem, kterého sis vychoval. – Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

2. ČTENÍ

Anonymní autor listu Židům cituje z řeckého překladu Starého zákona (Ž 40/39,7), aby osvětlil absolutní novost Kristovy události: Kristovo tělo nahrazuje ”oběť” a ”dary” staré smlouvy. Kristovo ”tady jsem” je svolením k vůli Otcově, aby přišel na svět v podobě člověka. Tato Otcova vůle zahrnuje zároveň obětování Kristova těla na kříži. Z toho je vidět, jak je vtělení úzce spojeno s tajemstvím Velikonoc: jedná se o jedno tajemství spásy! Ježíšovo ”tady jsem” při vtělení a smrti na kříži nám otevírá cestu, abychom se mohli setkat s Bohem. Jeho ”ano” vůči Bohu umožňuje i lidské ”ano” k přijetí Boží nabídky spásy.

Žid 10,5-10

(Bratři a sestry!) Když Kristus přicházel na svět, řekl: ”Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: ‚Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy‘.”
Po prvních slovech: ”Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu” – a přece to všechno se obětuje podle Zákona – hned dodává: ”Tady jsem, abych plnil tvou vůli.” To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto ”vůlí” jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova. Aleluja.

EVANGELIUM

Po Gabrielově zvěstování Maria spěchá k Alžbětě, aby uviděla dané znamení o jejím zázračném početí (Lk 1,36). Spěch Marie je způsoben radostí z víry plné očekávání, která se pak rozvine v Boží chválu (Magnificat). Po Mariině pozdravu Jan v lůně své matky poskočí radostí (srov. Mal 3,20) – už od ”počátku” tak poukazuje na Ježíše. Co nemůže dítě, učiní matka: zvolá prorocky mocným hlasem a vysloví první vyznání o Kristu pod vlivem Ducha. Eschatologická radost dítěte je vyvolaná příchodem Mesiáše – je to předzvěst jásotu ”přítele ženicha”. Maria je blahoslavena pro svou víru (protiklad k Zachariášově nedostatku víry: Lk 1,18nn). Ona je matkou víry. Vírou přijala Slovo nejprve ve svém srdci a pak také v těle.

Lk 1,39-45

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem:
”Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!”

K ZAMYŠLENÍ

Naše čekání je u konce, nastává pohyb, realizuje se přicházení, uskutečňuje se setkání: ”Z tebe, Betléme efratský, mi vyjde ten…, jehož původ je od pradávna, od věčnosti” (Mich 5,1), praví sám Hospodin skrze proroka Micheáše. ”Izraelův pastýři, …přijď nás zachránit” (Ž 80), volá žalmista; autor listu Židům nám připomíná slovo Kristovo, vyřčené, když přicházel na svět: ”Tady jsem, abych plnil tvou vůli, Bože.” (Žid 10,7). A v Lukášově evangeliu se Alžběta pokorně ptá: ”Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně”? (Lk 1,43). V pravdě se tedy oslavuje Advent – Příchod, radostný vstup Boha do našich dějin, jeho vtělení a přicházení. Lze snad jen v úžasu zůstat stát a s chválou obdivovat nová a nová setkání nekonečného a věčného Boha s konečným a omezeným člověkem. Ztišit se nad tajemstvím Vánoc.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25. 12. Slavnost Narození Páně

Iz 52,7-10

Jan 1,1-18

Komentář: Jan 1,1-18
Naše spása je jistá. Narodil se nám Vykupitel, náš Zachránce, který zvítězil nad tmou, hříchem a smrtí.

26. 12. Svátek sv. Štěpána

Sk 6,8-10; 7,54-60

Mt 10,17-22

Komentář: Sk 6,8-10; 7,54-60
”Plný milosti a síly” – znám takové lidi kolem sebe? V čem mohou být příkladem pro můj vlastní život?

27. 12. Svátek sv. Jana

1 Jan 1,1-4

Jan 20,2-8

Komentář: 1 Jan 1,1-4
Život, který žiji (ve společenství s Otcem a Ježíšem), má být zvěstován i dnešního dne dál, ”aby naše radost byla úplná”.

28. 12. Svátek Mláďátek

1 Jan 1,5 – 2,2

Mt 2,13-18

Komentář: 1 Jan 1,5 – 2,2
Mé (opakující se) hříchy mě nemusí uvádět do beznaděje, ale (opakovaně) přivádět k mému spravedlivému přímluvci – k Ježíši Kristu. On chce být mojí silou.