23. 1. 2005

3.neděle v mezidobí

Stále jsme před Bohem, i když jsme zaujati mnoha lidskými úkoly nebo plány. Člověk je před ním, aby mu řekl svým životem, že nemá jinou pohnutku než jeho lásku. Proto se na začátku eucharistie modlíme vstoje, jak to dělalo shromáždění Izraele, když král Šalomoun zasvěcoval Bohu chrám a pronášel svou modlitbu (srov. 1 Král 8,14). Člověk zakouší Božství jako sílu, která jej celého obrozuje, a tím, že je vztyčen, projevuje celou svou vděčnost a důvěrnost, jakou s Bohem má. Stojící shromáždění vyjadřuje živý vztah, který ho spojuje s jeho Bohem, a názorně naznačuje vzestupný pohyb někoho, kdo si uvědomuje, že jeho historie je vystupováním k plnému společenství s Bohem a očekáváním, že dospěje definitivně do slávy (A. Donghi, Gesta a slova, Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří, 1995).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

V Izaiášově době Asyřané dobyli Galileu a část obyvatel odvedli do vyhnanství (r. 732 př. Kr.). Prorok vidí zemi v hluboké temnotě srovnatelné s temnotou „světa smrti“ či s chaotickou tmou před stvořením. Avšak v této temnotě zazáří světlo radosti, která je vykreslena pomocí komplementárních obrazů žní a vítězství. Bůh sám přinese svobodu a mír, neboť osvobodí od nadvlády Asýrie: zlomí symboly otroctví, tj. jařmo, hůl a bodec otrokáře (tak jako bylo zlomeno jho Midjanitů – Sd 7,14n).

Iz 8,23b – 9,3

V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

ŽALM 27

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ

Postavit kazatele na piedestal (místo Krista) je velmi starým pokušením, jak svědčí list do Korintu. Tato fascinace přináší zhoubné následky pro společenství: rozdělení na skupinky, nedocenění Krista a jeho kříže. Pavel má odvahu říct těmto „svým dětem ve víře“, že on není jejich spasitel, on není Kristus. Apoštol tak sám sestupuje z piedestalu, aby na něj postavil Krista.

1 Kor 1,10-13.17

Napomínám vás, (bratři a sestry), jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji (bratři a sestry), že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): „Já držím s Pavlem!“, „Já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“
Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Tato pasáž obsahuje „v zárodku“ celé Kristovo poselství: Boží království je blízko, protože se přiblížilo skrze skutky uzdravení a slovo evangelia. Na tuto nabídku je jediná přiměřená odpověď: obrácení neboli změna smýšlení. Touto změnou se nemíní „polepšení svého chování“, ale přijetí evangelia jako normy svého smýšlení a jednání. A někdy takové obrácení je velmi radikální, jak se ukazuje na případu oněch rybářů.

Mt 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
„Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.“
Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“
Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho.
A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš se na veřejnosti objevuje se svým prvním poselstvím, týkajícím se nebeského království. Odkazuje na Boží vedení a jeho svrchovanost, na jeho plán záchrany člověka a stvoření. Toto Boží vedení se zjevuje a uskutečňuje ve slovech, činech a přímo v Ježíšově osobě. První pozvání, které tak od něho dostáváme, je naplněno důvěrou v Pána, který nás vede, ví o nás a pomáhá nám, naše pozemské dějiny prozařuje svou blízkostí a otevírá je věčnosti. Druhým obsahem Ježíšova poselství je výzva k obrácení. Stále jsme totiž podobni prvnímu člověku Adamovi, který před Bohem utíká a ukrývá se. Pán naopak po našich cestách přichází, aby nás potkal, jde nám vstříc a zve nás k následování. Není žádná země, kam by jeho výzva nedolehla. Co však bude vždycky respektovat, je naše svoboda, rozhodnutí. Budeme mít odvahu přijmout je za své a spolehnout se na Pána?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

24. 1.

Žid 9,15.24-28

Mk 3,22-30

Komentář: Mk 3,22-30
Být rozdvojen mezi dobro a zlo nebo být sjednocován Duchem Božím? To je jako ptát se, zda je lepší být těžce nemocen nebo zdráv!

25. 1. Svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 22,3-16 nebo Sk 9,1-22

Mt 16,15-18

Komentář: Mt 16,15-18
Ježíšův příkaz: „Jděte“ stojí stále jako výzva nad jeho učedníky. Vybudovat si stan na Hoře proměnění a v něm zůstat, je totiž lákavou představou. Ale Ježíš ji neschvaluje.

26. 1.

Žid 10,11-18

Mk 4,1-20

Komentář: Mk 4,1-20
Věřím, že setba Božího slova ve mně může přinést užitek, nebo počítám jen sám se sebou, s výsledky svého vlastního snažení?

27. 1.

Žid 10,19-25

Mk 4,21-25

Komentář: Mk 4,21-25
Není snadné měřit bližním jako sobě! Ale je dobré si připustit, že by Bůh mohl posoudit můj život právě tak přísně a nelítostně, jak já dokáži soudit bližního, který je mi nesympatický nebo který mi něco provedl!

28. 1.

Žid 10,32-39

Mk 4,26-34

Komentář: Mk 4,26-34
Při pohledu do světa v minulosti i současnosti se nám může zdát, že nejmohutněji roste zlo. Teprve podrobnější pohled ukáže, že nepatrnost Božího království, zasévaného do nitra člověka, není na překážku jeho životaschopnosti. A že jeho ovoce je podivuhodně veliké, i když dál zůstane nenápadným.