15. 11. 2009

33. neděle v mezidobí – cyklus B

Jedním z názvů mše svaté je také "lámání chleba": Kněz láme eucharistický chléb, je-li třeba, pomáhá mu jáhen nebo koncelebrant. Úkon lámání chleba, který Kristus při Poslední večeři vykonal a který v apoštolské době dal jméno celému slavení eucharistie, vyjadřuje skutečnost, že množství věřících vytváří jedno tělo (1 Kor 10,17) v přijímání z jednoho chleba života, kterým je Kristus. Kněz láme chléb a vpouští část hostie do kalicha, naznačuje se tím jednota Těla a Krve Páně v díle spásy – Těla Ježíše Krista živého a oslaveného. Schola nebo kantor zpravidla zpívá nebo aspoň nahlas pronáší "Beránku Boží" a lid odpovídá "smiluj se nad námi" a uzavře slovy "daruj nám pokoj" (Všeobecný úvod k Římskému misálu, číslo 83).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ke konci 2. st. před Kristem se začaly objevovat explicitní náznaky nauky o vzkříšení: v 7. kap. druhé knihy Makabejské je zmínka o vzkříšení spravedlivých a tato nauka se vrací v Dan 12,1-3, přičemž se upřesňuje, že všichni vstanou z mrtvých – spravedliví k životu a nespravedliví k záhubě.

Dan 12,1-3

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16

Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Z velikosti a jedinečnosti Krista--kněze vychází i velikost a účinnost jeho oběti, která byla přinesena jednou provždy a má moc zahladit hříchy celých dějin. Odtud plyne logický závěr, že již není zapotřebí žádných obětí (oběť mše svaté není ve skutečnosti novou obětí, odlišnou od oběti Kristovy, nýbrž jejím zpřítomněním).

Žid 10,11-14.18

Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, "až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož".
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM

V tzv. "eschatologické řeči" (řeč o "poslední době" a o druhém Kristově příchodu) je podobenství o fíkovníku vybídkou k tomu, abychom bděli a "četli" znamení doby. Bdění je také Kristovým postojem v Getsemanské zahradě, postojem, který on sám vyžaduje od svých učedníků.

Mk 13,24-32

Ježíš řekl svým učedníkům: "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

K ZAMYŠLENÍ

Jak atmosféra dnešního úryvku z 13. kapitoly Markova evangelia, tak i proroctví Danielovo vyjadřují určité napětí. Nejde však o nepříjemný pocit spojovaný s koncem světa a časů, jak jej představují příslušníci některých sekt. V tomto napětí je ukryta naléhavá výzva k životu. Správně pochopit přítomnost, být bdělými a dávat pozor na znamení, bdít a dobře se rozhodovat. Bůh k nám promlouvá rozmanitým způsobem, zve nás k dialogu. Netečnost, apatie, nerozhodnost a nepozornost jsou s křesťanstvím neslučitelné. Vždyť poselstvím naší víry je Ježíšův příchod. "Tvou smrt zvěstujeme ... na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste". "Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře mi, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou (Zj 3,20).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

16. 11.

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Lk 18,35-43

Komentář: Lk 18,35-43
Uzdravení vede ke chvále a k následování. Je tomu tak i u mne? Vede mě Boží vysvobození, Boží jednání v mém životě ke chvále a k následování? Je to na mém životě vidět?

17. 11.

2 Mak 6,18-31

Lk 19,1-10

Komentář: Lk 19,1-10
I mne Ježíš hledá a chce proměnit můj život, chce přinášet spásu do mého domu. Jak na jeho volání: "Pojď rychle dolů – ze stromu své sebestřednosti, povýšenosti, smutku, mnoha starostí" odpovím?

18. 11.

2 Mak 7,1.20-31

Lk 19,11-28

Komentář: Lk 19,11-28
Co dělám s hřivnami, kterými mě Bůh obdaroval, kterými mne vybavil ke službě? Vím, jak s nimi sloužit? Vím, jak získat další hřivny pro svého Pána?

19. 11.

1 Mak 2,15-29

Lk 19,41-44

Komentář: Lk 19,41-44
Čas, kdy mi "Bůh nabídl svou přízeň", je tady. Samozřejmě ten čas už také byl a věříme, že bude i nadále. Ale důležité je tady a teď. Dnes mi dává svou milost a já na ni mám dnes odpovídat svým životem, svou prací, svojí láskou...

20. 11.

1 Mak 4,36-37.52-59

Lk 19,45-48

Komentář: Lk 19,45-48
Viset na Kristu a rád mu naslouchat. Dá se to o mně říci? Naslouchám mu rád(a) (v modlitbě, v četbě jeho slova)? (Zá)visím na něm – spoléhám se na něj, odvíjím od Krista svůj život? Je na prvním místě mého srdce?

21. 11.

1 Mak 6,1-13

Lk 20,27-40

Komentář: Lk 20,27-40
Nezabývám se příliš pro svou víru zbytečnými a nedůležitými věcmi? Nepřikládám jim větší důležitost, nezatěžuji jimi druhé lidi? Místo toho, abych vydával svědectví o Kristu svojí láskou a konkrétní službou bratřím a sestrám...?