33. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Pane, náš Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Kniha Daniel, která je zřejmě nejmladší knihou Starého zákona, patří k apokalyptické literatuře, tzn. že jejím hlavním účelem je potěšit a posílit Boží lid. V tomto duchu je třeba chápat i druhou část knihy (kap. 7-12), tvořenou proroctvími, v jejichž závěru stojí předpověď příchodu ”velkého knížete” Michaela. Důraz není kladen na možnost věčné záhuby, jako spíše na odměnu věčného života pro ”poučené” (prozíravé) a ty, kdo ”přivádějí ke spravedlnosti”.

Dan 12,1-3

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, který nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16

Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, - mně zachováváš můj úděl. - Hospodina mám neustále na zřeteli, - nezakolísám, když je mi po pravici.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, - i mé tělo bydlí v bezpečí, - neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, - nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Ukážeš mi cestu k životu, - u tebe je hojná radost, - po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Z velikosti a jedinečnosti Krista-kněze vychází i velikost a účinnost jeho oběti, která byla přinesena jednou provždy a má moc zahladit hříchy celých dějin. Odtud plyne logický závěr, že již není zapotřebí žádných obětí (oběť mše svaté není ve skutečnosti novou obětí, odlišnou od oběti Kristovy, nýbrž jejím zpřítomněním).

Žid 10,11-14.18

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož.
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde je odpuštění hříchů, není už oběť za hřích.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM

Třináctou kapitolu Markova evangelia tvoří různé, volně sestavené texty, jež spojuje pouze jejich apokalyptický ráz. Je nesmírně těžké v nich rozlišit, co se vztahuje k události zničení Jeruzaléma a co ke konci časů. Tak je tomu především v této perikopě, která navíc obsahuje obrazy, jež jsou v tomto druhu literatury se stereotypní pravidelností užívány. Proto je třeba opatrnosti při jakékoli snaze o konkrétní interpretaci; spíše je možné v textu vidět výzvu k bdělosti a připravenosti a povzbuzení k důvěře.

Mk 13,24-32

Ježíš řekl svým učedníkům: ”V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.”

K ZAMYŠLENÍ

Apokalyptické literatury se rádi dovolávají především ti, kdo vnímají jednostranně tento svět jen jako zkažený a tudíž odsouzený k zániku. Pochopitelně, že je tento svět porušen hříchem a že proto často slouží záměrům Božího nepřítele, avšak jeho konečným určením není zničení, nýbrž proměna a naplnění. Totéž platí i o člověku: ze slov Písma o konci časů si nikdo nemá tvořit bič, kterým by ”strašil hříšníky” (třebaže i s možností věčného zavržení je nutné zcela vážně počítat), jako spíše útěšné a posilující poselství pro ty, kdo se uchovali neporušení.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Lk 18,35-43

Komentář: 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64
Setkání s Ježíšem, které je neseno vírou, nemůže být bez výsledku. Ježíš přišel napravit to, co bylo porušeno, a v této činnosti pokračuje dodnes. Co tedy chci, aby pro mne udělal?

2 Mak 6,18-31

Lk 19,1-10

Komentář: Lk 19,1-10
Člověk, plný pocitu vlastní spravedlnosti, by mnohdy hříšníky a kolaboranty zničil. Ježíš ale přišel hledat a zachránit, co zahynulo. Jsem ochoten přizpůsobit se jeho smýšlení?

2 Mak 7,1.20-31

Lk 19,11-28

Komentář: Lk 19,11-28
Co bylo svěřeno nám? Jsme od křtu Bohem přijati za vlastní, máme podíl na bohatství Božího království. Jak s tímto bohatstvím naložíme? Opravdu ho nestačí jenom skrýt!

1 Mak 2,15-29

Lk 19,41-44

Komentář: Lk 19,41-44
Poznat chvíli, kdy mi Bůh nabízí svou přízeň - to je velmi důležité. Bez modlitby budu tyto věci poznávat těžko.

1 Mak 4,36-37.52-59

Lk 19,45-48

Komentář: Lk 19,45-48
Jestliže se Ježíš setkával s tak prudkým odporem, nemohou ani jeho následovníci počítat jen s přízní svého okolí. Nepřehlédněme, že se Ježíš v žádném případě nelitoval a netoužil po odvetě.

1 Mak 6,1-13

Lk 20,27-40

Komentář: Lk 20,27-40
Kdyby to v nebi vypadalo stejně jako zde na zemi, sotva bychom se tam těšili. Nenechme se ale odradit skutečností, že si nebeské poměry představit nemůžeme. Kristus je jediné spolehlivé pozemské okno do nebeské skutečnosti.