33. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto verše jsou převzaté z chvalozpěvu ženy ctnostné. Kvality této „dokonalé ženy“ jsou pracovitost, zájem o chudé, mluvení s moudrostí a dobrotou, nasazení pro děti a partnera, bázeň Boží.

Př 31,10-13.19-20.30-31

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi.
Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

ŽALM 128

Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře.
Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu.
Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.

2. ČTENÍ

Pán přijde náhle a nečekaně jako zloděj, ve chvíli, kdy to lidé nebudou čekat. Z toho jasně plyne, že nejpřiměřenější postoj je bdění „ve střízlivosti“. Je dobré si všimnout, že Pavel přesměrovává pozornost soluňských z přehorlivého očekávání Kristova příchodu na život podle evangelia – už tady a teď.

1 Sol 5,1-6

Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, (bratři a sestry), abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
Až budou lidé říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, (bratři a sestry), nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

EVANGELIUM

Ve stejné linii předchozího podobenství i zde se zdůrazňuje, že čekání na Pána nemá být pasivní, ale aktivní. V dnešním podobenství se nemá přehlédnout, že Pán nejprve každého služebníka vybavil a uschopnil. A od každého služebníka očekával… službu, věrnost ve svěřeném úkolu. Ne věrnost „zkostnatělou“, ale kreativní, hledající stále nové možnosti, jak využít svěřené hřivny.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování.
Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‚Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘
Pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů‘.“

K ZAMYŠLENÍ

Nemusí být právě projevem pokory, když se křesťan domnívá, že není Bohem nijak obdarován, že těmi obdarovanými jsou jen některé význačné postavy církve, jakými jsou světci. Kdo neví o svém obdarování a nepočítá s ním, ten ho těžko bude užívat a rozvíjet k prospěchu Boží věci. To byl případ mnoha Ježíšových současníků, kteří byli členy vyvoleného národa, měli Písmo (Starý zákon), a přece to všechno nedovedli užít tak, aby Ježíše pochopili a naplnili poslání, které od Boha měli. Není zřejmě důležité, zda jsme dostali dary nápadné nebo nenápadné. Naše víra, přijetí Bohem za vlastní, obdarování Duchem – to jsou hřivny, o jejichž existenci nemáme jako křesťané vůbec pochybovat. Je třeba z nich prostě žít a stavět na nich stavbu svého života, který je vždy také životem pro druhé lidi a pro Boha.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

14. 11.

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Lk 18,35-43

Komentář: Lk 18,35-43
Slepec volal k Ježíši „Synu Davidův“, to znamená, že v něm poznal Mesiáše – Spasitele, proto k němu měl důvěru. Jak jsem na tom já?

15. 11.

2 Mak 6,18-31

Lk 19,1-10

Komentář: Lk 19,1-10
Ptejme se poctivě: nechali bychom Ježíše vejít k veřejně známému kolaborantovi a nepoctivci, jakým byl Zacheus? Nepohoršovalo by nás to? Konkrétně: o kom ze svých současníků si myslíme, že by k němu Ježíš přece nemohl vejít?

16. 11.

2 Mak 7,1.20-31

Lk 19,11-28

Komentář: Lk 19,11-28
Vyzývá evangelium k tomu, aby byl křesťan šikovným obchodníkem? To sotva. Ale upozorňuje ho na to, že má ve své víře a ve všem, co od Boha dostal, velké bohatství, s nímž je třeba hospodařit.

17. 11.

1 Mak 2,15-29

Lk 19,11-28

Komentář: Lk 19,11-28
Ježíšův pláč nad Jeruzalémem je projevem jeho lásky. Stejně tak i Ježíšova křížová cesta. Po pomstě a nenávisti není stopy. Jsem ochoten ve svém životě takto Ježíše následovat, když se setkám se zklamáním?

18. 11.

1 Mak 4,36-37.52-59

Lk 19,45-48

Komentář: Lk 19,45-48
Božím chrámem je teď církev a také nitro křesťana, tedy mé nitro. Stává se z obojího dům modlitby?

19. 11.

1 Mak 6,1-13

Lk 20,27-40

Komentář: Lk 20,27-40
Některé Boží věci si jen těžko představujeme. Jde-li však člověk životem s Ježíšem, i nepochopitelné se mu stává pochopitelnějším. Zato Ježíšovi odpůrci zřejmě nepochopili nic.