7. 11. 2010

32. neděle v mezidobí - cyklus C

Každý křesťansky prožívaný život, pokud má být autentickým, zůstává pod znamením exodu, neustálé cesty. Naše víra tak dostává relativizující charakter; v konfrontaci se vším, co se na naší životní cestě jeví jako absolutní, trvalé a stabilní, mnohokrát nepřináší ani nepůsobí pokoj. Víme, že jako křesťané nemůžeme budovat pozice, které by nás odváděly od našeho cíle nebo brzdily v úsilí o jeho dosažení. Pro druhé jsme společníky na cestě a tam, kde se oni zastavují, je naším úkolem pokračovat. Cíl je totiž stále před námi!

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Obě knihy Makabejské pojednávají o bojích Židů proti seleukovským vládcům za náboženskou a politickou svobodu ve 2. stol. před Kristem. Autor píše pro Židy z alexandrijské diaspory, aby v nich probudil pocit solidarity s bratry v Jeruzalémě. Tato kniha je obzvlášť významná proto, že v ní (poprvé ve SZ) nacházíme jasné učení o zmrtvýchvstání. Toto učení je formulováno v rámci mučení věrných Židů, kteří následují vzorné svědectví zákoníka Eleazara (6,28): děti i ženy jsou nyní ochotny zemřít kvůli věrnosti Božímu zákonu. Ve slovech sedmi mučených bratří je zřejmé postupné rozvinutí myšlenky „odplaty“: spravedliví raději umírají, než aby zhřešili (7,2), Bůh je pomstí (7,6), vzkřísí (7,9) a dá jim obnovené tělo (7,11).

2 Mak 7,1-2.9-14

Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso.
Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: „Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.“
Druhý pak v poslední chvíli řekl: „Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony.“ Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: „Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím.“ Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.
Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!“

ŽALM 17

Odpověď: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, – všimni si mého nářku, – popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, – nezakolísaly mé nohy. – Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, – popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Opatruj mě jako zřítelnici oka, – do stínu svých perutí mě ukryj. – Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, – až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

2. ČTENÍ

První dva verše jsou zakončením (formou přací modlitby) poučení o konkrétních znameních předcházejících druhý Kristův příchod. Toto poučení mohlo ochromit a postrašit, proto se v našem úryvku dvakrát opakuje výzva k aktivnímu životu, nesvázanému zbytečnými obavami nebo klamnými vyhlídkami na brzký Kristův příchod. Přitom stojí za povšimnutí, že Pavel v obou případech vyslovuje přání, aby Bůh posílil Soluňany celostně: uvnitř (v. 17: „ať vás potěší“, originál má „ať potěší vaše srdce“; v. 5: „Pán ať řídí vaše srdce“) a navenek (v. 17: „v každém dobrém činu i slovu“; 3,4: „…s pomocí Páně budete dělat…“). A tuto posilu potřebovali o to víc, že museli čelit také pronásledování, které zakoušeli i od vlastních krajanů (1 Sol 2,14).

2 Sol 2,16 – 3,5

(Bratři a sestry!) Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.
A tak, (bratři a sestry), modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš Kristus je prvorozený z mrtvých, jemu buď sláva a vláda na věčné věky. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíšova odpověď má dvě části: první zdánlivě nereflektuje pozici saduceů, protože předpokládá zmrtvýchvstání jako něco jistého a vypovídá o způsobu života vzkříšeného. Jen druhá část se týká otázky, zda je vzkříšení: podpůrným argumentem je Ex 3,6. Abychom lépe porozuměli Ježíšově argumentaci, je třeba poznamenat, že v první části se podkopává předpoklad v uvažování saduceů, tj. že vzkříšení je „vylepšeným“ pokračováním pozemské existence. Ne, vzkříšení je novostí, ve které už není manželství, protože lidé vzkříšení jsou jako andělé (nesmrtelní) a nepotřebují se rozmnožit jako na zemi, aby jejich rod a „jméno“ přetrvávaly.

Lk 20,27-38

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‘Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena.
Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“
Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána ‘Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“

K ZAMYŠLENÍ

Bylo by neodpovědné utíkat od přítomného života do budoucnosti. Stejně by bylo bláhové posuzovat věčnost podle našich leckdy naivních pozemských představ. Nicméně myšlenka na život s Kristem by naši přítomnost měla činit plodnou. Přijetí Kristova vítězství nad hříchem a smrtí nás vede k radostnému a odpovědnému prožívání přítomnosti. Věčnost začíná dnes, říká se. Díky Kristu jsme byli vykoupeni ze smrti a patříme Bohu. Už nyní!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 11.

Tit 1,1-9

Lk 17,1-6

Komentář: Lk 17,1-6
Jsem odhodlán odpustit, jsem připravena stále znovu odpouštět – a nejvíc těm nejbližším, s kterými jsem v nejužším kontaktu?

9. 11. svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12 nebo 1 Kor 3,9c-11.16-17

Jan 2,13-22

Komentář: 1 Kor 3,9c-11.16-17
Na čem stavím ve své farnosti, ve vztazích s druhými – je tím základem Kristus? A jsem vůbec ochotný(á) spolupracovat s druhými při budování církve?

10. 11.

Tit 3,1-7

Lk 17,11-19

Komentář: Lk 17,11-19
Možná najdu ve svém životě věci či události, za které jsem svému Pánu dostatečně nepoděkoval(a). Právě teď to mohu napravit!

11. 11.

Flm 7-20

Lk 17,20-25

Komentář: Lk 17,20-25
Uč se dnes vidět tiché, nenápadné Boží působení, vnímat znamení toho, že Boží království je mezi námi. A děkuj za to, čeho si všimneš, co postřehneš.