32. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává v 9. st. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem ze Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena – pohanka, která ctí Hospodina a proroka si váží.

1 Král 17,10-16

Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“
Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“
Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“
Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146

Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!

Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

List Židům pokračuje ve své argumentaci obhajující Kristovu oběť. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nemusí opakovat.

Žid 9,24-28

Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento text je poslední Ježíšovou kontroverzí. Po tomto textu bude již pouze slovo o posledních věcech a následně události Velikonoc. Proto je třeba význam daru chudé vdovy dát do souvislosti celého evangelia.

Mk 12,38-44

Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

K ZAMYŠLENÍ

„Dát či nedat?“ Mnohokrát se člověk zastaví při různých charitativních sbírkách, s pohledem upřeným na bezdomovce… a klade si tuto otázku. Příběh evangelia ale směřuje jinam. Ježíš nevybíravým způsobem pranýřuje praktiky učitelů Zákona. Oni by měli být vzorem pro Izrael. Vedle nich postaví člověka, který je symbolem bezmoci a chudoby (žena bez manžela či otce neměla v právní oblasti zastání, sama nic nemohla vyřizovat). A tato žena dává vše, co má. Je to na jedné straně znamení úplného sebeodevzdání do moci Boží, ale mnozí teologové také naznačují, že může jít o nejtvrdší důkaz bezohlednosti učitelů Zákona, když takto bezmocného, chudého a poníženého člověka nechají dávat do pokladnice, místo aby jí sami přispěli na pomoc. Tady se zračí jejich nepochopení a de facto nepřijetí skutečného Božího Zákona. Pokud to ale platilo tehdy, platí to podobně i dnes! A nejen na adresu skoupých kněží či oficiálních představitelů církve, jak se snadno nabízí. Platí to na adresu každého pokrytectví, které nevidí skutečnou nouzi. Kdo nemiluje bližního, nic z evangelia nepochopil. Cílem dnešní neděle není láteření na adresu církve čí nějakého patera. Směřujeme k jedinému: chceme žít pro Pána a nabízíme mu sami sebe? Jak se to prakticky projeví? Vztahem k bližním – vidět a reálně pomoci.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 11.

Tit 1,1-9

Lk 17,1-6

Komentář: Tit 1,1-9
I my jsme „poznali pravdu, jak uctívat Boha.“ A i dnes ji mohu uskutečňovat – v setkání s ním i s druhými, svým životem…

13. 11.

Tit 2,1-8.11-14

Lk 17,7-10

Komentář: Tit 2,1-8.11-14
„Projevila se přece Boží dobrota“ – i vůči tobě, odpověz na ni svým díkůvzdáním a rozvážným, spravedlivým a zbožným životem.

14. 11.

Tit 3,1-7

Lk 17,11-19

Komentář: Tit 3,1-7
Děkuj za znovuzrození a obnovení Duchem svatým, kterého „na nás vylil v hojnosti“ a v jeho síle kráčej dnešním dnem.

15. 11.

Flm 7-20

Lk 17,20-25

Komentář: Flm 7-20
Pavel vyzývá Filemona k rozšíření srdce, k milosrdenství, k odpuštění, k přijetí – i já jsem dnes zván k témuž.

16. 11.

2 Jan 4-9

Lk 17,26-37

Komentář: 2 Jan 4-9
„Milujme se navzájem“ – tak oposlouchaná a tak potřebná výzva. Pro tebe a pro dnešní den. Tady a teď.

17. 11.

3 Jan 5-8

Lk 18,1-8

Komentář: 3 Jan 5-8
Jednej v dnešním dni tak, „jak se sluší na věrného křesťana.“ Jak bude tvoje věrnost vyjádřena, čím se projeví?

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/