32. neděle v mezidobí - B - Svátek posvěcení Lateránské baziliky

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Závěrečná část knihy Ezechiel (kap. 40-48) je tvořena mohutným proroctvím o Božím přebývání uprostřed Izraele, jenž se dosud nachází v babylonském zajetí. Vůdčím obrazem je zde přitom chrám a z něj vytékající pramen, představený právě v této perikopě. Symbolizuje proměňující sílu Božího působení mezi národy.

Ez 47,1-2.8-9.12

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnějším bráně směřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany.
Řekl mi: ”Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví.
Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.”

ŽALM 46

Odpověď: Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího.

Bůh je naše útočiště a síla, - osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi. - Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, - i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, - přesvatému stánku Nejvyššího. - Bůh je v jeho středu, nepohne se, - od časného jitra ho Bůh bude chránit.

S námi je Hospodin zástupů, - Bůh Jakubův je naší tvrzí. - Pojďte, pozorujte Boží skutky, - které učinil k úžasu země.

2. ČTENÍ

V první části tohoto listu Pavel reaguje na sváry uvnitř korintské církevní obce a na případ nemravnosti, který se tam vyskytl. To první nachází svou ozvěnu ve 3. kapitole, kde se hovoří o křesťanech jako o Božím chrámu: vzhledem k tomu, že jeho základem je Ježíš Kristus, je pošetilé stranit některému z apoštolů.

1 Kor 3,9c-11.16-17

Bratři! Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil sem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus.
Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Vyvolil jsem tento dům a posvětil, praví Pán, aby tam bylo mé jméno navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco synoptikové (Matouš, Marek i Lukáš) kladou epizodu vyhnání prodavačů a směnárníků z chrámu spíše na závěr Ježíšovy činnosti (do jeho posledního pobytu v Jeruzalémě), Jan o něm hovoří při prvním pobytu v rámci jeho veřejného působení. Jiný důležitý rozdíl spočívá v Ježíšově odpovědi na otázku po jeho pravomoci: zatímco u synoptiků staví protiotázku ohledně autority Jana Křtitele, zde se odvolává na znamení svého vzkříšení - zbudování chrámu ve třech dnech.

Jan 2,13-22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí.
Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: ”Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!” Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ”Horlivost pro tvůj dům mě stravuje”.
Židé mu však namítli: ”Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?”
Ježíš jim odpověděl: ”Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!”
Tu židé řekli: ”Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?” On však to řekl o chrámu svého těla.
Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

K ZAMYŠLENÍ

Krása kostelů a katedrál je velkým darem a pro řadu lidí důležitým podnětem k úvahám o kráse Boží. A přece i ty největší umělecké skvosty nejsou zřejmě ničím proti kráse vzkříšením přetvořeného člověka. Toho, v němž se Bůh ”prosadil” plně a definitivně, a tak ho sám prozářil. V přítomnosti nás mnohdy velmi mrzí jak naše nedokonalost tak nedokonalost ostatních křesťanů. Ale naše nedokonalost není definitivní. Je zde možnost odpuštění, obdarování milostí a nakonec po smrti našeho podílu na Ježíšově vzkříšení. A tak zatímco i ty nejkrásnější stavby a jiná skvostná umělecká díla jsou nakonec odsouzena - jako vše na tomto světě - k zániku, člověk má šanci být přetvořen v podobu vzkříšeného Ježíše, překonat zánik a sdílet s Bohem život bez konce. To je pravá a konečná podoba církve, kterou může způsobit jen Duch svatý a kterou nemůže zakázat nebo znemožnit žádná pozemská moc.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Mdr 1,1-7

Lk 17,1-6

Komentář: Mdr 1,1-7
Moudrost, o které mluví tato kniha, je dar přicházející od Boha. Nelze ji koupit ani zhotovit, je třeba ji s důvěrou přijímat.

Mdr 2,23-3,9

Lk 17,7-10

Komentář: Mdr 2,23-3,9
Naše touha po věčnosti je oprávněná. Bůh nás pro ni tvořil. Jsme v jeho ruce. Když na to člověk spoléhá, projevuje moudrost.

Mdr 6,1-11

Lk 17,11-19

Komentář: Mdr 6,1-11
Ať se člověk zde na zemi vykazuje sebevětší mocí, nemůže ji oprávněně mít, leč od Pána. Pokud si ji přivlastňuje pro sebe, dopadne špatně. Respektovat Boha je opět projevem moudrosti.

Mdr 7,22-8,1

Lk 17,20-25

Komentář: Lk 17,20-25
Království Boží nelze vidět očima. Běda, kdyby vidět bylo, protože by bylo konečné. Jeho podstata má věčnou dimenzi. Je tam, kde je Bůh. Jsme-li nositelé Božího života, je Boží království v nás. A zviditelňujeme je na vztahu blíženecké lásky.

Mdr 13,1-9

Lk 17,26-37

Komentář: Mdr 13,1-9
Znovu se opakující zkušenost: Povrchní pohled na přírodu a svět může vést snadno k pýše. Čím hlouběji však vidíme do nitra stvoření, čím víc jsme schopni údivu, tím můžeme být Bohu blíž.

Mdr 18,14-16; 19,6-9

Lk 18,1-8

Komentář: Mdr 18,14-16; 19,6-9
Jistě nás napadne, že tato slova jsou přípravou na Krista. On byl, je a zůstává všemocným Božím slovem navěky.