6. 11. 2005

32. neděle v mezidobí

Setkání s Kristem při společné bohoslužbě není žádnou senzací. Je skryto tomuto světu, a také věřícímu může zůstat Ježíš jakoby vzdálen. A přece je každá mše důkazem toho, že nás Ježíš věrně v životě provází, že je ve své církvi stále přítomen pro nás, pro záchranu našeho života. Možná, že až tehdy, kdyby se bohoslužba na delší dobu z našeho života ztratila, bychom mohli lépe pocítit, co nám vlastně dává.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Moudrost je zde zosobněna, podobně jako na jiných místech SZ (Př 9; Sir 24). Je zároveň Božím darem a „plodem“ lidského úsilí a hledání. V NZ moudrost vystupuje jako skutečná osoba v Kristu Ježíši, který je „mocí a moudrostí Boží“ (1 Kor 1,24).

Mdr 6,12-16

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.
Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

ŽALM 63

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, – v nočních hodinách budu na tebe myslet. – Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám.

2. ČTENÍ

V druhé části listu Soluňanům (kap. 4-5) se apoštol věnuje teologickým otázkám (tématu svatosti a příchodu Páně). Tři hlavní myšlenky charakterizují lit. úryvek:
1) křesťan nemůže mít stejný postoj k smrti jako ti, kteří nemají naději;
2) pokud věříme, že Kristus z mrtvých vstal, pak věříme, že i mrtví vstanou a budou s ním;
3) proto se při příchodu Páně opět „všichni sejdeme“.

1 Sol 4,13-18

Nechceme vás, (bratři a sestry), nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

EVANGELIUM

V těchto posledních třech nedělích budeme číst perikopy z eschatologické řeči (Mt 24-25). Nejistota o čase Kristova příchodu vede k naléhavé výzvě „vytrvat a bdít“. Bdění pak nesmíme chápat jako nečinné vyhlížení, ale jako připravenost – v tom jsou nám moudré družičky příkladem.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, pravím vám: Neznám vás.‘
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

K ZAMYŠLENÍ

Je pro mne Ježíš tím, koho čekám a na koho se těším, nebo tím, koho se bojím a raději bych byl od něho daleko? Ženich, který mne zve na hostinu a chce, abych se s ním radoval, nebo zkušební komisař, který v nestřežené chvíli přijde, aby mi překontroloval lampu? Ten, koho nechci propásnout, nebo kdosi daleký, jehož zájmem o můj život si nejsem jistý? Odpovědi na tyto otázky určují orientaci, tvar a kvalitu mého života. Je velký rozdíl mezi tím, jestli důvodem k mé bdělosti je očekávání někoho, na kom mi záleží a komu důvěřuji, nebo je důvodem strach před někým, koho se bojím jako nebezpečného protivníka!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

7. 11.

Mdr 1,1-7

Lk 17,1-6

Komentář: Lk 17,1-6
Dar víry není vždy samozřejmý. Zkušenost ukazuje, že je třeba o něj prosit. A evangelium nám ukazuje, že tento dar potřebovali i přímí svědkové Ježíšova života.

8. 11.

Mdr 2,23 – 3,9

Lk 17,7-10

Komentář: Lk 17,7-10
Chtít od Pána Boha aby řádně ocenil naši námahu a naše zásluhy je trapné. Radovat se z toho, že ve chvíli, kdy děláme něco dobrého, už s ním vlastně spolupracujeme, je mnohem moudřejší.

9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12

Jan 2,13-22

Komentář: Jan 2,13-22
Všechno, co je Boží, zasluhuje úcty. Člověk, stvořený k jeho obrazu, právě tak, jako chrám, zbudovaný k jeho slávě.

10. 11.

Mdr 7,22 – 8,1

Lk 17,20-25

Komentář: Lk 17,20-25
Křesťan nemusí jen stále na něco čekat. Může objevovat Boží působení uprostřed běžných vztahů, starostí a prací. A zjistí, že Boží království je opravdu mezi námi, i když ho našim očím mnohdy zastiňuje zlo a lidská nevědomost.

11. 11.

Mdr 13,1-9

Lk 17,26-37

Komentář: Lk 17,26-37
Evangelium podává jednoduchou radu: chce-li člověk obstát při konečném soudu, má si hledět života, který mu Bůh skrze Krista dává. A nezdržovat se odhady, kdy to nastane.

12. 11.

Mdr 18,14-16; 19,6-9

Lk 18,1-8

Komentář: Lk 18,1-8
Každá pomoc druhých lidí a každé vyslyšení prosby, kterou k nim vzneseme, nám mohou připomínat, že Bůh jedná právě tak a ještě lépe. Ke komunikaci s ním nám ovšem nepomůže telefon, ale víra.