5. 11. 2006

31. neděle v mezidobí

V úvodech do liturgie předchozích nedělí jsme si stručně přiblížili hlavní okamžiky eucharistické modlitby. Součástí liturgie mše svaté je také Modlitba Páně, kterou Kristus naučil své učedníky. V této modlitbě dal právo apoštolům a všem, kdo se ji modlí, obrátit se k Bohu velmi důvěrným oslovením dětí „Otče“. V modlitbě Páně se žádá o každodenní chléb, který křesťanům připomíná především chléb eucharistický; v ní se prosí za očištění od vin, aby tak svaté věci mohly být dány skutečně svatým. Kněz pronáší výzvu k modlitbě, potom se tuto modlitbu všichni věřící společně s knězem modlí, kněz sám přidává embolismus a lid připojí doxologii („Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.“). Embolismus, rozvíjející poslední prosbu modlitby Páně, vyprošuje, aby celé společenství věřících bylo zbaveno moci zla. (Všeobecný úvod k Římskému misálu, číslo 81). Je mi vždycky líto, když kněz začne sám buď recitovat, nebo zpívat „Otče náš…“ a věřící se k němu připojují až následujícími slovy „…jenž jsi na nebesích…“. Tím se připravují o to úžasné privilegium důvěrného oslovení Boha, které nám Kristus dal!

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Pasáž z Deuteronomia je jednou z nejdůležitějších v celém Starém zákoně: obsahuje „základní vyznání víry“ Izraele a zároveň přikázání celistvé a nerozdělené lásky k Bohu. Na těchto dvou pilířích stojí celý Zákon i Proroci.

Dt 6,2-6

Mojžíš řekl lidu: „Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ.
Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!“

ŽALM 18

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Ježíš je nesmrtelný: proto jeho kněžství trvá stále. Je dokonalý a bez viny: proto je jeho kněžství jedinečné a neopakovatelné. Všeobecné kněžství věřících (či kněžství služebné) je jen účastí na jediném kněžství Kristově.

Žid 7,23-28

(Bratři a sestry!) V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Perikopa je součástí cyklu o sporech Ježíše s představiteli tehdejšího náboženského života (Marek 12). Tento cyklus je příznačný tím, že Ježíš se v těchto kontroverzích odvolává víckrát na knihy Starého zákona. I v tom se ukazuje, že Kristus byl skutečným synem židovského národa.

Mk 12,28b-34

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“
Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

K ZAMYŠLENÍ

Duší křesťanství není Zákon ani „všechny oběti a dary“ (Mk 12,33), ale láska. Ta má dva rozměry: vertikální: „Miluj Pána, svého Boha…“. Láska k Bohu z celého srdce, celou myslí, duší, všemi silami, tedy láska celým životem, bezvýhradná a nikoli pouze někdy, za určitých okolností, na oplátku… Takovou lásku mi Bůh projevil v Ježíši Kristu, když se stal solidárním se mnou, slabým. Druhý rozměr lásky, horizontální, zahrnuje nás a naše bližní. „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jde o lásku, která je stejná jako ona spontánní, oblažující, nezištná a vrcholná láska, kterou my sami rádi zakoušíme na sobě a pro sebe přijímáme. Tato láska mi říká, že mám být bližním svých bližních.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 11.

Flp 2,1-4

Lk 14,12-14

Komentář: Flp 2,1-4
Sloužit druhým v pokoře, „mít na mysli to, co slouží druhým“, nejenom mně samému – to je výzva dnešního čtení pro mne a nejen pro dnešek.

7. 11.

Flp 2,5-11

Lk 14,15-24

Komentář: Lk 14,15-24
Ježíšovo pozvání k hostině, do Božího království, platí i pro nás. I dnes mám být citlivý(á) a připravený(á) odpovědět na jeho pozvání – na hostinu, ke službě, k vydání se na cestu, ku pomoci.

8. 11.

Flp 2,12-18

Lk 14,25-33

Komentář: Flp 2,12-18
S bázní uvádět ve skutek své spasení – v poslušnosti, bez reptání, jako Boží děti, jako hvězdy osvěcující tento svět, držíce se slova života, v radosti.

9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12

Jan 2,13-22

Komentář: Ez 47,1-2.8-9.12
Voda z pramene v Ezechielově vidění uzdravuje a oživuje. I já mám být napojený na takovýto pramen, jímž je Ježíš Kristus. Nechat se jím občerstvit, vnímat své pouště a vpustit do nich tuto oživující vodu.

10. 11.

Flp 3,17 – 4,1

Lk 16,1-8

Komentář: Flp 3,17 – 4,1
„Napodobovat Krista“, jednat jako on – to je vznešená výzva Pavlova, která aby byla naplněna, má se uskutečňovat v každodenních maličkostech i ve výjimečnostech dní nevšedních.

11. 11.

Flp 4,10-19

Lk 16,9-15

Komentář: Flp 4,10-19
Filipští pomáhající Pavlovi jsou pro nás vzorem připravenosti a ochoty pomoci potřebným. Koho mi dnes Pán staví před oči, abych mu byl nápomocen(a) svým slovem, rukou, penězi, věnovaným časem?