30. 10. 2005

31. neděle v mezidobí

Střízlivý a skromný člověk může mít nedůvěru ke každému, kdo mluví o svém velkém životním úkolu a poslání, jako by byl jedním ze zachránců světa nebo alespoň své rodné země. Přesto by bylo velkou škodou, kdyby i ten nejskromnější křesťan nechápal, že si ho Bůh vyvolil také k tomu, aby přinesl do světa trochu Božích darů. I dnešní bohoslužba může zvýšit naši pozornost vůči darům, kterými nás Bůh vybavil pro křesťanský život.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Malachiáš je už poexilním prorokem. Po obnově chrámu (516 před Kr.) bohužel nedošlo k obnově duchovního života izraelského lidu. Proto přicházejí slova napomenutí, adresovaná jak lidu, tak kněžím. V tomto úryvku máme slova určená kněžím: opustili smlouvu a zákon, a tak se stali pro ostatní kamenem úrazu (tj. kámen, o který se po cestě klopýtá).

Mal 1,14b – 2,2b.8-10

Jsem mocný král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou.
Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy před vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní.
Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců?

ŽALM 131

Odpověď: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!

Hospodine, mé srdce se nevypíná, – nevyvyšují se mé oči, – neženu se za velikými věcmi, – pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši – jako dítě na matčině klíně; – jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina, – nyní i navěky.

2. ČTENÍ

V tomto textu je až zarážející Pavlova něžnost, doprovázená nezištnou službou. Lidský faktor (srdečnost, upřímná láska až do krajnosti) se u něj podivuhodně snoubí s faktorem božským (nefalšované Boží slovo).

1 Sol 2,7b-9.13

(Bratři a sestry!) Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.
Přece si ještě vzpomínáte, (bratři a sestry), na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium.
A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi; jenom jeden je váš učitel – Kristus. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš převrací tehdejší konvence – ti, kdo jsou „nejvýš“, se mají dostat nejníže. Tak má vyniknout, že Kristus je ten pravý učitel a Mistr: ten „nejvyšší“.

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům:
„Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‚Mistře‘.
Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel –Kristus.
Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

K ZAMYŠLENÍ

Když přestaneme užívat slova „otec“nebo „učitel“, bude tím požadavek evangelia naplněn? Vůbec ne! Protože nejde o to, jak komu říkáme, ale jde o to, kdo je pro nás vrcholnou autoritou, nebo přesněji: zda je pro nás křesťany Ježíš autoritou, nad kterou není. Zda je učitelem života, zkrátka tím, kdo je pro řešení velkých a i malých životních úkolů směrodatnější než kdokoliv jiný. Vždyť Ježíš není Mesiášem – vykupitelem, který by se ujal svého úkolu až po naší smrti. Je vykupitelem, který je schopen vykoupit z moci zla naše každodenní skutky. Proto je musíme svěřovat k proměně jemu a ne kdekomu jinému. Bylo by neúnosné držet se kdejaké autority a Ježíše si ponechávat jen jako pomocníka pro beznadějné situace.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

31. 10.

Řím 11,29-36

Lk 14,12-14

Komentář: Řím 11,29-36
Bůh není nepochopitelný, ale Bůh také nemyslí tak, jak by to dělal na jeho místě člověk. Převyšuje nás. Obdiv k Boží moudrosti a k jeho poznání nás může vést, podobně jako apoštola Pavla, k porozumění.

1. 11. Slavnost Všech svatých

1 Jan 3,1-3

Mt 5,1-12a

Komentář: 1 Jan 3,1-3
Cítím se už teď Bohu blízký? Je mi i on opravdu tím nejbližším, bližším i než mí nejmilovanější příbuzní nebo přátelé? Z této blízkosti roste svatost člověka.

2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Mdr 3,1-9

Mt 25,31-46

Komentář: Mt 25,31-46
Strádající bližní, tedy pouhý člověk, jako cesta k Bohu? To může někomu připadat málo vznešené. Ale Syn Boží, který se stal člověkem, si žádnou vznešenost nepodržel. Vstoupil do bídy a bezmocnosti člověka a proto ho v bezmocných můžeme do dneška najít. A s ním přijít k Bohu Otci.

3. 11.

Řím 14,7-12

Lk 15,1-10

Komentář: Řím 14,7-12
V pohledu křesťanství není nejdůležitější, jak dlouho žijeme, ale komu patříme. Patříme-li Kristu, potom nás o to neoloupí ani smrt. Patří-li člověk jen sám sobě nebo tomuto světu, komu bude ve smrti patřit, aby to mělo pro něho smysl?

4. 11.

Řím 15,14-21

Lk 16,1-8

Komentář: Řím 15,14-21
Apoštol věnoval všechny síly službě evangeliu. Z jeho listů je zřejmé, že to jeho život skutečně naplňovalo. V tom může najít povzbuzení i dnešní čtenář jeho listů.

5. 11.

Řím 16,3-9.16.22-27

Lk 16,9-15

Komentář: Řím 16,3-9.16.22-27
Nasadit vlastní život pro evangelium neznamená jen přijmout mučednickou smrt. Může to být celoživotní orientace, v níž je služba Kristovu evangeliu na prvním místě. Vždy to ale znamená, že na prvním místě nejsem já sám ani nějaký můj požadavek nebo zájem.