4. 11. 2001

31. neděle v mezidobí

Eucharistická slavnost ústí v jedno radikální vyslání. Jděte ve jménu Páně. V síle nebeského pokrmu máme vyjít a jsme posláni k budování Božího království. Ve jménu Páně to znamená v co nejtěsnějším spojení s ním. My jsme ho skutečně v eucharistii přijali, neboť je v ní skutečně přítomen. Proto je takovéto vyslání reálným a nikoliv jen zbožným přáním. Dostali jsme sílu, zmocnění, k cestě v jeho jménu, v jeho síle, v jeho Duchu, jako živý chrám. Je to úžasný misijní rozměr eucharistie. Ze slavení eucharistie misie jednoduše vyplývá. Eucharistie je pokrm, v jehož síle vycházíme do všedního dne plnit vůli Otce.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit, zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Velikost Boží lásky je pro nás lidi naprosto nepochopitelná. Proč by Bůh měl být takový, co z toho má. Odpovědí však je znova a znova stejná, protože miluje. Bůh miluje všechno co učinil a všechno co stvořil je stvořeno pro lásku.

Mdr 11,22 - 12,2

Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.
Jak by něco mohlo trvat, kdybys nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.
Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe. Pane.

ŽALM 145

Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, -budu velebit tvé jméno po všechny věky. - Každý den tě budu velebit - a chválit tvé jméno po všechny věky.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, - shovívavý a plný lásky. - Dobrotivý je Hospodin ke všem - a soucit má se všemi svými tvory.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla - a tvoji zbožní ať tě velebí! - Ať vypravují o slávě tvého království, - ať mluví o tvé síle.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech - a svatý ve všech svých činech. - Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, - a pozvedá všechny sklíčené.

2. ČTENÍ

Člověk je stále znovu a znovu pokoušen postarat se o svůj růst naprosto sám, nebo si spásu zasloužit atd... A to není věc nová, to řešil už svatý Pavel. Proto píše o tom, že se modlí o růst svých bratří, aby se skutečnost naprosté závislosti na Bohu stala zjevná. Další věc, která se už tehdy stala aktuální, a možná víc než dnes, byl druhý příchod Krista. Pavel velmi elegantně řeší situaci. Nenechte si poplést hlavu, on má totiž na paměti to, že nikdo neví dne ani hodiny.

2 Sol 1,11 - 2,2

Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, každý, kdo v něho věří, má věčný život. Aleluja.

EVANGELIUM

Nadšení, nebo lépe vnitřní zanícení, je jedna z podstatných věcí života. Pro člověka je opravdu potřebná tato vnitřní žhavost, schopnost silného rozhodnutí. Celníkovi se nabízela možnost vidět Krista. Tento hříšník a boháč neváhal vylézt na strom, aby tuto šanci využil, neboť to velmi mnoho chtěl.

Lk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet.
Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!"
Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

K ZAMYŠLENÍ

Každý Zacheus, který dává polovinu svého majetku chudým, dělá dobře. Prospívá to chudým i jemu samému. Ale až ten, kdo přijme Ježíšovo pozvání, může mluvit o spáse. Protože spása není náš čin, ale je Božím činem, který my přijímáme. A hlavně - spása je navázání vztahu. Vztahu mezi hříšníkem a Ježíšem. Hříšník může svými dobrými činy ukazovat, kam chce dojít a jak to skutečně myslí. Ale Ježíš, který přijímá hříšníka a odpouští mu, mění zcela jeho životní situaci. Protože Ježíš nehledá hříšníka proto, aby ho potrestal, likvidoval, ale proto, aby ho znovu přivedl k životu. A o tom můžeme svědčit my všichni, kdo se s jeho odpuštěním setkáváme. Svědčit s taktem a "ve vší mírnosti", ale svědčit pravdivě a s jistotou.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Řím 11,29-36

Lk 14,12-14

Komentář: Řím 11,29-36
Úžas nad Boží moudrostí je na místě. A k tomu radost, že Bůh nám dává své slovo a tím i podíl na své moudrosti.

Řím 12,5-16a

Lk 14,15-24

Komentář: Řím 12,5-16a
Poznávat své dary a sloužit jimi – to je náš úkol. A tam, kde jsem si vědom obdarování, nemohu být příliš snadno pyšný.

Řím 13,8-10

Lk 14,25-33

Komentář: Řím 13,8-10
Co je to láska k bližnímu? To, co mu neubližuje, ale prospívá. Je dobré toto hledat před Boží tváří.

Řím 14,7-12

Lk 15,1-10

Komentář: Řím 14,7-12
Žít jen pro sebe – to by bylo nakonec peklo. Smíme patřit Pánu. To je něco, co překonává i sílu smrti.

Svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12 nebo: 1 Kor 3,9c-11.16-17

Jan 2,13-22

Komentář: 1 Kor 3,9c-11.16-17
V první části tohoto listu Pavel reaguje na sváry uvnitř korintské církevní obce a na případ nemravnosti, který se tam vyskytl. To první nachází svou ozvěnu ve 3. kapitole, kde se hovoří o křesťanech jako o Božím chrámu: vzhledem k tomu, že jeho základem je Ježíš Kristus, je pošetilé stranit některému z apoštolů.

Řím 16,3-9.16.22-27

Lk 16,9-15

Komentář: Řím 16,3-9.16.22-27
Pavlovy dopisy nebyly jen zvěstováním víry či povzbuzením k životu z ní. Byly i vyjádřením hlubokého lidského společenství. Otevírá víra v Krista i nás těmto lidským vztahům v obci?