30. neděle v mezidobí - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jednou z konstant starozákonní teologie je přesvědčení, že Bůh je spravedlivý soudce: na člověka nebere falešné ohledy, nebere v potaz jeho postavení ve společnosti. Bůh soudí zcela nestranně, na rozdíl od člověka. A tato spravedlnost nemůže „zavřít uši“ před modlitbou slabších, utištěných.

Sir 35,15b-17.20-22a

Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost.
Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde.
Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

ŽALM 34

Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ

Pavel je už na sklonku svého života a před sebou vidí jen smrt: to však nevyvolává pochmurné myšlenky ani strach. Spíš radostné vědomí, že dostane „věnec spravedlnosti“ od Pána. Pavel totiž pevně spoléhá na Boží věrnost svým zaslíbením: je si vědom, že bojoval až do konce, proto může očekávat věnec vítěze. Uchoval víru i uprostřed nepříznivých okolností, ve vězení a před soudem: nezapřel Krista, a proto může očekávat, že ani Kristus ho nezapře. A vězení a výslech nejen že nepodlomily jeho víru, ale byly dokonce příležitostí k jejímu šíření, k hlásání evangelia.

2 Tim 4,6-8.16-18

Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco podobenství o „služebnících“ („jsme jen služebníci“, Lk 17,7-10) ukazuje Boha-dlužníka, dnešní podobenství ukazuje jiného Boha: zbytečného. Zbytečného v životě některých „duchovních“ lidí. Zatímco podobenství o služebnících varuje před tendencí předkládat Bohu dlužní úpis, jako by nám byl něco dlužný, tato perikopa ukazuje, že někteří „zbožní“ lidé nemusí Boha vůbec potřebovat: a přesto „žijí pro něj“, a dokonce se k němu modlí! Takže společné poselství obou úryvků je: Všechno je milost, a to nejen při ospravedlnění na začátku duchovní cesty (podobenství o farizeji a celníkovi), ale v celém průběhu duchovního života (podobenství o služebnících, tj. o lidech už sloužících Bohu).

Lk 18,9-14

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.’ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‘Bože, buď milostiv mně hříšnému!’
Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

K ZAMYŠLENÍ

Být jako Bůh, být tím prvním a jediným, kdo rozhoduje. To je touha i postoj, který po hříchu velmi často ovládá naše nitro. Kristus naopak přišel, aby nehledal první místo, ale ponížil se a setkával se s těmi posledními. Pokud je pro nás těžké volit druhé místo, upřednostňovat druhého člověka nebo se postavit na místo poslední, zkusme volit Boha, aby on byl tím prvním. V něm bude mít přednost kterýkoliv náš bratr a naše sestra a my budeme na tom místě jedině správném!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25. 10.

Ef 4,32 – 5,8

Lk 13,10-17

Komentář: Ef 4,32 – 5,8
Napodobovat Boha, Kristovu lásku – jak tímto naplním dnešní den, abych žil(a) jako dítě světla...

26. 10.

Ef 5,21-33

Lk 13,18-21

Komentář: Ef 5,21-33
Modli se dnes za své manželství či manželství někoho blízkého, za vzájemnou úctu a lásku manželů, za jejich růst v obojím...

27. 10.

Ef 6,1-9

Lk 13,22-30

Komentář: Lk 13,22-30
Každodenní usilování o vejití těsnými dveřmi (= každodenní následování Krista) je mnohem víc než pouze formální křesťanství, chození v neděli do kostela...

28. 10. svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Ef 2,19-22
Budování působením Ducha se odehrává v církvi – ve farnosti, ve společenství. Další výzva k tomu, abych nežil(a) své křesťanství osaměle, ale uskutečňoval(a) je ve společenství bratří a sester!

29. 10.

Flp 1,1-11

Lk 14,1-6

Komentář: Flp 1,1-11
„Kdykoliv na vás vzpomenu.“ Na koho si dnes vzpomenu já, komu budu s radostí vyprošovat požehnání, za koho budu děkovat, co mu vyprošovat?

30. 10.

Flp 1,18b-26

Lk 14,1.7-11

Komentář: Lk 14,1.7-11
Nemám a nemusím pracovat na své vlastní důležitosti, dávat ji najevo (tím, kam si sednu), ale nechat ji na Pánu. On mi dává důležitost, on je soudcem, od něj vše mám – a za to mu patří chvála, ta je důležitá.