30. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto pokyny jsou konkretizací přikázání "miluj svého bližního jako sebe sama". Je dobré si všimnout, že je uvedená i motivace pro takové jednání: "sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi".

Ex 22,20-26

Toto praví Hospodin: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."

ŽALM 18

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Už od prvních řádků tohoto listu získáváme dojem, že soluňská obec je velmi horlivá – natolik, že je pro ostatní společenství vzorem. Jak dospěla k takové horlivosti? 1) přijali Boží slovo a změnili svůj život "podle Kristova vzoru"; 2) obrátili se od zla, dali se do služby Bohu; 3) to vše v živé naději na Kristův příchod.

1 Sol 1,5c-10

(Bratři a sestry!) Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Máme tu dva příkazy, u kterých nesmíme přehlédnout několik důležitých rysů: 1) pořadí – nejprve je láska k Bohu, pak láska k bližnímu; 2) druhé přikázání je podobné prvnímu – v obou případech se jedná o lásku k někomu; 3) míra této lásky se však liší – Boha je třeba milovat "všemi silami", bližního jako sebe.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
Odpověděl mu: "´Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí´. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ´Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

K ZAMYŠLENÍ

O těch, kteří jsou bez finančních prostředků, o opuštěných dětech či osamělých starých lidech, o bezdomovcích a rozličných sociálních případech slyšíme a čteme denně. Zprávy o jejich tíživé situace v dobrém případě probouzejí náš soucit, někdy i ochotu pomoci jim. Dnes však v textu evangelia slyšíme, že všichni tito lidé, zvláště ti z okraje společnosti, patří mezi Bohem privilegované. Bůh přece není netečným vládcem, který se nezajímá o bolesti a trápení svých dětí. V Kristu na sebe přijal úděl posledního z lidí. Církev, která má Boží jméno, se nemůže chovat jinak, s láskou bude hledat Krista za tváří nejmenšího. Úkol křesťana, jeho celkové zaměření, jsou tedy jasné. Nikoli jen občasný soucit, ale trvalé zaměření srdce na člověka. Stávat se bližním bližnímu v nouzi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 10.

Ef 4,32 – 5,8

Lk 13,10-17

Komentář: Lk 13,10-17
Osmnáct let je "ukrutně" dlouhá doba. Možná i mně má připomenout a ujistit mě, že Bůh může proměňovat skutečnosti v mém životě, že nemám rezignovat, že má smysl jít dál, že má cenu k němu volat a vytrvale jej prosit.

28. 10. Svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Ef 2,19-22
Nejsem cizinec a přistěhovalec, patřím do Boží rodiny! Nemusím o tom pochybovat, ale mohu s tím pevně počítat a být jedním z těch, přes které se víra přes staletí předává dál...

29. 10.

Ef 6,1-9

Lk 13,22-30

Komentář: Ef 6,1-9
I mé vztahy k rodičům (dětem, blízkým, ...) mají být proměňovány Božím slovem. K čemu jsem zván v této oblasti dnes?

30. 10.

Ef 6,10-20

Lk 13,31-35

Komentář: Ef 6,10-20
Opravdu mohu a mám "hledat svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti!" Hřích může být v jeho moci poražen, pokušení může být v jeho moci přemoženo, špatná náklonnost překonána.

31. 10.

Flp 1,1-11

Lk 14,1-6

Komentář: Lk 14,1-6
"Úzkoprsost" hrozí v životě každému z nás. Jednání a myšlení po vzoru Ježíšově je vedeno především a nejprve láskou, pak teprve klade nároky...

1. 11. Slavnost Všech svatých

Zj 7,2-4.9-14

Mt 5,1-12a

Komentář: Zj 7,2-4.9-14
"Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu a Beránkovi." Toto je i mé vyznání, které mne má vést ke chvále (i za mé "spolu-svaté" bratry a sestry) a k jednání jako ten/ta, který(á) Bohu patří.