30. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jednou z konstant starozákonní teologie je přesvědčení, že Bůh je spravedlivý soudce: na člověka nebere falešné ohledy, nebere v potaz jeho postavení ve společnosti. Bůh soudí zcela nestranně, na rozdíl od člověka. A tato spravedlnost nemůže ”zavřít uši” před modlitbou slabších, utištěných.

Sir 35,15b-17.20-22a

Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost.
Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde.
Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

ŽALM 34

Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ

Pavel je už na sklonku svého života a před sebou vidí jen smrt: to však nevyvolává pochmurné myšlenky ani strach. Spíš radostné vědomí, že dostane ”věnec spravedlnosti” od Pána. Pavel totiž pevně spoléhá na Boží věrnost svým zaslíbením: je si vědom, že bojoval až do konce, proto může očekávat věnec vítěze. Uchoval víru i uprostřed nepříznivých okolností, ve vězení a před soudem: nezapřel Krista, a proto může očekávat, že ani Kristus ho nezapře. A vězení a výslech nejen že nepodlomily jeho víru, ale byly dokonce příležitostí k jejímu šíření, k hlásání evangelia.

2 Tim 4,6-8.16-18

Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco podobenství o ”služebnících” (”jsme jen služebníci”, Lk 17,7-10) ukazuje Boha-dlužníka, dnešní podobenství ukazuje jiného Boha: zbytečného. Zbytečného v životě některých ”duchovních lidí”. Zatímco podobenství o služebnících varuje před postojem předkládat Bohu dlužní úpis, jako by nám byl něco dlužný, tato perikopa ukazuje, že někteří ”zbožní” lidé nemusí Boha vůbec potřebovat: a přesto ”žijí pro něj”, a dokonce se k němu modlí! Takže společné poselství obou úryvků je: všechno je milost, a to nejen při ospravedlnění na začátku duchovní cesty (podobenství o farizeji a celníkovi), ale v celém průběhu duchovního života (podobenství o služebnících, tj. o lidech už sloužících Bohu).

Lk 18,9-14

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: ”Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.‘ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostiv mně hříšnému!‘
Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”

K ZAMYŠLENÍ

Být jako Bůh, být tím prvním a jediným, kdo rozhoduje. To je touha i postoj, který po hříchu velmi často ovládá naše nitro. Kristus naopak přišel, aby nehledal první místo, ale ponížil se a setkával se s těmi posledními. Pokud je pro nás těžké volit druhé místo, upřednostňovat druhého člověka nebo se postavit na místo poslední, zkusme volit Boha, aby on byl tím prvním. V něm bude mít přednost kterýkoli náš bratr a naše sestra a my budeme na tom místě jedině správném!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 10

Řím 8,12-17

Lk 13,10-17

Komentář: Řím 8,12-17
Nemusím otročit svému hříchu, jsem Boží syn, Boží dcera a dostal(a) jsem Ducha, který mne vede, pomáhá mi a utvrzuje mne.

30. 10.

Řím 8,18-25

Lk 13,18-21

Komentář: Řím 8,18-25
V co (v koho) vkládám svoji naději (s pohledem na dnešní den a vše, co mne v něm čeká)?

31. 10.

Řím 8,26-30

Lk 13,22-30

Komentář: Řím 8,26-30
Všechny své životní okolnosti mohu vnímat jako situace, v kterých je mi Bůh nablízku a dokáže je využít a proměnit k něčemu dobrému.

1. 11. Slavnost Všech svatých

1 Jan 3,1-3

Mt 5,1-12a

Komentář: 1 Jan 3,1-3
”Už teď jsme Boží děti!” Úžasné Boží rozhodnutí, vyvolení za jeho syna, jeho dceru! Mohu děkovat za všechny své ”sourozence”, kteří mě už předešli na cestě k němu, a prosit Pána (a je o přímluvu), abych na této cestě vytrval(a).

2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Řím 5,5-11

Lk 23,33.39-43

Komentář: Lk 23,33.39-43
V kom dnes mohu vidět Ježíše, který potřebuje posloužit?

3. 11.

Řím 11,1-2a.11-12.25-29

Lk 14,1.7-11

Komentář: Řím 11,1-2a.11-12.25-29
Pavlovi leží na srdci jeho národ, který neuvěřil v Ježíše Krista. Po jeho vzoru mohu i já prosit za svůj národ, aby i v naší zemi další lidé nacházeli Ježíše jako svého Pána a Spasitele.