30. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Toto čtení obsahuje dvě velká témata:
1. návrat z exilu - zvláštní pozornost se přitom věnuje právě těm, kteří byli v tehdejší společnosti znevýhodnění (slepí, chromí, těhotné);
2. ”změna údělu”: místo pláče útěcha (tato ”změna” konkretizuje ono ”ponížení - povýšení”).

Jer 31,7-9

Toto praví Hospodin: ”Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.”

ŽALM 126

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, - byli jsme jako ve snách. - Tehdy naše ústa byla plná smíchu - a jazyk náš byl plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany: - ”Velkou věc s nimi udělal Hospodin!” - Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, - naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud, - jako se mění údolí na jihu země. - Kdo sejí v slzách, - žnout budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem, - když nesou semeno k setí: - přijdou však s jásotem - a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

První část úryvku vyjmenovává vlastnosti kněze: být člověkem (a tak mít schopnost ”soucitu”), být prostředníkem mezi Bohem a lidmi (nabízením obětí), mít povolání.

Žid 5,1-6

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil, jak říká i na jiném místě: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Náš Spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Už zázraky uzdravení hluchoněmého (7,31-37) a slepého z Betsaidy (8,22-26) naznačují, že i učedníci potřebují otevřít sluch a oči k porozumění Ježíšova tajemství. Totéž platí o dnešním zázraku, který se odehrává před Ježíšovým utrpením - a učedníci přitom nechápou (mají zavřené oči) a nepřijímají tuto Ježíšovu cestu.

Mk 10,46-52

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: ”Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!” Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: ”Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
Ježíš se zastavil a řekl: ”Zavolejte ho!” Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: ”Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!” On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: ”Co chceš, abych pro tebe udělal?”
Slepec odpověděl: ”Mistře, ať vidím!”
Ježíš mu řekl: ”Jdi, tvá víra tě zachránila!” A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Je zvláštní, jak lidská bída vadí těm, kdo jsou na tom relativně dobře: mnozí okřikují Bartimaia, který se voláním dožaduje řešení své neutěšené situace. I nám může spousta setkání a křiklavých jednání lidí překážet; není nám příjemné bavit se s bezdomovci nebo žebráky, zvláště když na sebe, nebo ještě hůř, na nás upozorňují své okolí. Můžeme si však být jisti, že se tím jen nedožadují skutečné pomoci, kterou jim jsme schopni poskytnout? Pochopitelně, nikdy neodstraníme veškerou lidskou bídu, vždy však můžeme a jsme povinni prokazovat všem (a ne jen některým) svou úctu a pozornost.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Řím 8,12-17

Lk 13,10-17

Komentář: Řím 8,12-17
Duch v nás skutečně může vítězit. Vždy budeme slabí, se sklony k hříchu. Ale Duch toto přemáhá neomylnou silou. Je ovšem třeba mu otvírat dveře nitra a dávat mu důvěru, víc důvěry, než máme ve vlastní síly.

28. 10. svátek Svatého Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Ježíš si osobně vyvolil všechny apoštoly, i Jidáše. Protože pro Boha není nikdo předem odepsán. Podle toho se mám i já dívat na druhé lidi.

Řím 8,26-30

Lk 13,22-30

Komentář: Řím 8,26-30
Duch svatý není v našich životech přítomen jen v mimořádných okolnostech. Stojí za každou naší opravdovou modlitbou. Mám s ním tedy počítat v každodenním životě modlitby.

Řím 8,31b-39

Lk 13,31-35

Komentář: Řím 8,31b-39
Jsou to slova, která mohou tvořit základ naší jistoty ve světě, v životě. A měli bychom je rozhodně znát nazpaměť. A tak si tento úryvek denně několikrát za sebou čtěme a to, co nás právě nejvíc zaujme, proměňme v modlitbu.

Řím 9,1-5

Lk 14,1-6

Komentář: Řím 9,1-5
Silná Pavlova slova vyjadřují jeho velikou lásku k národu a náboženství, ze kterého vzešel. Tato láska mu nebrání milovat Krista a křesťany. Může to být příklad pro naše lidské vztahy a naše denní starosti.

1. 11. Slavnost Všech svatých

1 Jan 3,1-3

Zj 7,2-4.9-14 ; Mt 5,1-12a

Komentář: 1 Jan 3,1-3
Jsme stvořeni k obrazu Božímu a v Ježíši Kristu jsme přijati Bohem za vlastní. Nemůžeme mu tedy nebýt podobni. A tato podoba v nás může růst. Svatí ukazují, jak se tato možnost v lidském životě naplňuje.