30. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Toto čtení obsahuje dvě velká témata: Prvním je návrat z exilu – zvláštní pozornost se přitom věnuje právě těm, kteří byli v tehdejší společnosti znevýhodnění (slepí, chromí, těhotné). Druhým tématem je „změna údělu“: místo pláče útěcha (tato „změna“ konkretizuje ono „ponížení – povýšení“).

Jer 31,7-9

Toto praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

ŽALM 126

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a jazyk náš byl plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

První část úryvku vyjmenovává vlastnosti kněze: být člověkem (a tak mít schopnost „soucitu“), být prostředníkem mezi Bohem a lidmi (nabízením obětí), mít povolání.

Žid 5,1-6

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘, jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.‘

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Náš Spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Už zázraky uzdravení hluchoněmého (7,31-37) a slepého z Betsaidy (8,22-26) naznačují, že i učedníci potřebují otevřít sluch a oči k porozumění Ježíšovu tajemství. Totéž platí o dnešním zázraku, který se odehrává před Ježíšovým utrpením – a učedníci přitom nechápou (mají zavřené oči) a nepřijímají tuto Ježíšovu cestu.

Mk 10,46-52

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“
Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Spása, kterou Kristus realizuje, je určena všem, každému člověku. I tam, kde všechny naděje selhaly, v končinách nejvzdálenějších, kde z lidského pohledu není řešení, má Bůh svou cestu, i tam se může ozývat jásot a radost z jeho mimořádného zásahu. Každý dostane svou šanci, aby mohl spásu zakusit. Pro ni je pak třeba rozhodnout se bez zaváhání. V dnešním úryvku evangelia jsme slyšeli, že příležitost dostal slepý žebrák, syn Timaiův. Musel hodně silně volat: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou“, aby zastavil Ježíšův zástup i Ježíše samotného. Tu šanci však nepromarnil. Je ještě potřeba vědět, co spása znamená, že je tím jediným a podstatným v našem životě. I tady se Bartimaios nezmýlil. Uměl bych taky správně odpovědět na Ježíšovu otázku: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“? Pozor! Chtít člověk může cokoli a Bůh má moc to učinit, jen jedno však je to podstatné!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

30. 10.

Ef 4,32 – 5,8

Lk 13,10-17

Komentář: Ef 4,32 – 5,8
Vědomí mé vlastní hříšnosti i toho, jak moc mi bylo odpuštěno, má vést k mé velké ochotě odpouštět, být milosrdný, žít jako dítě světla.

31. 10.

Ef 5,21-33

Lk 13,18-21

Komentář: Lk 13,18-21
Kam mohu „natáhnout své větve“, kde mohu být kvasem? Vedu život sloužící životu?

1. 11. Slavnost Všech svatých

1 Jan 3,1-3

Mt 5,1-12a

Komentář: 1 Jan 3,1-3
Jako Boží dítě, proměňované Boží láskou a povolané ke svatosti, mohu dnes chválit svého Pána a v důvěře očekávat věci příští.

2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Mdr 3,1-9

Mt 25,31-46

Komentář: Mt 25,31-46
Otevřenost vůči potřebným, i těm „nejposlednějším bratřím (a sestrám)“, je nárokem na každého, kdo bere vážně svou víru, svou cestu s Pánem.

3. 11.

Flp 1,1-11

Lk 14,1-6

Komentář: Flp 1,1-11
Pavel děkuje Filipským za pomoc „v rozšiřování evangelia“. Co by řekl mně, měl by mi také za co poděkovat?

4. 11.

Flp 1,18b-26

Lk 14,1.7-11

Komentář: Flp 1,18b-26
„Hlavně že se hlásá ... Kristus.“ Pavlova otevřenost je výzvou i pro mne, výzvou k otevřenosti vůči těm, kterým nerozumím, kteří mají jiný způsob zbožnosti, kteří patří do jiného společenství či jiné církve.