30. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto pokyny jsou konkretizací přikázání „miluj svého bližního jako sebe sama“. Je dobré si všimnout, že je uvedená i motivace pro takové jednání: „sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.

Ex 22,20-26

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

ŽALM 18

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Už od prvních řádků tohoto listu získáváme dojem, že soluňská obec je velmi horlivá – natolik, že je pro ostatní společenství vzorem. Jak dospěla k takové horlivosti? 1) přijali Boží slovo a změnili svůj život „podle Kristova vzoru“; 2) obrátili se od zla, dali se do služby Bohu; 3) to vše v živé naději na Kristův příchod.

1 Sol 1,5c-10

(Bratři a sestry!) Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Máme tu dva příkazy, u kterých nesmíme přehlédnout několik důležitých rysů: 1) pořadí – nejprve je láska k Bohu, pak láska k bližnímu; 2) druhé přikázání je podobné prvnímu – v obou případech se jedná o lásku k někomu; 3) míra této lásky se však liší – Boha je třeba milovat „všemi silami“, bližního jako sebe.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“
Odpověděl mu: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí‘. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

K ZAMYŠLENÍ

Člověk by byl v pokušení říci, že některé Ježíšovy odpovědi jsou až krutě jednoduché. Neposkytují pro svou jednoduchost žádný prostor k úniku a chytračení. Slova o lásce k Bohu a k bližnímu tak, jak je evangelium tlumočí, zahrnují prakticky celý lidský život a všechny vztahy. Milovat Boha nade vše a bližního jako sebe sama vlastně znamená říkat opakovaně „ano“ vůči všemu, co Bůh stvořil, a snažit se vše vnímat takové, jak to Bůh stvořil. Každé takové „ano“ nás vůči Bohu přibližuje. Každé „ne“ nás vzdaluje. Ježíšův příkaz lásky opravdu není jen nabádáním ke zdvořilosti nebo ke sladkým úsměvům. Je to výzva k nejhlubší pravdivosti života.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

24. 10.

Řím 8,12-17

Lk 13,10-17

Komentář: Řím 8,12-17
Bezprostřední vztah k Bohu, který apoštol vyjadřuje slovy „duch synovství“, je zcela zásadní dar, který křesťanství člověku dává. Přijímám ho bez pochyb a stavím na něm?

25. 10.

Řím 8,18-25

Lk 13,18-21

Komentář: Řím 8,18-25
Není vždy snadné vnímat naději, kterou před křesťana apoštol staví, když uvažuje o dovršení celého vykoupení. Ukazuje na horizonty, ke kterým člověk sice nedohlédne, ale přece s nimi může počítat a tak překonávat úzké obzory denních starostí a i velkých bolestí světa.

26. 10.

Řím 8,26-30

Lk 13,22-30

Komentář: Řím 8,26-30
Budu přesvědčovat v modlitbě Boha o svých názorech a požadavcích, nebo budu toužit po tom, aby Duch svatý mou modlitbu vedl a tak abych byl já poučován a přesvědčován o Boží pravdě? Té otázce, která z apoštolových slov vyplývá, bych neměl nikdy uhýbat!

27. 10.

Řím 8,31b-39

Lk 13,31-35

Komentář: Řím 8,31b-39
Kdo o koho víc stojí: já o Boha, nebo Bůh o mne? Apoštol jednoznačně čeká víc přitažlivosti na straně Boží, v Kristově lásce k člověku.

28. 10. Svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Ef 2,19-22
Cizinec a přistěhovalec prožívá mnohdy nejistotu. Ten, kdo je „domácí“ bývá v lepší situaci. Jak se tedy před Bohem a v církvi cítím? Opravdu stavím na tom, že jsem tam doma, protože mne Bůh přijal? Mělo by to být samozřejmé a měl bych za to děkovat.

29. 10.

Řím 11,1-2a.11-12.25-29

Lk 14,1.7-11

Komentář: Řím 11,1-2a.11-12.25-29
Člověk zavrhne snadno toho, kdo ho zklamal. Ne tak Bůh. Apoštol s důrazem ukazuje, že ani Izrael, který nepřijal Ježíše jako mesiáše, není do budoucna bez šancí. Boží věrnost a vytrvalost přesahuje naše lidské zkušenosti.