3. neděle velikonoční – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

3. kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí mnoha lidí. To je okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium.

Sk 3,13-15.17-19

Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“

ŽALM 4

Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!

2. ČTENÍ

Tento de facto úvodní text 1 Janova listu je skvělým vysvětlením, jak se v křesťanské praxi žije úsilí o dokonalost a svatost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí.

1 Jan 2,1-5a

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM

Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejmenším prostoru co nejvíce vystihovat události. Lukáš věnuje prostor dlouhému vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Všimněme si, že jde o předposlední verše Lukášova evangelia, na které ale navazuje další kniha – Skutky apoštolů.

Lk 24,35-48

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

K ZAMYŠLENÍ

Stále trvá radost ze vzkříšení, ale do našeho slavení začíná prostupovat nový prvek, totiž otázka, co se bude dít dál, po vzkříšení. První čtení mluví s velkou lehkostí o Petrově kázání Izraelitům, kteří viděli uzdravení v Ježíšově jménu. Když si situaci představíme prakticky, asi bychom viděli velmi překvapeného Petra a Jana, kteří nečekali takovou reakci. Nejde ani tolik o senzaci, ale o to, že Boží moc doprovází ty, kteří uvěřili a přijali Krista, jak k tomu vybízí evangelium. To ale vyžaduje i nasazení. Petr mluví s odvahou. K tomu je však potřeba modlitba za Boží doprovázení (Žalm 4) naplněná důvěrou a současně pravdivé povědomí o vlastní hříšnosti (druhé čtení).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23.4. svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8

Jan 10,11-16

Komentář: Jan 10,11-16
Vojtěch napodobuje Ježíše – dobrého pastýře – a dává život za své ovce. Nejedná jako najatý za mzdu, záleží mu na nich. Za koho (za co) jsem zodpovědný, za koho mám pokládat svůj život? Jak mohu růst v tomto poslání?

24.4.

Sk 7,51 – 8,1a

Jan 6,30-35

Komentář: Sk 7,51 – 8,1a
Mohu i já být člověkem s „neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima“? O čem v mém životě vypovídá tento obraz, co mohu pro své „srdce“ či „uši“ udělat?

25.4. svátek sv. Marka

1 Petr 5,5b-14

Mk 16,15-20

Komentář: Mk 16,15-20
Ježíšovo velké poslání, jež nám zachytil apoštol Marek, se netýká jen apoštolů, ale všech jejich následovníků… tedy i mne. Mohu (a mám) jít s odvahou a jistotou, že Ježíš je se mnou, že mne (a naše společenství i celou církev) provází svou mocí.

26.4.

Sk 8,26-40

Jan 6,44-51

Komentář: Sk 8,26-40
Filipova poslušnost Božímu poslání („Vstaň a jdi – on vstal a šel.“) přináší vysvobození, přináší uzdravení. Jak dnes naplním poslání, které mi v mém životě dal Bůh?

27.4.

Sk 9,1-20

Jan 6,52-59

Komentář: Sk 9,1-20
I tebe si Bůh vyvolil, jsi jeho milovaný syn, milovaná dcera a zároveň nástroj vyvolený k jeho oslavě, k vydávání svědectví, ke službě. Chval jej, děkuj mu a naplňuj své povolání.

28.4.

Sk 9,31-42

Jan 6,60-69

Komentář: Sk 9,31-42
Církev měla pokoj a s úspěchem se vyvíjela.“ Pros za církev, která má pokoj, aby neusínala, ale rostla a vyvíjela se. A pros i za církev, která v různých zemích prochází pronásledováním, aby vytrvala a byla věrná.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/