3. neděle velikonoční – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Druhé Petrovo kázání navazuje na uzdravení chromého. Zázrak volá po vysvětlujícím slovu, jinak se stane jen nesrozumitelnou senzací. Jádrem je opět jednoduchá zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení, zasazená ovšem do poselství celého Písma, aby Židé mohli v Ježíši rozpoznat očekávaného Mesiáše, a skrze obrácení tak uspíšit čas Kristova příchodu ve slávě. Tento Ježíš ("jeho jméno") je však také tím, kdo s uzdravením a silou vstupuje už teď do lidské bídy.

Sk 3,13-15.17-19

Petr promluvil k lidu: "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, (bratři a sestry), že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

ŽALM 4

Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, –vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!

2. ČTENÍ

Uvedenou pasáž předchází ujištění, že Bůh odpouští hříchy, kdykoliv je uznáváme (1,9). Jistota Božího odpuštění však nesmí vést k nevázanému a bezuzdnému životu (v. 1). Naopak: skutečné přijetí odpuštění vede k novému životu, k zachovávání Kristova přikázání (v. 3). Opravdové přijetí odpuštění znamená poznávat Boha, vstoupit do důvěrného společenství s Ním, ba dokonce být v Něm (1 Jan 3,24). Boží milosrdenství projevené odpuštěním proměňuje "svévolníka" v člověka, který Kristovo slovo zachovává (v. 5), čili chová se tak, jak se choval Kristus (1 Jan 2,6).

1 Jan 2,1-5a

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM

Ukázání ran na rukou a nohou a nakonec i pojídání před učedníky má prokázat totožnost Ježíše vzkříšeného (neuchopitelného a přijatého u Otce) s Ježíšem ukřižovaným (zcela konkrétním a lidským). Odvolání na "Mojžíšův zákon, Proroky a Žalmy" (viz středu 3. postního týdne) zdůrazňuje nezbytnost zasazení víry ve Vzkříšeného do celých souvislostí Písma, které teprve díky Kristovu vzkříšení začíná zářit plným světlem. Vše opět ústí do poslání.

Lk 24,35-48

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.
Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.
Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

K ZAMYŠLENÍ

Znovu a znovu mne překvapuje, jak při každém zjevení Krista zmrtvýchvstalého měli učedníci problém s tím poznat ho. Dokonce i tehdy, když se, podle vyprávění Písma, zjevení odehrála v krátké době po sobě. Když ho dva učedníci poznali při lámání chleba na své cestě do Emauz a s radostnou zvěstí o tom, že žije, se vrátili do Jeruzaléma, při jeho dalším zjevení v místnosti za zavřenými dveřmi ho opět nepoznali. Stojíme před tajemstvím Velikonoc, překvapujícím vítězstvím života nad smrtí. Tělo zmrtvýchvstalého Pána je totiž stále nové, a kromě toho učedníci ještě nepřijali slíbeného Ducha svatého, který je uvede do celé pravdy. I dnes se vzkříšený Pán zjevuje! Taky bývá těžké poznat ho ve stále nových situacích a okolnostech, zvláště v konfrontaci s utrpením. Pomoc jeho svatého Ducha nám však nechybí!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 4.

Sk 6,8-15

Jan 6,22-29

Komentář: Jan 6,22-29
Usilovná snaha hledat Ježíše je následováníhodná. Sama však nestačí ("hledáte mě, že jste se nasytili"). Je třeba věřit – následovat Krista celým svým životem.

28. 4.

Sk 7,51 – 8,1a

Jan 6,30-35

Komentář: Jan 6,30-35
Hledám ukojení všeho svého hladu, veškeré své žízně u Krista? I teď se u něj mohu napít, i dnes se mohu nasytit ...

29. 4. Svátek sv. Kateřiny Sienské

1 Jan 1,5 – 2,2

Mt 11,25-30

Komentář: Mt 11,25-30
"Všechno je mi dáno od mého Otce." A o vše se se mnou chce Ježíš podělit, chce mne občerstvit, chce mne učit, chce dát mé duši odpočinek. Jsem pozván(a) zakoušet tuto skutečnost v dnešním dni.

30. 4.

Sk 8,26-40

Jan 6,44-51

Komentář: Jan 6,44-51
Otec je ten, který byl první, který mne přitáhl. I dnes mohu prožít tuto skutečnost Božího vyvolení, to že mne Bůh hledá na všech (i klikatých) cestách mého života.

1. 5.

Sk 9,1-20

Jan 6,52-59

Komentář: Jan 6,52-59
Je pro mne eucharistie opravdu pokrmem, posilou na cestě? Je mi pomocí k tomu, abych zůstával(a) v Kristu a on ve mně? Čerpám z ní život pro svůj život?

2. 5.

Sk 9,31-42

Jan 6,60-69

Komentář: Jan 6,60-69
Petrova odpověď je nám jistě bližší než odpověď učedníků, kteří s ním už dál nechodili ("To je tvrdá řeč"). Ale – přijímám s Ježíšem i všechny Ježíšovy výzvy a nároky a snažím se je naplňovat? Nevybírám si mezi nimi jen to, co se mi hodí, co mě zas tak moc nestojí?