30. 4. 2006

3. neděle velikonoční

V denní modlitbě třetí velikonoční neděle prosí obec křesťanů: „Bože, ať v nás velikonoční radost stále trvá.“ Viditelným znamením této radosti je velikonoční svíce čili paškál (z lat. paschale, velikonoční), která se rozsvěcuje při všech bohoslužbách velikonoční doby a je umístěna po celou tuto dobu vedle ambonu, místa zvěstování, odkud se hlásá a šíří evangelium – světlo světa. Zapálení svíce ohněm při vigilii slavnosti Zmrtvýchvstání Páně vysvětlují slova: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Ve středověku bylo zvykem nechat vyhasnout oheň ve všech kamnech a zhasnout všechny lampy a lucerny, aby tak i doma s velikonočním světlem začínal nový život. (srov. Richter, K., Liturgie a život, Vyšehrad 2003, str. 163n) Má-li nás zasáhnout světlo Kristova slova a s ním spojená radost, je třeba nechat uhasnout naše pochybnosti a obavy, naslouchat Ježíšovi a rozdělit se s ním o chléb – oběť našeho života. Prosme, aby nám Pán otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Druhé Petrovo kázání navazuje na uzdravení chromého. Zázrak volá po vysvětlujícím slovu, jinak se stane jen nesrozumitelnou senzací. Jádrem je opět jednoduchá zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení, zasazená ovšem do poselství celého Písma, aby Židé mohli v Ježíši rozpoznat očekávaného Mesiáše a skrze obrácení tak uspíšit čas Kristova příchodu ve slávě. Tento Ježíš („jeho jméno“) je však také tím, kdo s uzdravením a silou vstupuje už teď do lidské bídy.

Sk 3,13-15.17-19

Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, (bratři a sestry), že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“

ŽALM 4

Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!

2. ČTENÍ

Uvedenou pasáž předchází ujištění, že Bůh odpouští hříchy, kdykoliv je uznáváme (1,9). Jistota Božího odpuštění však nesmí vést k nevázanému a bezuzdnému životu (v. 1). Naopak: skutečné přijetí odpuštění vede k novému životu, k zachovávání Kristova přikázání (v. 3). Opravdové přijetí odpuštění znamená poznávat Boha, vstoupit do důvěrného společenství s Ním, ba dokonce být v Něm (1 Jan 3,24). Boží milosrdenství projevené odpuštěním proměňuje „svévolníka“ v člověka, který Kristovo slovo zachovává (v. 5), čili chová se tak, jak se choval Kristus (1 Jan 2,6).

1 Jan 2,1-5a

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM

Ukázání ran na rukou a nohou a nakonec i pojídání před učedníky má prokázat totožnost vzkříšeného (neuchopitelného a přijatého u Otce) s ukřižovaným (zcela konkrétním a lidským) Ježíšem. Odvolání na „Mojžíšův zákon, Proroky a Žalmy“ (viz středa 3. postního týdne) zdůrazňuje nezbytnost zasazení víry ve Vzkříšeného do celých souvislostí Písma, které teprve díky Kristovu vzkříšení začíná zářit plným světlem. Vše opět ústí do poslání.
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Lk 24,35-48

Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.
Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

K ZAMYŠLENÍ

Znovu a znovu mne překvapuje, jak při každém zjevení Krista zmrtvýchvstalého měli učedníci problém s tím poznat ho. Dokonce i tehdy, kdy se podle vyprávění Písma zjevení odehrála v krátké době po sobě. Když ho dva učedníci poznali při lámání chleba na své cestě do Emauz a s radostnou zvěstí o tom, že žije, se vrátili do Jeruzaléma, při jeho novém zjevení v místnosti za zavřenými dveřmi ho opět nepoznali. Stojíme před tajemstvím Velikonoc, překvapujícím vítězstvím života nad smrtí. Tělo zmrtvýchvstalého Pána je totiž stále nové, a kromě toho učedníci ještě nepřijali slíbeného Ducha svatého, který je uvede do celé pravdy. I dnes se vzkříšený Pán zjevuje! Taky bývá těžké poznat ho ve stále nových situacích a okolnostech, zvláště v konfrontaci s utrpením. Pomoc jeho svatého Ducha nám však nechybí!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1. 5.

Sk 6,8-15

Jan 6,22-29

Komentář: Jan 6,22-29
Hledat Ježíšovu blízkost pro nějakou pozemskou výhodu je pochopitelné, ale není to to pravé. Jeho blízkost může člověka uschopňovat k víře. O tu v prvé řadě jde.

2. 5.

Sk 7,51 – 8,1a

Jan 6,30-35

Komentář: Jan 6,30-35
Pomoc člověk v životě mnohokrát potřebuje. Ale Ježíš slibuje víc: totiž nový život, který se nesnoubí se zlem a který je silnější než smrt.

3. 5. Svátek sv. Filipa a Jakuba

1 Kor 15,1-8

Jan 14,6-14

Komentář: Jan 14,6-14
Cesta, pravda a život – tři slova, která mohou pro člověka znamenat řešení celého pozemského života a celé věčnosti. Co pro mne osobně znamenají?

4. 5.

Sk 8,26-40

Jan 6,44-51

Komentář: Jan 6,44-51
Je-li Ježíš „chlebem života“, je možné z něho žít. Jak jsem to pochopil a jak to obohacuje můj každodenní všední život?

5. 5.

Sk 9,1-20

Jan 6,52-59

Komentář: Jan 6,52-59
Život, o kterém Ježíš mluví, daleko převyšuje biologický lidský život, který „užíváme“ od narození až do chvíle smrti. A tento neuvěřitelně vzácný život je nám nabízen a darován v prostém přijímání jedinečného pokrmu a nápoje – Těla a Krve Páně.