4. 5. 2003

3. neděle velikonoční

Ježíš neuchopitelný a přitom blízký. Takový se setkal s emauzskými učedníky a s takovým se setkáváme i my. Ale právě tak jako oni můžeme po této bohoslužbě zjistit, že se nám rozhořelo srdce. Ne pouze z krásy chrámové architektury, květin, zpěvu nebo kázání. Ale ze setkání s živým, vzkříšeným, neviditelným a přece přítomným Ježíšem v tomto našem setkání v jeho jménu.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Druhé Petrovo kázání navazuje na uzdravení chromého. Zázrak volá po vysvětlujícím slovu, jinak se stane jen nesrozumitelnou senzací. Jádrem je opět jednoduchá zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení, zasazená ovšem do poselství celého Písma, aby Židé mohli v Ježíši rozpoznat očekávaného Mesiáše a skrze obrácení tak uspíšit čas Kristova příchodu ve slávě. Tento Ježíš („jeho jméno“) je však také tím, kdo s uzdravením a silou vstupuje už teď do lidské bídy.

Sk 3,13-15.17-19

Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.

Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem ozná-mil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.

ŽALM 4

Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!

Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.

Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

Usínám hned, sotva si v klidu lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!

2. ČTENÍ

Uvedenou pasáž předchází ujištění, že Bůh odpouští hříchy, kdykoliv je uznáváme (1,9). Jistota Božího odpuštění však nesmí vést k nevázanému a bezuzdnému životu (v. 1). Naopak: skutečné přijetí odpuštění vede k novému životu, k zachovávání Kristova přikázání (v. 3). Opravdové přijetí odpuštění znamená poznávat Boha, vstoupit do důvěrného společenství s Ním, ba dokonce být v Něm (1 Jan 3,24). Boží milosrdenství projevené odpuštěním proměňuje „svévolníka“ v člověka, který Kristovo slovo zachovává (v. 5) čili chová se tak, jak se choval Kristus (1 Jan 2,6).

1 JAN 2,1-5A

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.

Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM

Ukázání ran na rukou a nohou a nakonec i pojídání před učedníky má prokázat totožnost vzkříšeného (neuchopitelného a přijatého u Otce) s ukřižovaným (zcela konkrétním a lidským) Ježíšem. Odvolání na „Mojžíšův zákon, Proroky a Žalmy“ (viz středa 3. postního týdne) zdůrazňuje nezbytnost zasazení víry ve vzkříšeného do celých souvislostí Písma, které teprve díky Kristovu vzkříšení začíná zářit plným světlem. Vše opět ústí do poslání.

LK 24,35-48

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich. Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.

Pro samou radost však tomu pořád nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.

Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

K ZAMYŠLENÍ

Každé neštěstí citlivého člověka zasáhne a zarmoutí. Není divu, že ti, kdo viděli v Ježíši chodícím po Palestině konečně naplnění proseb a nadějí, byli jeho smrtí zcela otřeseni. Ale právě proto mohli zažít, že Boží skutečnosti přesahují daleko naše naděje a Boží moc nejlépe září na pozadí naší lidské bezmoci. A zažili to v úplně obyčejných věcech – při pěší cestě a společném občerstvení v hostinci! Bůh je skutečně tak veliký, že pro své mocné činy nepotřebuje ani nápadné události, ani lidský hřmot a reklamu. Vstupuje do života člověka a tím se ho dotýká nejúčinněji. Lze doufat, že i my máme své „cesty do Emauz“, kde

jsme Pána potkali a on proměnil náš pohled na sebe sama, na náš život a na jistoty, o které se opíráme. Na tyto své „Emauzy“ a „hostince“ kde jsme se s ním setkali, nemáme nikdy zapomenout. Jejich smysl a význam neleží jen v minulosti, ale chce v našich životech dále trvat!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 5.

Sk 6,8-15

Jan 6,22-29

Komentář: Jan 6,22-29
Ježíš nebyl příliš nadšený z toho, že ho hledali: neměli totiž nejlepší pohnutky. Hledám ho vůbec? Proč? Aby mi bylo dobře?

6.5.

Sk 7,51-8,1a

Jan 6,30-35

Komentář: Jan 6,30-35
Pravý pokrm, skutečný zdroj života: kde jej hledám?

7.5.

Sk 8,1b-8

Jan 6,35-40

Komentář: Jan 6,35-40
Kristus je zcela pro mě: skoro by se dalo říct, že nežije pro sebe a kvůli sobě, ale pro mě. A to nejen tehdy před 2000 lety, ale i teď – jako živý a vzkříšený.

8.5.

Sk 8,26-40

Jan 6,44-51

Komentář: Jan 6,44-51
Mít jako učitele samotného Otce: nestojí za to mu naslouchat? Najít chvíle ztišení?

9.5.

Sk 9,1-20

Jan 6,52-59

Komentář: Jan 6,52-59
Pít jeho krev a jíst jeho tělo neznamená jen přijímat eucharistii. Znamená přijmout Krista (eucharistického) do svého nitra, do svých citů, zranění, ambicí…

10.5.

Sk 9,31-42

Jan 6,60-69

Komentář: Jan 6,60-69
My jsme uvěřili a poznali: Petr byl tedy silně přesvědčen o tom, že je na správné cestě, že jen Kristus je cestou a životem. Jsem i já takto přesvědčen/a? Nebo je moje víra jen instinktem, cítěním?