3. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Úryvek líčí vyhlášení zákona Ezdrášem, knězem a zákoníkem, kolem roku 444. Tento text nám umožňuje nahlédnout do dění liturgie slova. Na začátku shromáždění (v. 1) je chválení (v. 6). Pak zákoník (či zákoníci) otevřou knihu zákona před lidem a čtou různé perikopy (s vysvětlující homilií). Výsledek? Pláč lidu – znamení toho, že slovo zasáhlo srdce a přivedlo k pokání. Posléze zasáhne Ezdráš, aby opět dodal tomuto svátku radostný a charitativní ráz.

Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: ”Amen, Amen!” Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: ”Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!” Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: ”Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!”

ŽALM 19

Odpověď: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Nechť se ti líbí slova mých úst, – i smýšlení mého srdce, – Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

2. ČTENÍ

Pavel připomíná, že díky křtu je mezi křesťany jednota. Avšak v této jednotě zůstávají mezi námi rozdíly (jednota v pluralitě, ne uniformitě), právě díky rozličným charizmatům. Aby tato pluralita nevedla k rozdělení, je nutné pouto lásky – a nejen pouhé tolerance.

1 Kor 12,12-14.27 (kratší text)

Bratři! Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha.
Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

V první části (1,1-4) Lukáš dává jasně najevo záměr svého evangelia: přesvědčit čtenáře o spolehlivosti přijatého učení. Tato katecheze však není pouhou informací (”novinářskou zprávou”), ale zároveň výkladem událostí a slov, a to ve světle Velikonoc. V druhé části máme začátek Ježíšova veřejného vystupování: Ježíš se chová jako ”Učitel” (jak prozrazuje slavnostní popis jeho postojů: vstává, vezme svitek, otevírá, čte, vysvětluje), a ne jako jeden z mnoha rabínů. Svědectví Písma a jeho samotné svědectví potvrzují, že v něm se naplňuje to, co bylo hlásáno prorokem (Iz 61,1-2). A obsahem radostné zvěsti je osvobození od všeho, co člověka zotročuje, svazuje, drtí.

Lk 1,1-4;4,14-21

Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
”Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, vyhlásil milostivé léto Páně.”
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: ”Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.”

K ZAMYŠLENÍ

”Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte! Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona.” Vysoký ideál zákona může být velice svazující. Jeho nedosažitelnost nás může vést ke smutku, k poznání vlastní nicotnosti a bezmoci. Ježíš však nepřišel na tento svět, aby nás odsoudil, ale aby přinesl chudým radostnou zvěst, aby vyhlásil zajatým propuštění, slepým navrácení zraku, aby propustil zdeptané na svobodu. Ježíš nevypočítává naše hříchy a nelibuje si v naší slabosti, on přišel vyhlásit Hospodinovo milostivé léto. Tak nebuďme zarmoucení, neboť radost z Hospodina je naše síla!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Sam 5,1-7.10

Mk 3,22-30

Komentář: Mk 3,22-30
Ježíš byl nekompromisní vůči zlu: a kvůli tomu nebyl vždy populární a oblíbený. A že odkryje i v mém životě ”stopy zlého”, toho se nemusím strachovat: to bude jen k mému prospěchu. Proto mu mohu ”naplno” odhalit to, co je v mém srdci: on neničí, ale osvobozuje.

2 Sam 6,12b-15.17-19

Mk 3,31-35

Komentář: Mk 3,31-35
To je opravdu velká výsada: mít ke Kristu tak blízký vztah, že jsme jeho ”bratři či sestry”. Nestojí to za to?

2 Sam 7,4-17

Mk 4,1-20

Komentář: Mk 4,1-20
Podobenství mě chce především ujistit o Boží velkorysosti: on rozsévá, i když nejsem ”dobrou půdou” – on mě oslovuje, zajímá se o mě, volá k sobě i tehdy, když nejsem disponovaný. To je důvodem k děkování.

2 Sam 7,18-19.24-29

Mk 4,21-25

Komentář: Mk 4,21-25
Dnešní doba nás často ”nutí” myslet ekonomicky: šetřit, rozpočítat peníze. Toto ekonomické smýšlení by se však nemělo promítat v našem vztahu k Bohu a k jeho slovu.

2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17

Mk 4,26-34

Komentář: Mk 4,26-34
Tato podobenství mě povzbuzují, že evangelium má především sílu samo od sebe: tedy nezávisle na mé aktivitě, příčinlivosti. To mě může osvobodit od nezdravého pocitu, že ”to stojí především na mně”.

2 Sam 12,1-7a.10-17

Mk 4,35-41

Komentář: Mk 4,35-41
Kristu není jedno, že mě trápí potíže rodinné nebo finanční, zdravotní nebo duchovní. Jen jedno ode mě očekává…