3. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vzneše­nost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Kniha Jonášova hlásá uni­verza­lismus spásy (spásu pro všechny). Jedi­nou podmínkou je víra v Boha a zřeknutí se hříšných cest.

Jon 3,1-5.10

Hospodin oslovil Jonáše: ”Vstaň, jdi do velikého města Ni­nive a volej tam, co ti ukládám.” Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hos­podinova rozkazu.

Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo prochá­zet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: ”Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvrá­ceno!”

Ninivští obyvatelé však uvě­řili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v ží­nice, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smi­loval se a nepři­vedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

ŽALM 25

Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, - a pouč mě o svých stezkách. - Veď mě ve své pravdě a uč mě, - neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, - na své milosrdenství, které trvá věčně. - Pamatuj na mě ve svém milosrdenství - pro svou dob­rotivost, Hospodine!

Hospodin je dobrý a dokonalý, - proto ukazuje hříšníkům cestu. - Po­korné vede k správnému jednání, - pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

V sedmé kapitole Pavel odpo­vídá na některé konkrétní otázky ohledně manželství a celibátu. V ná­sledujícím krátkém úryvku apoš­tol zdůrazňuje, že žijeme ve výji­mečné době, protože Kristus už přišel a na­stala nová epocha. Proto náš život získal ”nový rozměr” a smysl.

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zů­stat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš hlásá, že je třeba změ­nit smýšlení (”obraťte se”) a přijmout ”myšlení evangelia”: priority, postoje podle evangelia. Názorným příkladem takového obrácení (životního obratu) jsou první učedníci.

Mk 1,14-20

Když byl Jan (Křtitel) uvěz­něn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: ”Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Ob­raťte se a věřte evangeliu.”
Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: ”Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.” Ihned nechali sítě a následovali ho.

Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea na lodi s po­mocníky a odešli za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Není snadné se obrátit. Ale mnohdy je ještě nesnadnější uvěřit, že se může obrátit někdo druhý, člověk nebo lidé, od nichž to vůbec neoče­káváme. Obrá­cení skutečně mění si­tuaci. Ovšem mění především situaci mezi člověkem a Bohem. Ten, kdo se obrátí, si jakoby otevírá před sebou budoucnost. Bůh s ním může znovu počítat, protože se vrátil na jedinou cestu, po které Bůh ”chodí”, totiž na cestu dobra. Proto není divu, že se nad obráceným hříšní­kem raduje celé nebe. Zamyšlení nad historií proroka Jonáše nás může při­vést na­konec k otázce: je důležitější způ­sob, jakým někdo volá druhé k pokání, nebo víra, že Bůh odpustit chce, že se člověk obrátit může a že má proto smysl na obrácení hříšníků čekat? Jonáš se musel dopracovat až k té druhé možnosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Žid 9,15.24-28

Mk 3,22-30

Komentář: Mk 3,22-30
Ježíš byl nekompromisní vůči zlu: a kvůli tomu nebyl vždy popu­lární a oblíbený. A že odkryje i v mém životě ”stopy zlého”, toho se nemu­sím strachovat: to bude jen k mému prospěchu. Proto mu mohu ”naplno” odhalit to, co je v mém srdci: on ne­ničí, ale osvobo­zuje.

Žid 10,1-10

Mk 3,31-35

Komentář: Mk 3,31-35
To je opravdu velká výsada: mít ke Kristu tak blízký vztah, že jsme jeho ”bratři či sestry”. Nestojí to za to hledat cesty, jak být Kristu na­blízku?

Žid 10,11-18

Mk 4,1-20

Komentář: Mk 4,1-20
Podobenství mě chce přede­vším ujistit o Boží velkorysosti: on rozsévá, i když nejsem ”dobrou pů­dou” - on mě oslovuje, zajímá se o mě, volá k sobě i tehdy, když ne­jsem disponovaný. To je důvodem k děkování.

Žid 10,19-25

Mk 4,21-25

Komentář: Mk 4,21-25
Dnešní doba nás často ”nutí” myslet ekonomicky: šetřit, rozpočítat peníze. Toto ekonomické smýšlení by se však nemělo promí­tat v našem vztahu k Bohu a k jeho slovu.

Žid 10,32-39

Mk 4,26-34

Komentář: Mk 4,26-34
Tato podobenství mě povzbu­zují, že evangelium má přede­vším sílu samo od sebe: tedy nezá­visle na mé aktivitě, přičinli­vosti. To mě může osvobodit od nezdravého pocitu, že ”to stojí pře­devším na mně”.

Žid 11,1-2.8-19

Mk 4,35-41

Komentář: Mk 4,35-41
Kristu není jedno, že mě trápí potíže rodinné nebo finanční, zdra­votní nebo duchovní. Jen jedno ode mne očekává…