27. 1. 2002

3. neděle v mezidobí

Může člověk zpívat, radovat se a být veselý, když je ve světě tolik zla a bolesti? Netváříme se náhodou jakoby se nic nedělo, jakoby se nás nic netýkalo? A naopak, budeme-li smutní, koho potěšíme? Nemusíme ovšem volit mezi trvalou radostí a trvalým smutkem. Oboje patří k životu. Při pohledu na zlo, bolest a utrpení nás smutek přepadá právem. Při pohledu na Boha a jeho nezkažené dílo máme právem radost. A protože Bůh je větší něž všechno na světě a protože žije bez konce, má radost - na rozdíl od smutku - perspektivu trvalou. Nemusíme se za ní stydět, spíš by bylo trapné, kdybychom s radostí měli jako křesťané málo společného.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V Izaiášově době Asyřané dobyli Galileu a část obyvatel odvedli do vyhnanství (r. 732 př. Kr.). Prorok vidí zemi v hluboké temnotě srovnatelné s temnotou „světa smrti“ či s chaotickou tmou před stvořením. Avšak v této temnotě zazáří světlo radosti, která je vykreslena pomocí komplementárních obrazů žní a vítězství. Bůh sám přinese svobodu a mír, neboť osvobodí od nadvlády Asýrie: zlomí symboly otroctví, tj. jařmo, hůl a bodec otrokáře (tak jako bylo zlomeno jho Midjanitů - Sd 7,14n).

IZ 8,23B-9,3

V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.

Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.

Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

ŽALM 27

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, - koho bych se bál? - Hospodin je záštita mého života, - před kým bych se třásl?

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: - abych směl přebývat v Hospodinově domě - po všechny dny svého života, - abych požíval Hospodinovy něhy - a patřil na jeho chrám.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina - v zemi živých! - Důvěřuj v Hospodina, buď silný, - ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ

Postavit kazatele na piedestal (místo Krista) je velmi starým pokušením, jak svědčí list do Korintu. Tato fascinace přináší zhoubné následky pro společenství: rozdělení na skupinky, nedocenění Krista a jeho kříže. Pavel má odvahu říct těmto „svým dětem ve víře”, že on není jejich spasitel, on není Kristus. Apoštol tak sám sestupuje z piedestalu, aby na něj postavil Krista.

1 KOR 1,10-13.17

Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.

Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): „Já držím s Pavlem!“, „Já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“

Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?

Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Tato pasáž obsahuje „v zárodku” celé Kristovo poselství: Boží království je blízko, protože se přiblížilo skrze skutky uzdravení a slovo evangelia. Na tuto nabídku je jediná přiměřená odpověď: obrácení neboli změna smýšlení. Touto změnou se nemíní „polepšení svého chování”, ale přijetí evangelia jako normy svého smýšlení a jednání. A někdy takové obrácení je velmi radikální, jak se ukazuje na případu oněch rybářů.

MT 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
„Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.“

Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."

Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho.

A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.

Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

K ZAMYŠLENÍ

Obtíže prvních let církve se samozřejmě podobají i obtížím naší doby. Je tak snadné přijmout jako vzor nějakého obdivovaného člověka, je lehké ulpět se svými sympatiemi na někom, kdo je nám svou povahou blízkým. Ale křesťanství je dobré a pravé jen tehdy, když člověk ulpí naprosto jednoznačně na Kristu. To neznamená, že lidmi pohrdne. To znamená, že ani nepřehlédne Ježíše, který byl také za něho ukřižován. A čím více a plněji člověk Krista přijme za svého, tím širší srdce pro druhé bude mít. Nemusí volit mezi Pavlem, Apollem a Petrem. Když je Kristův, může všechny milovat a nikoho si nemusí přivlastnit.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Sam 5,1-7.10

Mk 3,22-30

Komentář: Mk 3,22-30
Ježíš byl nekompromisní vůči zlu: a kvůli tomu nebyl vždy populární a oblíbený. A že odkryje i v mém životě „stopy zlého”, toho se nemusím strachovat: to bude jen k mému prospěchu. Proto mu mohu „naplno” odhalit to, co je v mém srdci: on neničí, ale osvobozuje.

2 Sam 6,12b-15.17-19

Mk 3,31-35

Komentář: Mk 3,31-35
To je opravdu velká výsada: mít ke Kristu tak blízký vztah, že jsme jeho „bratři či sestry”. Nestojí to za to?

2 Sam 7,4-17

Mk 4,1-20

Komentář: Mk 4,1-20
Podobenství mě chce především ujistit o Boží velkorysosti: on rozsévá, i když nejsem „dobrou půdou” – on mě oslovuje, zajímá se o mě, volá k sobě i tehdy, když nejsem disponovaný. To je důvodem k děkování.

2 Sam 7,18-19.24-29

Mk 4,21-25

Komentář: Mk 4,21-25
Dnešní doba nás často “nutí” myslet ekonomicky: šetřit, rozpočítat peníze. Toto ekonomické smýšlení by se však nemělo promítat v našem vztahu k Bohu a k jeho slovu.

2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17

Mk 4,26-34

Komentář: Tato podobenství mě povzbuzují, že evangelium má především sílu samo od sebe: tedy nezávisle na mé aktivitě, přičinlivosti. To mě může osvobodit od nezdravého pocitu, že „to stojí především na mně”.

Svátek Uvedení Páně do chrámu

Mal 3,1-4 . Žid 2,14-18

Lk 2,22-40

Komentář: Už malé betlémské dítě přináší spásu: bez zázraků či mocných kázání. Stačí totiž jeho přítomnost… a tu mohu hledat v této tiché chvíli, při „obyčejných povinnostech”, při setkání s lidmi.