3. neděle postní – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento text patří k základům biblické víry. Bůh se představuje Mojžíšovi na poušti. Mojžíš se brání Božímu povolání, proto se ptá na jméno. Boží odpověď „jsem, který jsem“, naznačuje neuchopitelnost Boží. Přesto otevírá cestu k plnému Božímu jménu – Jahve (překládáme Hospodin) ve verši 15 na konci našeho úryvku. Toto jméno je v originále odvozeno od slova „být“ a nese mnohavrstvý význam: on je, existuje, nechává existovat.

Ex 3,1-8a.13-15

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“
A on odpověděl: „Tady jsem!“
Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“
Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“
Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“
A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

ŽALM 103

Kdo je to Hospodin? Žalmista odpovídá chválou. Připojme se k jeho zpěvu!

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin koná spravedlivé skutky, – zjednává právo všem utlačeným. – Oznámil své plány Mojžíšovi, – izraelským synům své skutky.
Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ

První list Korinťanům je koncipován jako odpověď na řadu otázek. Od 8. kapitoly odpovídá na otázku, zda je možné konzumovat maso obětované pohanským modlám, které zřejmě bylo běžně dostupné. To vede svatého Pavla k dlouhé úvaze o vnitřní svobodě (kap. 9 – 10), která je mnohem podstatnější než vnější skutečnosti.

1 Kor 10,1-6.10-12

Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce.
To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Obraťte se, praví Pán, neboť se přiblížilo nebeské království.

EVANGELIUM

Lk evangelium je koncipováno tak, že od 9,51 Ježíš jde svoji poslední cestu do Jeruzaléma. Na této cestě vypráví řadu epizod. S vědomím této poslední osudné cesty Ježíše čteme náš text, který má spíše prorocký charakter, tedy skrze konkrétní událost či příběh vyzývá k jednání.

Lk 13,1-9

V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
„Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“
Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
‘Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?’
On mu však odpověděl: ‘Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“

K ZAMYŠLENÍ

Rozhodnutí! Tak by se asi dal opsat pojem obrácení. Dnešní texty jsou zaměřeny právě na tento moment. Okamžik rozhodnutí je dnes, ale nemusí být stále. Teď, dnes je ten okamžik, kdy se můžeme odvrátit od zlozvyků. Jistě nejde jen o maličkosti, ale především, jak říká sv. Pavel, o zásadní zlo na rovině modloslužby, které odvede člověka nejen od Boha, ale od samotné hodnoty lidství, kultury života… Je pozoruhodné a silné poznávat tajemství Boha, zkoumat lidské dějiny, znát mnoho teologických aspektů, ale bez skutečného rozhodnutí pro Boha a jeho dílo to celé zůstane docela zbytečným. Možná jsou dnešní lidé citliví na „barokní“ způsob hřímání a vyhrožování peklem. Přesto však alespoň jednou za čas stojí za to připustit si, že existuje také skutečnost zavržení, prohry, pádu, která nestojí ani tolik na našich výkonech, jako na našem jasném rozhodnutí se pro Boha. Jak to prakticky učinit? Tak jako když se rozhodneme pro manželství s určitým partnerem. To nese zřeknutí se všech jiných partnerů, i s vědomím, že jsou to skvělí a krásní lidé. Podobně tak i rozhodnutí se pro Boha nese s sebou aspekt zřeknutí se. Nikoli ošizení se, ale výsadnosti jediného Boha, který je schopen nás učinit naplno šťastnými!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 3.

2 Král 5,1-15a

Lk 4,24-30

Komentář: 2 Král 5,1-15a
Náman se po domluvě svých služebníků rozhodne opustit své představy (o tom, jak má správně vypadat jeho uzdravení) a je následně uzdraven. Jak se já chovám v podobných situacích, dokážu opustit své zažité představy, když Boží cesty pro mne vedou jinudy?

5. 3.

Dan 3,25.34-43

Mt 18,21-35

Komentář: Dan 3,25.34-43
Azariášova modlitba je modlitbou důvěry, spolehnutí se, odhodlání k následování, hledání Boží tváře, prosbou o vysvobození. Vlož tyto rozměry do své dnešní modlitby...

6. 3.

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Dt 4,1.5-9
Vyznej i ty, že nic ti není „tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh“ a vzývej ho, chval jej za jeho blízkost, za jeho jednání v tvém životě a pros o vytrvalost na cestě.

7. 3.

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Jer 7,23-28
Bůh touží být tvým Bohem, být ti nablízku, vodit tě po svých cestách – odlož a vyznej všechny své nevěrnosti, které tě od Pána a z jeho cest odvádějí...

8. 3.

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Oz 14,2-10
„Vrať se ... k Hospodinu, svému Bohu.“ „Obraťte se k Hospodinu; řekněte mu: Odpusť každou nepravost.“

9. 3.

Oz 6,1-6

Lk 18,9-14

Komentář: Oz 6,1-6
Láska (věrnost i milosrdenství) a poznání Hospodina jsou cestou k navrácení se k Bohu, který tě chce uzdravit, obvázat, dát ti život před svou tváří.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/