3. neděle postní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jak prozrazuje samotný začátek, dekalog je víc než pouhý souhrn povinností: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (v. 2) Tato věta poskytuje základ a zdroj všech „přikázání“: Bůh osvobodil Izraele k tomu, aby mohl zachovávat nařízení. Boží dar je tak uschopněním k životu podle Božího řádu.

Ex 20,1-3.7-8.12-17

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý.
Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ.
Nezcizoložíš.
Nepokradeš.
Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

ŽALM 19

Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, – sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

2. ČTENÍ

Bůh je větší než veškeré lidské představy. Tak velký, že mohl paradoxně projevit a ukrýt svou moc i moudrost pod „opačnou podobou“ slabosti a pošetilosti kříže! Touto cestou chtěl přivést Židy i Řeky k poznání, že jejich schémata o Bohu nestačí. Bůh je vždy větší, a proto k němu lze dojít pouze uznáním „malosti“ svého rozumu a přijetím jeho cesty: ukřižovaného Krista.

1 Kor 1,22-25

(Bratři a sestry!) Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM

Očištění chrámu je prorockým znamením očisty a prohloubení samotného tehdejšího náboženského života. Namísto náboženství smíšeného se zištností Ježíš přináší postoj k Bohu zbavený sobeckých zájmů. Navíc tento nový postoj není už soustředěný na viditelný chrám jakožto místo Boží přítomnosti. Novým chrámem je nyní samotné Ježíšovo tělo.

Jan 2,13-25

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.‘
Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“
Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“
Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“
On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

K ZAMYŠLENÍ

Víme, že Ježíš je novým chrámem, místem, na kterém se setkává Bůh a člověk. Také Ježíšovo společenství – církev – sestává z učedníků Ježíšových a Bůh přebývá uprostřed nich. Pro někoho se církev zdá být zbytečná, protože se svou vírou v Boha si „vystačí“ sám, nepotřebuje a nechce být rušen druhými. Člověk – Adam – se po hříchu ukrývá před Bohem, má strach; nechce nést odpovědnost za svého bratra, není „jeho strážcem“, jak to říká Kain Bohu potom, co zabil svého bratra Ábela. Hříchem se totiž každý staví do samoty a prázdnoty; Bůh sám z vlastní iniciativy přichází, aby člověka hledal a znovu ho pozval do svého společenství, aby mu vrátil původní důstojnost dítěte Božího. Vždyť jej stvořil pro sebe. Ježíš se nechal přibýt na kříž a ze své solidarity se nám stal podobným i ve smrti. Boží láska při hledání každého z nás totiž nezná hranice. Pokud dokážeme vyjít ze sebe, zříci se hříchů, zanecháváme osamocenost a izolovanost a otevíráme se společenství s Bohem a našimi bližními.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 3. svátek sv. Josefa

2 Sam 7,4-5a.12-14a.16

Mt 1,16.18-21.24a

Komentář: Mt 1,16.18-21.24a
Jednat s odvahou víry v Boží vedení není většinou jednoduché. Ale je to ta nejlepší věc, kterou může člověk udělat. Nelze všemu dopředu rozumět, ale lze „dopředu“ Bohu věřit.

21. 3.

Dan 3,25.34-43

Mt 18,21-35

Komentář: Mt 18,21-35
Najděme konkrétně toho malého dlužníka, kterého „škrtíme“, a odpusťme mu ze srdce!

22. 3.

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Mt 5,17-19
Člověku nepomůže slalom mezi přikázáními, ve kterém se chce vyhnout těm nepříjemným, ale snaha porozumět Bohu a být s ním zajedno.

23. 3.

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Lk 11,14-23
Odsoudit věci i lidi, kterým nerozumíme je jednoduché, ale mnohdy velmi nebezpečné. Právě tak je nebezpečné dát důvěru komukoliv a čemukoliv. Písmo a učení církve jsou vodítka, která nás nezbavují svobody, ale chrání před osobními katastrofami!

24. 3.

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Mk 12,28b-34
Láska jako překonání sobectví, pouhého přežívání, zloby a touhy po pomstě, ale také povýšené nevšímavosti. To je evangelní příkaz, protože jinak člověk znehodnocuje svůj život. Jinak viděno – je to rada pro to, abychom nejlepší možnosti svého života nepropásli.

25. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14

Lk 1,26-38

Komentář: Lk 1,26-38
Když Bůh vstupuje do lidského života, říká: „neboj se!“. Zlo naopak vzbuzuje dříve či později strach. Boží „neboj se“ nás ujišťuje o Boží věrnosti, ne o tom, že jako hrdinové srazíme do propasti všechny nepřátele a všechny potíže. Radující se, trpící a vítězící Ježíšova matka, jak ji ukazují evangelia, je pro nás zviditelněním těchto skutečností.