3. neděle postní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, dáváš nám příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Jak prozrazuje samotný začátek, dekalog je víc než pouhý souhrn povinností: ”Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví” (v. 2). Tato věta poskytuje základ a zdroj všech ”přikázání”: Bůh osvobodil Izraele k tomu, aby mohl zachovávat nařízení. Boží dar je tak uschopněním k životu podle Božího řádu.

Ex 20,1-3.7-8.12-17

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
”Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý.

Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Nezabiješ.
Nezcizoložíš.
Nepokradeš.
Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.

Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.”

ŽALM 19

Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, - Hospodinův příkaz je spolehlivý, - nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, - Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, - Hospodinovy výroky jsou pravdivé, - všechny jsou spravedlivé.

Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, - sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

2. ČTENÍ

Bůh je větší než veškeré lidské představy. Tak velký, že mohl paradoxně projevit a ukrýt svou moc i moudrost pod ”opačnou podobou” slabosti a pošetilosti kříže! Touto cestou chtěl přivést Židy i Řeky k poznání, že jejich schémata o Bohu nestačí. Bůh je vždy větší, a proto k němu lze dojít pouze uznáním ”malosti” svého rozumu a přijetím jeho cesty: ukřižovaného Krista.

1 Kor 1,22-25

Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť ”pošetilá” Boží věc je moudřejší než lidé a ”slabá” Boží věc je silnější než lidé.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM

Očištění chrámu je prorockým znamením očisty a prohloubení samotného tehdejšího náboženského života. Namísto náboženství smíšeného se zištností, Ježíš přináší postoj k Bohu zbavený sobeckých zájmů. Navíc tento nový postoj není už soustředěný na viditelný chrám jakožto místo Boží přítomnosti. Novým chrámem je nyní samotné Ježíšovo tělo.

Jan 2,13-25

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: ”Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!” Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

Židé mu však namítli: ”Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?”

Ježíš jim odpověděl: ”Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.”

Tu židé řekli: ”Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?”

On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

K ZAMYŠLENÍ

Zápasení o moc vidíme v celých lidských dějinách. A jsme-li k sobě upřímní, víme, že ani my, křesťané, jsme nebyli a nejsme těchto pokušení ušetřeni. Způsob záchrany hříšníků, ve kterém nechá Bůh svého syna - spasitele dojít až na dno bezmocnosti, kterou bezesporu smrt je, je skutečně podivuhodný. Tak by člověk ze svého rozumu nejednal. A proto není divu, že apoštol vidí, že jak Židům tak pohanům - čili celé tehdejší společnosti, ve které se pohyboval - to připadá jako neuvěřitelná pošetilost. Bůh si může takovou ”pošetilost” dovolit a my na světcích vidíme, že jejich ochota, být s Bohem slabými, nese ovoce. Ostatně i v nedávné době, v totalitě, jsme mohli vidět že ti, kteří se nebáli být s Bohem ”slabí” - pronásledovaní, věznění - udělali pro evangelium mnohem více, než ti, kdo se chtěli nějak podílet na moci mocných a slabosti se báli. Je ovšem mnohdy nesnadné se této Boží moudrosti přizpůsobovat. A ať děláme co děláme, bude tato moudrost vždy mnoha lidem nepochopitelná a cizí a s ní jim bude cizí i křesťanství. To ale není důvodem k pohrdání nebo k našim pocitům nadřazenosti, ale spíš k naději, ve které doufáme, že i těm, kteří dnes nechápou, se jednoho dne Boží moudrost může stát ”žádoucím bláznovstvím”, které přijmou.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Král 5,1-15a

Lk 4,24-30

Komentář: 2 Král 5,1-15a
To, co se stalo Námanovi, nemusí zůstat jen ”v minulosti”: i moje postní putování k Jordánu, ke křestnímu prameni, se má dovršit očištěním, obnovou mého života…

25. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14

Žid 10,4-10 , Lk 1,26-38

Komentář: Žid 10,4-10
Kristus nás nezachránil především obětí, ale rozhodnutím, láskou: toto bylo duší jeho oběti. Tak jako skutky bez lásky jsou mrtvé, i oběť bez lásky je ”mrtvá”. Kristus však přinesl oběť živou. Vnímám to při slavení eucharistie?

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Dt 4,1.5-9
Což se najde jiný národ, jemuž jsou bohové tak blízko, jako je nám Hospodin? A důkazem této blízkosti jsou jeho velké divy a ”moudrá poučení”: dokážeš vyjmenovat ty Boží dary, které jsou pro tebe znamením jeho blízkosti?

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Jer 7,23-28
Po kterých cestách chodíš? S Bohem nebo bez něj? Obracíš se k němu zády či tváří?

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Oz 14,2-10
Tady máme další příklad upřímné kající modlitby. Můžeme se jí inspirovat… zároveň se můžeme nechat oslovit Ozeášovou jistotou v Boží uzdravující odpuštění.

Oz 6,1-6

Lk 18,9-14

Komentář: Oz 6,1-6
I naše projevy postního ”sebezáporu” a zbožnosti mohou být pouhým jitřním obláčkem, který záhy zmizí (třeba hned po skončení ”postu”). Bůh chce však něco hlubokého a trvalého: proto nás otesává svými slovy. Mějme touhu po jeho slovech, protože nás očišťují…