11. 12. 2005

3. neděle adventní

Radost je zpěvem uzdravené duše, říká jeden duchovní spisovatel. A trvalý zármutek může být nemocí nitra, která vede i k nemoci těla. Radost si nemůžeme poručit, ani v obchodě koupit. A přece se nás může zmocnit, najdeme-li v Ježíši Kristu svého uzdravujícího lékaře. Brání nám v tom něco? Vždyť on odpuštění vytrvale nabízí a dává skutečnou naději!

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Nastává „milostivé léto Páně“, které se v Izraeli slavilo každých 50 let a sloužilo k obnovení života. V tomto milostivém roce se propouštěli otroci a lidé žili z toho, co se samo urodilo na znamení Boží milosti. Avšak milostivé léto hlásané prorokem v neútěšné a těžké poexilní době převyšuje tyto běžné představy. Bůh chce proměnit svůj lid nejen po vnější stránce, ale především po té vnitřní.

Iz 61,1-2a.10-11

Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

ŽALM Lk 1

Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí – má duše Hospodina – a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, – neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. – Od této chvíle mě budou blahoslavit – všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. – Jeho jméno je svaté – a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení – k těm, kdo se ho bojí.
Hladové nasytil dobrými věcmi – a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, – pamatoval na své milosrdenství.

2. ČTENÍ

Radost, ustavičná modlitba a vděčnost vyplývají z jistoty, že Bůh je věrný. Tento věrný Bůh se v životě věřících projevuje také jako živý oheň, který neustále proměňuje. Tentýž Bůh skrze různé lidi promlouvá „prorockým způsobem“, tj. do konkrétních životních situací. Takto se den ze dne posvěcuje celý život křesťana až k setkání s Kristem tváří v tvář.

1 Sol 5,16-24

(Bratři a sestry!) Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Úvodní verše 6-8 hovoří o svědectví Jana Křtitele o Slově, jež se projevuje ve světě už před svým vtělením. Smyslem tohoto svědectví je potvrdit přítomnost a vítězství světla nad temnotou, aby všichni uvěřili. Jan Křtitel také při výslechu před kněžími a levity odkazuje na toto Slovo: popírá, že by byl Kristem nebo Eliášem, aby tak zůstal pouhým hlasem, který poukazuje na Slovo.

Jan 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.
A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“
Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“
Odpověděl: „Ne.“
Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“
Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“
Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“
To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

K ZAMYŠLENÍ

Je dobré si někdy položit i krutou otázku: stojíme o Ježíše – Mesiáše, který nebyl mezi obyčejnými lidmi k rozeznání? Byli bychom takovému obyčejnému chlapíkovi ochotni uvěřit, že přichází od Boha? Jan Křtitel byl zřejmě nápadnější než Ježíš. Ale to nebylo rozhodující. Otázku „Kdo jsi?“, kterou položili lidé Janu Křtiteli, máme položit v duchu každému, kdo nás zaujme, přitahuje, na koho bychom chtěli vložit svou naději. Je to nutné, protože nikoho nesmíme zaměnit s Kristem. Byl by to nejhorší omyl našeho života.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 12.

Nm 24,2-7.15-17a

Mt 21,23-27

Komentář: Mt 21,23-27
Chtít vyzrát na Boha je předem ztracená věc. Bůh ale nechce nad člověkem zvítězit proto, aby ho pokořil a ponížil. Chce naopak člověka povýšit – dát mu práva synovství. Tedy zvítězit nad zlem, které člověku ubližuje. Problém je jen v tom, jestli to člověk pochopí a přijme.

13. 12.

Sof 3,1-2.9-13

Mt 21,28-32

Komentář: Mt 21,28-32
Slovo a čin, souhlas s Bohem v mysli i ve skutcích, to jsou cesty následování. Je třeba včas zaregistrovat, když se naše činy začnou znatelně rozcházet s našimi ušlechtilými slovy a úmysly.

14. 12.

Iz 45,6b-8.18.21b-25

Lk 7,19-23

Komentář: Lk 7,19-23
Otázka a pochybnost mohou být i dnes ve službách hledání pravdy. Ale nezaujatý pohled na Boží dílo v dějinách může od otázek a pochybností postupně osvobozovat toho, kdo je opravdu ochoten dívat se a vidět.

15. 12.

Iz 54,1-10

Lk 7,24-30

Komentář: Lk 7,24-30
Jsou skutečnosti nápadné a skutečnosti sice nenápadné, ale opravdu veliké. Boží království patří právě mezi ty velké a nenápadné. Proto si člověk musí dát pozor, aby je neminul a nepřehlédl.

16. 12.

Iz 56,1-3a.6-8

Jan 5,33-36

Komentář: Jan 5,33-36
Odpuštění, vysvobození z moci zla, návrat touhy po dobru – to jsou všechno Boží skutky, které můžeme nalézt v životě člověka, který se nebrání působení spasitele – Ježíše.

17. 12.

Gn 49,1a.2.8-10

Mt 1,1-17

Komentář: Mt 1,1-17
Abraham uvěřil a vložil celou naději svého života do Hospodinových rukou. Ovoce jeho víry postupovalo dějinami dál, až k Ježíši. Snad bychom ani tak velký užitek z víry, dané bezvýhradně Bohu, nečekali.