3. neděle adventní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Nastává ”milostivé léto Páně”, které se v Izraeli slavilo každých 50 let a sloužilo k obnovení života. V tomto milostivém roce se propouštěli otroci a lidé žili z toho, co se samo urodilo na znamení Boží milosti. Avšak milostivé léto hlásané prorokem v neútěšné a těžké poexilní době převyšuje tyto běžné představy. Bůh chce proměnit svůj lid nejen po vnější stránce, ale především po té vnitřní.

Iz 61,1-2a.10-11

Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.

Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

ŽALM Lk 1

Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí - má duše Hospodina - a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, - neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. - Od této chvíle mě budou blahoslavit - všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. - Jeho jméno je svaté - a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení - k těm, kdo se ho bojí.

Hladové nasytil dobrými věcmi - a bohaté propustil s prázdnou. - Ujal se svého služebníka Izraele, - pamatoval na své milosrdenství.

2. ČTENÍ

Radost, ustavičná modlitba a vděčnost vyplývají z jistoty, že Bůh je věrný. Tento věrný Bůh se v životě věřících projevuje také jako živý oheň, který neustále proměňuje. Tentýž Bůh skrze různé lidi promlouvá ”prorockým způsobem”, tj. do konkrétních životních situací. Takto se den ze dne posvěcuje celý život křesťana až k setkání s Kristem tváří v tvář.

1 Sol 5,16-24

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.

Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Úvodní verše 6-8 hovoří o svědectví Jana Křtitele o Slově, jež se projevuje ve světě už před svým vtělením. Smyslem tohoto svědectví je potvrdit přítomnost a vítězství světla nad temnotou, aby všichni uvěřili. Jan Křtitel také při výslechu před kněžími a levity odkazuje na toto Slovo: popírá, že by byl Kristem nebo Eliášem, aby tak zůstal pouhým hlasem, který poukazuje na Slovo.

Jan 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.

A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: ”Kdo jsi?” Vyznal to a nezapřel. Vyznal: ”Já nejsem Mesiáš.”
Zeptali se ho: ”Co tedy jsi? Eliáš?”

Řekl: ”Nejsem.”
”Jsi ten Prorok?”
Odpověděl: ”Ne.”
Řekli mu tedy: ”Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?”
Řekl: ”Já jsem hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte cestu Pánu, jak řekl prorok Izaiáš.”

Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: ”Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?”
Jan jim řekl: ”Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.”

To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

K ZAMYŠLENÍ

Je dobré si někdy položit i krutou otázku: stojíme o Ježíše - Mesiáše, který nebyl mezi obyčejnými lidmi k rozeznání? Byli bychom takovému obyčejnému chlapíkovi ochotni uvěřit, že přichází od Boha? Jan Křtitel byl zřejmě nápadnější než Ježíš. Ale to nebylo rozhodující. Otázku ”Kdo jsi?”, kterou položili lidé Janu Křtiteli, máme položit v duchu každému, kdo nás zaujme, přitahuje, na koho bychom chtěli vložit svou naději. Je to nutné, protože nikoho nesmíme zaměnit s Kristem. Byl by to nejhorší omyl našeho života.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Nm 24,2-7.15-17a

Mt 21,23-27

Komentář: Mt 21,23-27
K Ježíši není možné přistoupit pokrytecky, vykalkulovaně, s maskami…

Gn 49,1a.2.8-10

Mt 1,1-7

Komentář: Mt 1,1-7
Výčet jmen Ježíšova rodokmenu je na první pohled nicneříkající. Možná mě to však osloví víc, když si uvědomím, že Bůh používal konkrétní lidi k uskutečňování svého plánu spásy: lidi hříšné, obyčejné. A do tohoto výčtu mohu přidat svoje jméno a uvědomit si: i mne si chce Bůh použít…

Jer 23,5-8

Mt 1,18-24

Komentář: Mt 1,18-24
Marie počala z Ducha svatého: jen tak mohla přinést světu Boží život. A stejně tak i ty můžeš přinést Boží život hledajícím a skomírajícím jen tehdy, když se otevřeš Duchu života.

Sd 13,2-7.24-25a

Lk 1,5-25

Komentář: Lk 1,5-25
Zásadní chybou Zachariáše bylo, že neuvěřil Božímu slovu: zdálo se mu to příliš ”fantastické” a neuvěřitelné. A já? Budu mít odvahu uvěřit (nově a hlouběji) nepochopitelné zvěsti, že Bůh přichází ke mně… tak blízko?

Iz 7,10-14

Lk 1,26-38

Komentář: Lk 1,26-38
”Staň se mi podle tvého slova” - to je ”magické” slůvko, které má v sobě zázračnou moc: Slovo se stává tělem. Toto ”magické” slůvko je na dosah každému z nás: a Boží slovo se pak stane tělem v našem životě.

Pís 2,8-14

Lk 1,39-45

Komentář: Lk 1,39-45
”Blahoslavená, která jsi uvěřila: blahoslavený čili šťastný je ten, který vsadil na Boží příslib. Riskovat a spolehnout na Boží slovo přináší skutečné štěstí!