2.neděle adventní

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého.

1. ČTENÍ

Po katastrofálních událostech z roku 721 př. Kr., kdy Asyřané dobyli severní království, hrozí také judskému království zánik. V této situaci zní proroctví o nové budoucnosti. Z ponížení a bezmoci Izraele (zůstal pouhý “kořen”!) vyprýští nový spasitelný čin: výhonek - mesiánský král z Davidova rodu. Jeho dary označují praktické schopnosti najít prostředky a cestu k tomu, aby vnesl spravedlnost a pokoj do společnosti Božího lidu a mezi národy. Tento pokoj je vylíčený obrazy připomínajícími prvotní soulad v ráji.

Iz 11,1-10

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků. Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům, pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

ŽALM 72 (71)

Odpověď: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.

Bože, svěř králi svou pravomoc, - svou spravedlnost královskému synu. - Ať vládne tvému lidu spravedlivě, - nestranně tvým ubohým.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, - dokud nezanikne luna. - Bude vládnout od moře k moři, - od Řeky až do končin země.

On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, - ubožáka, jehož se nikdo neujímá. - Smiluje se nad nuzným a chudým, - zachrání ubožákům život.

Jeho jménu se bude žehnat navěky, - pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. - A v něm budou požehnána všechna plemena země, - blahoslavit ho budou všechny národy.

2. ČTENÍ

Celé druhé čtení je třeba vidět v kontextu předcházejících veršů (15, 1-3), které vyslovují nárok, aby silní nesli slabosti slabých a hledali prospěch bližního ke společnému růstu. Na to navazuje náš úryvek, který hovoří o vytrvalém nesení slabostí druhých. Je důležité si všimnout, že taková trpělivost není pouhým lidským úsilím, ale pramení z Božího slova (v. 4), z Kristova příkladu (v. 2) a ze samotného Boha (v. 5). Z takové starostlivosti jednoho o druhého může pramenit společná oslava Boha.

Řím 15,4-8

Bratři! Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.

Přijmete proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říct: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům, ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: "Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu."

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Vystoupení Jana Křtitele (kolem r. 26 po Kr.) se odehrává na poušti, jež byla ve SZ místem setkání s Bohem. V tichu pouště zní výzva ke “změně smýšlení”, protože se přiblížilo nebeské království: Bůh se jako mocný vládce novým způsobem přibližuje svému lidu. Tato změna smýšlení doprovázená skutky (v. 8.10; Mt 7,17-19) je onou přípravou cesty pro Panovníka. Obrat “připravit cestu” má svůj kořen ve staroorientální praxi připravit cestu pro návštěvu panovníka. Tento přicházející Panovník je větší než Jan Křtitel, protože má moc očistit od všech podob hříchu a zla.

Mt 3,1-12

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!"

Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem bokům kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.

Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: "Naším otcem je Abrahám!", neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera už je přiložena stromům ke kořenu, každý strom, který nese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já, jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

K ZAMYŠLENÍ

Velkým pokušením člověka moderní doby nemusí být ani tak touha po nějakém zlu nebo záchvaty chamtivosti (ačkoliv se oboje také vyskytuje), ale touha po naprosté samostatnosti. Žít dobrý život s Bohem, ale podle sebe. Přijít na to, jak si vystačit s vlastními silami. Ochránit se před všemi vlivy – a nakonec i před Bohem. Výzva Jana Křtitele jde ale opačným směrem. Chce, aby člověk připravil cestu Pánu, který chce přijít do jeho života. Ne izolace a pyšná soběstačnost, ale spojenectví s Bohem. Vzájemná důvěra a závislost. Překonání osamění a vyřazení neúnosné snahy vše sám řídit. To jsou kroky, které vedou vstříc Božím příslibům, které se mají v našich životech naplnit.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 35,1-10

Komentář: LK 5,17-26
Ochrnulost, svázanost, nemohoucnost v duchovním životě, ve vztazích: nezakoušíme to někdy? Pak s pevnou vírou můžeme odevzdat všechny tyto pocity tomu, který osvobozuje.

Iz 40,1-11

Komentář: MT 18,12-14
Nevím-li kudy kam, nemusím zoufat: vždyť Ježíš přišel právě pro bloudící, pro ztracené! A k němu mohu upřít svůj zrak: on přišel a přijde právě pro mě.

Iz 40,25-31

Komentář: MT 11,28-30
Ježíš není ten, kdo břemena přidává, ale naopak ten, kdo je odnímá. A na to si mohu vzpomenout, kdykoli budu klesat pod tíživými starostmi, obavami.

Iz 41,13-20

Komentář: MT 11, 11-15
Být Kristovým učedníkem, být už teď v Božím království: je to velkou výsadou, ale zároveň náročným posláním, protože s sebou přináší také utrpení a nepochopení. Jsi ochotný i k něčemu takovému?

Iz 48,17-19

Komentář: MT 11,16-19
Je svůdné předimenzovat Krista podle svých představ: chtít, aby jednal tak, jak “se mi chce” a líbí. Ale to není cesta. Cestou je chtít to, co chce on.

Sir 48,1-4.9-11

Komentář: MT 17,10-13
Je docela snadné poukázat prstem na ty, kdo způsobili Ježíšovo utrpení a smrt. Je však těžší ukázat prstem na sebe a uvědomit si, že právě já jsem způsobil jeho bolesti: svou lhostejností vůči jeho slovu, pohodlným setrváváním ve hříchu.