29. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Je to část tzv. 4. písně o trpícím Služebníku. Liturgie dnes přebírá jen ty verše, které hovoří o "zástupné" úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem), se Zorobábelem ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.

Iz 53,10-11

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Ježíšova solidarita se projevuje i po nanebevstoupení. On totiž "ví a rozumí", protože prožil to, co my – a proto můžeme přistoupit s důvěrou k trůnu milosrdenství.

Žid 4,14-16

(Bratři a sestry!) Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš kráčí do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci však zatím stále nechápou tuto cestu, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Ježíšovi nezbývá, než je znovu poučit o pravém "žebříčku hodnot": být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování na kříži. A učedníci mají následovat svého Mistra i v tomto postoji ponížení ve službě.

Mk 10,35-45

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme."
Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?"
Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?"
Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

K ZAMYŠLENÍ

Najít společnou řeč. Mám na mysli rozumět si s Bohem. Po hříchu v ráji si člověk a Bůh přestali rozumět. Člověk chce být jako Bůh, chce vládnout, rozhodovat a mít první místo, chce, aby Bůh učinil, oč ho požádá. Tak to v dnešním úryvku Markova evangelia vyjadřují bratři Jakub a Jan Zebedeovi. Ostatních deset apoštolů na tom není lépe, na Jakuba a Jana se hněvají. Člověk nerozumí a nechce rozumět slovu sloužit. Když se člověk nemůže stát Bohem, stal se Bůh člověkem. Sestoupil na rovinu člověka a stal se jeho partnerem, bližním, v Kristu se cele odevzdal do Otcovy vůle a zvolil poslední místo, místo služebníka, otroka. Naučil člověka, jak se může stát nikoli Bohem, ale Božím dítětem.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

19. 10.

Řím 4,20-25

Lk 12,13-21

Komentář: Lk 12,13-21
"I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn." Zajišťuji si svůj život u Pána, v jeho království, nebo se nepřiměřeně zajišťuji tady na zemi? Přijímám spásu jako největší dar svého života?

20. 10.

Řím 5,12.15b.17-19.20b-21

Lk 12,35-38

Komentář: Lk 12,35-38
Opět výzva k připravenosti. Ta však nemá být pouhým čekáním, ale každodenním odpovídáním na Kristovo přicházení do mého života; odpovídáním na setkávání se s ním v mých bratřích a sestrách – službou a pomocí.

21. 10.

Řím 6,12-18

Lk 12,39-48

Komentář: Lk 12,39-48
"Služebník, který zná vůli svého Pána..." – znám vůli svého Pána? Snažím se ji naplňovat? Co konkrétně to znamená dnešního dne?

22. 10.

Řím 6,19-23

Lk 12,49-53

Komentář: Lk 12,49-53
Rozhodnutí pro Ježíše musí být nadřazeno všem životním okolnostem – může přinášet rozdělení i do nejbližších rodinných vztahů – to však neznamená odmítnutí mých blízkých, přerušení vztahů, oddělení se od nich...

23. 10.

Řím 7,18-25a

Lk 12,54-59

Komentář: Lk 12,54-59
Ježíš mne zve k jasnému rozhodnutí pro něj, potvrzenému mým konkrétním jednáním v dnešním dni, odpovídajícím tomuto rozhodnutí (stejně tak, jako se řídím podle změny počasí).

24. 10.

Řím 8,1-11

Lk 13,1-9

Komentář: Lk 13,1-9
Mám trpělivost s druhými, s jejich hříchy, s jejich "neplodností"? Může mi k tomu pomoci vědomí, že i já jsem mnohdy v roli fíkovníku, který nepřináší ovoce...