29. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Je to část tzv. 4. písně o trpícím Služebníku. Liturgie dnes přebírá jen ty verše, které hovoří o ”zástupné” úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem), se Zorobábelem, s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.

Iz 53,10-11

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, - spolehlivé je celé jeho dílo. - Miluje spravedlnost a právo, - země je plná Hospodinovy milosti.

Hle, Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, - nad těmi, kdo doufají v jeho milost, - aby jejich duše vyrval ze smrti, - aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina, - on sám je naše pomoc a štít. - Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, - jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Ježíšova solidarita se projevuje i po nanebevstoupení. On totiž ”ví a rozumí”, protože prožil to, co my - a proto můžeme přistoupit s důvěrou k trůnu milosrdenství.

Žid 4,14-16

Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, kromě hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš kráčí do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci však zatím stále nechápou tuto cestu, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Ježíšovi nezbývá, než znovu poučit o pravém ”žebříčku hodnot”: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování na kříži. A učedníci mají následovat svého Mistra i v tomto postoji ponížení ve službě.

Mk 10,35-45

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: ”Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu.”
Odpověděl jim: ”Co chcete, abych pro vás udělal?”
Řekli mu: ”Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.”
Ale Ježíš jim řekl: ”Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který piji já, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?”
Oni mu odpověděli: ”Můžeme!”
Ježíš jim řekl: ”Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.”
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: ”Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.”

K ZAMYŠLENÍ

Některému člověku může dělat docela dobře, když se chová jako služebník - vidí, že je užitečný, leckdo ho pochválí, dokonce se může okázala stavět do pozice toho nejposlednějšího, který slouží…. K tomu ovšem evangelium nenabádá. Ať už to je nebo není v evangeliu přímo řečeno, vždy se tam počítá s Bohem jako s nejvyšším suverénem, jako s tím, kdo ”určuje místa v království”. A tak nejde jen o naši ochotu ke službě, která Ježíšovu učedníkovi bezpochyby sluší, ale v neposlední řadě jde o to, zda se ptáme na své místo, které nám Bůh určil. Zda jsme ochotni respektovat Boží ”zasedací pořádek” v životě, nebo zda prosazujeme jen ten svůj. V druhém případě můžeme dopadnout stejně trapně, jako Ježíšovi horliví učedníci v dnešním evangeliu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Řím 4,20-25

Lk 12,13-21

Komentář: Lk 12,13-21
Chamtivost - chomout. Proč se zbytečně zatěžovat a ztěžovat si život?

Řím 5,12.15b.17-19.20b-21

Lk 12,35-38

Komentář: Lk 12,35-38
Ošemetné připodobnění! Vždyť opět nejde o to najít skrytý duchovní smysl jednotlivých detailů, ale jde o celkový smysl připodobnění (čekání na Pána). A teprve teď mohu hledat (třeba v modlitbě) konkrétní duchovní aplikace tohoto základního postoje.

Řím 6,12-18

Lk 12,39-48

Komentář: Lk 12,39-48
Děkujme Pánu… dostáváme mnoho darů, velké milosti. Často slyšíme takové věty, ale… ruku na srdce, neznějí nám často jako prázdné fráze? Aby nezůstaly jen frázemi, hledej ty konkrétní dary, které ti byly svěřeny. A pak můžeš pravdivě děkovat.

Řím 6,19-23

Lk 12,49-53

Komentář: Lk 12,49-53
Pokoj, nebo meč? Svornost, nebo rozdělení? Co tedy Kristus přináší?

Řím 7,18-25a

Lk 12,54-59

Komentář: Lk 12,54-59
Denně se setkáváme s běžnými znameními (např. s dopravními značkami), ale i se Božími znameními, která se učíme postupně rozeznávat. A dnes máš k tomu novou příležitost.

Řím 8,1-11

Lk 13,1-9

Komentář: Lk 13,1-9
I tragické události jsou výmluvným znamením - a voláním k obrácení.