22. 10. 2006

29. neděle v mezidobí

I dnes budeme v úvodu do liturgie hovořit o eucharistické modlitbě, o její další části. Po slovech ustanovení a proměnění jsme se dostali k tzv. anamnézi, připomínce. Církev, plníc příkaz obdržený skrze apoštoly od Krista Pána, slaví Kristovu památku vzpomínkou zvláště na jeho požehnané utrpení, slavné vzkříšení a nanebevstoupení. V anamnézi, si tedy připomínáme nezměrnou Boží lásku, konkrétně projevenou vším tím, co pro nás přijal a podstoupil Kristus. Dalším prvkem eucharistické modlitby je přinesení oběti: Při slavení této památky církev, a to především ta, která je tu teď shromážděná, obětuje v Duchu svatém neposkvrněnou oběť Otci; usiluje o to, aby se věřící učili obětovat nejen neposkvrněnou oběť, ale i sebe samy, aby byli den ze dne Kristem prostředníkem vedeni ke sjednocení s Bohem a mezi sebou, aby tak Bůh byl všechno ve všech (Všeobecné pokyny k římskému misálu, čl. 79).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Je to část tzv. 4. písně o trpícím Služebníku. Liturgie dnes přebírá jen ty verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem), se Zorobábelem, ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.

Iz 53,10-11

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Ježíšova solidarita se projevuje i po nanebevstoupení. On totiž „ví a rozumí“, protože prožil to, co my – a proto můžeme přistoupit s důvěrou k trůnu milosrdenství.

Žid 4,14-16

(Bratři a sestry!) Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš kráčí do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci však zatím stále nechápou tuto cestu, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Ježíšovi nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování na kříži. A učedníci mají následovat svého Mistra i v tomto postoji ponížení ve službě.

Mk 10,35-45

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu.“
Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“
Oni mu odpověděli: „Můžeme!“
Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům, a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

K ZAMYŠLENÍ

Najít společnou řeč. Mám na mysli rozumět si s Bohem. Po hříchu v ráji si člověk a Bůh přestali rozumět. Člověk chce být jako Bůh, chce vládnout, rozhodovat a mít první místo, chce, aby Bůh učinil, oč ho požádá. Tak to v dnešním úryvku Markova evangelia vyjadřují bratři Jakub a Jan Zebedeovi. Ostatních deset apoštolů na tom není lépe, na Jakuba a Jana se hněvají. Člověk nerozumí a nechce rozumět slovu sloužit. Když se člověk nemůže stát Bohem, stal se Bůh člověkem. Sestoupil na rovinu člověka a stal se jeho partnerem, bližním, v Kristu se cele odevzdal do Otcovy vůle a zvolil poslední místo, místo služebníka, otroka. Naučil člověka, jak se může stát nikoli Bohem, ale Božím dítětem.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 10.

Ef 2,1-10

Lk 12,13-21

Komentář: Lk 12,13-21
Být bohatý před Bohem co to konkrétně znamená v mém životě? A co pro to mám dělat?

24. 10.

Ef 2,12-22

Lk 12,35-38

Komentář: Lk 12,35-38
Být připraven(a) nejen na Ježíšův druhý příchod, ale i na to, že Ježíš stále znova (každý den) přichází ke mně a chce mi sloužit.

25. 10.

Ef 3,2-12

Lk 12,39-48

Komentář: Ef 3,2-12
Naše spojení s Kristem – otevírající důvěrný a volný přístup k Bohu – je tím, co jako služebníci potřebujeme pro svou službu, pro konání svého poslání.

26. 10.

Ef 3,14-21

Lk 12,49-53

Komentář: Ef 3,14-21
Pavlovu modlitbu za Efezské se mohu dnes (možná i několikrát) pomodlit za své blízké, za lidi, se kterými se dnes potkám; za ty, které mi Pán přivede na mysl.

27. 10.

Ef 4,1-6

Lk 12,54-59

Komentář: Ef 4,1-6
Spolu s Pavlem mohu děkovat za to, že jsem vysvobozen z moci hříchu, že už nade mnou nemá moc. A když se o to znova „snaží“, mám oporu v Ježíšově vykoupení.

28. 10. Svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Strávit čas v modlitbě s Bohem bylo důležité pro Ježíše a je to důležité i pro mne. Najdu v dnešním (volném) dni nějaký čas navíc (krom mých pravidelných modliteb) na důvěrné setkání s Otcem?