29. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Izajáš předpovídá znovuvybudování Jeruzaléma a chrámu. Bůh si přitom použije nástroj „neobvyklý“: pohanského perského krále Kýra (kraloval 557-529 před Kr.). Jemu jsou přisouzeny tituly vyhrazené vůdcům a budoucímu Mesiáši: pastýř, vyvolený. Hospodin může používat jakékoli nástroje k uskutečnění plánů spásy.

Iz 45,1.4-6

Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena:
„Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal. Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není.
Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).“

ŽALM 96

Odpověď: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, – je třeba se ho bát více nežli všech bohů. – Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, – Hospodin však stvořil nebe.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. – Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, – národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ

Pavel zdraví společenství v Soluni a oslovuje jej jako církev. Důvod? Tamější věřící přijali lásku Otcovu, působení Ducha skrze hlásání evangelia. Na tento velkorysý Boží dar pak odpověděli činnou vírou, láskou, která se nevyhýbá námaze, nadějí, která tíhne k setkání s Kristem.

1 Sol 1,1-5b

Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
Víme o vašem vyvolení, bratři (a sestry) Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru; držte se pevně slova života. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíšova odpověď je skutečně božská: kdyby řekl, že není dovoleno platit daň, nařkli by ho ze vzpoury vůči římské vládě. Kdyby naopak řekl, že se má platit, nařkli by ho, že není tím slíbeným Mesiášem – Vysvoboditelem, protože nabádá k podřízenosti vůči okupantům.

Mt 22,15-21

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“
Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár.
Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“
Odpověděli: „Císařův.“
Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

K ZAMYŠLENÍ

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

17. 10.

Řím 4,20-25

Lk 12,13-21

Komentář: Řím 4,20-25
Abraham věřil, že Bůh splní, co slíbil. A já? Jaké Boží sliby dané křesťanům znám? A jak počítám s jejich splněním? Stavím na Boží věrnosti?

18. 10. Svátek sv. Lukáše

2 Tim 4,9-17b

Lk 10,1-9

Komentář: Lk 10,1-9
Prosit o dělníky znamená prosit o ty, kdo se dají do služeb evangelia a budou tak sloužit Bohu i bližním. Nejsou to jen jáhnové, kněží a biskupové. Jsou to také ostatní, kteří nezůstávají jen u slov o tom, co by se mělo dělat, ale nabídnou Pánu své síly pro službu evangeliu.

19. 10.

Řím 6,12-18

Lk 12,39-48

Komentář: Řím 6,12-18
Hřích není zisk, ale pouto, které člověka připravuje o svobodu. Proto je třeba se poctivě a opakovaně ptát, co vlastně vládne našemu životu. Bůh, nebo hřích, který se zamaskoval?

20. 10.

Řím 6,19-23

Lk 12,49-53

Komentář: Řím 6,19-23
Člověk si dnes velmi cení svobody. Právem. Ale skutečná svoboda se neobejde bez svobody od zla, kterému člověk slouží, tedy od hříchu. Hřích není jen skvrna na šatech. Je to pouto, zloděj a síla, která usmrcuje. Bůh je ale silnější než pokušení i než hřích sám.

21. 10.

Řím 7,18-25a

Lk 12,54-59

Komentář: Řím 7,18-25a
Chtít přemoci všechno zlo v sobě jen vlastním úsilím může být marným bojem. Ani apoštol Pavel se nemohl chlubit takovým vítězstvím. Věděl ale, kde je síla, která vede k vítězství. Slavit Kristovo vítězství v nás samotných je jedna z nejkrásnějších věcí, kterou lze na této zemi zažít!

22. 10.

Řím 8,1-11

Lk 13,1-9

Komentář: Řím 8,1-11
Život z Kristova Ducha, z Ducha svatého, nechápe apoštol Pavel jako nějakou specialitu, určenou jen pro náboženské virtuózy. Je to základní podmínka života skutečně křesťanského.