28.neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Oproti jiným Elíšovým zázrakům je toto uzdravení vyvoláno něčím jiným než pouhou lidskou potřebou. Zázrak má jasný charakter svědectví (v. 8 – „ať pozná, že je v Izraeli prorok“): K tomu nezapomeňme, že Náman byl cizinec, Syřan. Dalším důležitým prvkem vyprávění je Námanova poslušnost: Zprvu očekává něco spektakulárního (v. 11-12). Musí překonat toto lidské očekávání, aby přijal cestu Boží, která je jiná než ta lidská, mnohem obyčejnější, ale přesto účinná. Náman uposlechne a přijme uzdravení. Nezastaví se však u zázraku jako takového: Zázrak ho přivede k víře v Hospodina a k vyznání. Svědectvím je i detail, že si odváží prsť ze země Hospodinovy: Tehdy bylo božstvo spojováno především s určitým územím.

2 Král 5,14-17

Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka.“
Elizeus odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!“ Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel.
Náman pak řekl: „Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu.“

ŽALM 98

Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ

Apoštol opět nabádá mladého Timoteje k věrnosti, a to i v těžkostech. Aby důrazněji povzbudil k této vytrvalosti, uvádí jako příklad vojáka, sportovce a zemědělce (předcházející verše 3-7). I tito musí „zápasit“ a tvrdě se namáhat, aby dosáhli svého cíle. K těmto příkladům přidává i vlastní svědectví: On sám trpí ve vězení kvůli Kristu. Timotej se má nechat inspirovat těmito příklady a kráčet věrně za Kristem a s Kristem.

2 Tim 2,8-13

Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše.
Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium má mnoho styčných bodů s prvním čtením: Uzdravení malomocného, a to „na dálku“, uzdravený se vrací, aby uznal Boží moc a projevil vděčnost (v obou případech cizinci). V evangeliu Ježíš však převyšuje Elíšu. Kristus přináší nejen uzdravení, ale i spásu („tvá víra tě zachránila“). Perikopu bychom mohli nazvat „příběh o vděčném Samaritánovi“. Důraz není totiž na uzdravení, ale na odpovědi vděčnosti.

Lk 17,11-19

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni.
Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

K ZAMYŠLENÍ

K tomu, abych mohl být Bohem uzdraven ze svého trápení, potřebuji vidět, slyšet a dotknout se ho. Uzdravení totiž předpokládá blízkost. Abych pak mohl být blízko, musím vyjít ze svého, zanechat cosi za sebou a přijmout určitý jiný styl. To není lehké. Moje uzdravení rozhodně není problémem pro Boha. Pro mne však velmi často ano, a velkým.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gal 4,22-24.26-27.31-5,1

Lk 11,29-32

Komentář: Gal 4,22-24.26-27.31-5,1
Otrocký chomout – tím se nemyslí hřích ani egoismus, ale křesťanství v podobě zákonictví, perfekcionismu… Toto má na mysli Pavel. A od toho chce osvobodit nejen Galaťany, ale také nás.

Gal 5,1-6

Lk 11,37-41

Komentář: Gal 5,1-6
Pavel není proti „činnému křesťanství“, ale proti duchu skutkaření. Motorem našeho života nemá být „snaha o splnění zákona“, ale víra (v Kristovu smrt a vzkříšení za mě), která se projevuje láskou.

Gal 5,18-25

Lk 11,42-46

Komentář: Gal 5,18-25
Jasné zrcadlo nám staví apoštol před oči: ovoce Ducha je láska, pokoj, radost… Podle těchto znaků mohu rozlišit, zda moje zbožnost, aktivita, odpočinek, setkání s lidmi… jsou vedeny Božím Duchem či duchem zmatku a sobectví.

Ef 1,1-10

Lk 11,47-54

Komentář: Ef 1,1-10
Chudí nebo bohatí? A pokud bohatí, pak v čem?

Ef 1,11-14

Lk 12,1-7

Komentář: Ef 1,11-14
Jak být chválou Boží velikosti?

Ef 1,15-23

Lk 12,8-12

Komentář: Ef 1,15-23
To je „neomylně vyslyšená modlitba“…