28. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha Proroka Izaiáše je souborem množství textů ze tří období. Náš úryvek patří do tzv. apokalypsy (kap. 24–27) z 8. stol. př. Kr. Velká vize budoucnosti ve skutečnosti slouží jednak jako varování bezbožných, ale především povzbuzuje věrné, které Bůh jako vítězný král zachrání. A to se týká všech národů!

Iz 25,6-10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy.
Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

ŽALM 23

Snad nejznámější žalm je vyznáním důvěry v Boha. Liturgie nás zve, aby naše srdce zpívalo stejný chvalozpěv důvěry.

Odpověď: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ

Pavel dostal finanční pomoc do vězení a projevuje svoji vděčnost. Uvedený text je ze dvou míst. V první části svatý Pavel děkuje a druhá jsou poslední slova dopisu před závěrečným pozdravem.

Flp 4,12-14.19-20

Bratři! Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonočními svátky. Situace je krajně vyhrocena. Jeho slova jsou již velmi ostrá a směřují jako poslední memento k farizeům. Úryvek má dvě části, které spolu souvisí jen volně. Ježíš otevírá otázku přijetí pohanů do společenství. Vejít na hostinu (Izraelité), neznamená na ní již zůstat!

Mt 22,1-14

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
„Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‚Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‛ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

K ZAMYŠLENÍ

Citovaný úryvek evangelia působí mnohé nejasnosti. Mohl někdo na cestách mít s sebou svatební šaty? Existuje nějaký seznam vyvolených, který je dopředu dán? Je třeba podtrhnout, že podobenství má za-ujmout jako srovnání, tedy neslouží jako vybroušená definice. Exegeté se domnívají, že druhá část textu asi původně byla vyprávěna odděleně a nesouvisela s první částí. Podstatné jsou zde dva kroky: Předně nechat se pozvat. Připustit si, že Boží slovo chceme vzít vážně. Druhou věcí je skutek. Nestačí být pozvaný, ale je třeba vstoupit jako plnohodnotný účastník. Nejen tak-říkajíc nakouknout. Jenže právě tak vypadá často víra křesťanů. Jakoby stáli opodál, aniž by chtěli, aby se jich svatební hostina jejich Pána a spasitele vůbec týkala. Takový svatební host nemá na svatbě co dělat.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

16.10.

Řím 1,1-7

Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména (přivedli) k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal. Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Lk 11,29-32

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“

Komentář: Řím 1,1-7
Pavel představuje nejprve sebe, pak své poslání. Obrací se nejen na křesťanskou obec v Římě. I my bychom měli umět s podobnou pokorou a přesvědčivostí zvěstovat Krista.

17.10.

Řím 1,16-25

Bratři! Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. Neboť v něm se odhaluje Boží spravedlnost, která je z víry a vede k víře. Tak je psáno: `Spravedlivý bude žít z víry.' Bůh dává z nebe jasně najevo svůj hněv při každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří svou nespravedlností překážejí pravdě. Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh (sám) zjevil. Co je totiž u něho neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí – to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nelze omluvit. Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli, že jsou mudrci, a zatím se stali blázny, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tělo. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klaněli se mu místo Stvořiteli. Ten ať je velebený navěky! Amen.

Lk 11,37-41

Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Přišel tedy a zaujal místo u stolu. Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem napřed neumyl. Pán mu však řekl: „Ano, vy farizeové, vnějšek číše a talíře očišťujete, ale vaše nitro je plné loupeže a špatnosti. Pošetilci! Copak ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté.“

Komentář: Řím 1,16-25
Odmítnutí pravého Boha má za následek tvorbu zotročujících bůžků i dnes. Nám však chybí odvaha pojmenovat „bláznovstvím“ mnohé z toho, mezi čím musíme žít…

18.10. svátek sv. Lukáše

2 Tim 4,9-17b

Chvátej, abys ke mně brzo přijel, protože Démas mě opustil – zamiloval si tento svět – a odešel do Soluně. Krescens odcestoval do Galácie a Titus do Dalmácie, jediný Lukáš je tu se mnou. Vezmi s sebou také Marka, velmi dobře by mi mohl posloužit. Tychika jsem poslal do Efesu. Až půjdeš, vezmi s sebou můj plášť, který zůstal v Troadě u Karpa, také knihy a hlavně pergameny. Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Pán mu odplatí podle jeho skutků. I ty se měj před ním na pozoru, protože se postavil našemu kázání naprosto nepřátelsky. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů.

Lk 10,1-9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’“

Komentář: 2 Tim 4,9-17b
Jediný Lukáš, „milý lékař“, je v těžké chvíli s Pavlem. Ať je nám vzorem ve stálosti a spolupráci v Církvi. Jeho evangeliu vděčíme mj. za vyobrazení Mariiny osobnosti a za zprávy o Ježíšově dětství.

19.10.

Řím 3,21-30a

Bratři! V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. Aby Bůh ukázal svou (spásnou) spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru. Bůh totiž ve své shovívavosti promíjel hříchy, které byly páchány v dřívější době, aby nyní projevil svou (spásnou) spravedlnost a ukázal, že sám je spravedlivý a že ospravedlňuje toho, kdo má víru v Ježíše. Kde je tedy (nějaké právo k) vychloubání? Je vyloučeno. Kterým zákonem? Snad (zákonem) skutků? Ne, ale zákonem víry. Jsme totiž přesvědčeni, že člověk je ospravedlňován skrze víru, beze skutků předepsaných Zákonem (Mojžíšovým). Nebo je Bůh jenom pro židy? Není také pro pohany? Jistě i pro pohany. Vždyť je (přece) jenom jeden Bůh.

Lk 11,47-54

Pán řekl (znalcům Zákona): „Běda vám! Stavíte náhrobky prorokům, a vaši předkové je zabíjeli. Tím tedy sami dosvědčujete a schvalujete činy svých předků, neboť oni je zabíjeli, a vy jim stavíte (náhrobky). Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly. Z nich některé budou zabíjet a pronásledovat, takže na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, prolévaná od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a svatyní. Ano, říkám vám: Toto pokolení stihne (pomsta). Běda vám, znalci Zákona! Odstranili jste klíč k poznání. Sami jste (k němu) nedošli, a těm, kdo k němu chtěli dojít, jste v tom bránili.“ Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet a zahrnovat ho spoustou otázek. Přitom na něj číhali, aby ho mohli chytit za slovo.

Komentář: Řím 3,21-30a
Ospravedlnění, plynoucí z víry v jediného Boha, je i dnes aktuální si uvědomit: Jeho velkorysost, která zahrnuje všechny, kdo uctívají ne snad „mou představu Boha“, mě má naplnit radostí z Jeho velikosti.

20.10.

Řím 4,1-8

Bratři! Čeho dosáhl Abrahám, náš tělesný praotec? Kdyby totiž Abrahám dosáhl ospravedlnění na základě toho, co vykonal, měl by se proč chlubit, ale ne před Bohem. Vždyť co říká Písmo? `Abrahám Bohu uvěřil, a bylo mu to uznáno za spravedlnost.' Kdo pracuje, tomu se přece mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo nekoná (skutky Zákona), ale věří tomu, který ospravedlňuje hříšníka, tomu se ta víra uznává za spravedlnost. Tak už David blahoslaví člověka, kterému Bůh – nezávisle na skutcích – přičítá něco za spravedlnost: `Blaze těm, kterým jsou špatnosti odpuštěny a jejich hříchy jsou přikryty. Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.'

Lk 12,1-7

Kolem Ježíše se shromáždilo tak obrovské množství (lidí), že se div neušlapali. Začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Varujte se farizejského kvasu, to znamená pokrytectví! Nic není zahaleného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Proto všechno, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pošeptali do ucha za zavřenými dveřmi, bude rozhlášeno ze střech. Říkám vám, moji přátelé: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale potom už nemají, co by ještě udělali. Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který když usmrtí, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám: toho se bojte! Copak se neprodává pět vrabců za dva halíře? A ani jediný z nich není u Boha zapomenut. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se! Máte větší cenu než všichni vrabci!“

Komentář: Řím 4,1-8
Ne naše zásluhy, ale víra v Jeho dobrotu a vědomí naší závislosti na Bohu je to, co právě Jemu dělá radost. Mé skutky zbožnosti i modlitby ať jsou prodchnuté tímto vědomím!

21.10.

Řím 4,13.16-18

Bratři! Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na Zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem – jak stojí v Písmu: `Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' – před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: `Tak četné bude tvé potomstvo!'

Lk 12,8-12

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly. Kdo však mě před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo by se však rouhal Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude. Až vás budou předvádět do synagog na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. V tu chvíli vás totiž Duch svatý poučí, co je třeba říci.“

Komentář: Řím 4,13.16-18
Abrahám, otec víry, který se odhodlal dát Bohu to nejcennější, kéž je i mým průvodcem v situacích, kdy nemohu pochopit Boží vůli… Tak budu i já Abrahámovým „dítětem“.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/



VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
http://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/



BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz