15. 10. 2006

28. neděle v mezidobí

V eucharistické modlitbě, o které v našich úvodech do nedělní liturgie hovoříme, zaznívá zpráva o ustanovení a proměnění. Tuto zprávu zachytila synoptická evangelia a také apoštol Pavel ve svém prvním listě Korinťanům. Slovy a úkony Kristovými („Vzal chléb, požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl…“), se koná oběť, kterou Kristus ustanovil při Poslední večeři, když obětoval své tělo a krev pod způsobami chleba a vína, dal je apoštolům k jídlu a pití a dal jim příkaz, aby nepřetržitě slavili toto tajemství. Potom, co kněz pronesl slova proměňování a poklekl, zpěvem nebo recitací vybízí shromáždění, aby proneslo „Tajemství víry“. V jedné instrukci se k tomu říká, že pokud samo tajemství víry namísto věřících začíná a pronáší kněz, je to stejně nesprávné, jako kdyby věřící místo kněze pronášeli slova proměňování.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Máme tu ozvěnu Šalamounovy modlitby (1 Kr 3,6-13), v které mladičký král upřednostnil Boží moudrost před čímkoli jiným. I autor knihy Moudrosti (žijící v Egyptě v 1. st. před Kr.) si osvojil tento Šalamounův postoj.

Mdr 7,7-11

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro.
Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

ŽALM 90

Odpověď: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, – za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, – tvá sláva jejich synům. – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ

V těchto dvou verších autor vypracovává sugestivní teologii Božího slova (Iz 55,11; Jer 23,29; Mdr 18,15), které zaznělo už ústy Mojžíše (3,5) a „naplno“ pak v Kristu (1,2). Přijetím tohoto slova se rozhoduje o našem osudu, proto je tak nutná „povolnost“, „poddanost“ vůči tomuto slovu – tím spíš, že toto slovo má moc rozdělovat, soudit, a v tomto smyslu je živé a mocné (určuje naši budoucnost).

Žid 4,12-13

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM

Není možné opustit dobré věci… bez poznání toho Lepšího. Proto ne nadarmo Kristus hned ze začátku „přesměrovává“ pozornost mladíka na toho, který je Dobrý. Ale to není jediný Kristův trik, jak vymanit tohoto člověka z pout majetku: Kristus na něj pohlédne s láskou, ujistí ho, že „opuštěním všeho o nic nepřijde“, protože bude mít poklad v nebi. A nakonec přichází kategorický výrok, že opustit majetek je nemožné pro člověka, ale možné pro Boha.

Mk 10,17-30

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!“
On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“
Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“
Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“
Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“
Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“
Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.“

K ZAMYŠLENÍ

Kéž nám Pán dá dar Ducha svatého, pravou moudrost. Hledání moudrosti je v posledku hledáním života v Bohu, Boha samotného. Takové hledání se může setkat s překážkami a obtížemi. Je také tolik jiných a velmi lákavých nabídek. Dnešní liturgická čtení nám představila krále Šalomouna a učedníky, kteří potom, co prosili a hledali, pravou moudrost našli. Slyšeli jsme však také o bohatém člověku, příliš fixovaném na své hmotné bohatství, který i přes relativně správné úsilí: „To všecko jsem dodržoval od svého mládí…“ (Mk 10,20), pravou moudrost nenašel. Chyběl mu totiž jediný, ale podstatný krok. Kéž nám dá Pán sílu Ducha svatého, abychom se odvážili nalezenou moudrost následovat a cele se jí odevzdat, abychom učinili ten rozhodující krok.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

16. 10.

Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1

Lk 11,29-32

Komentář: Lk 11,29-32
Není třeba hledat další znamení, výroky, zjevení. Ježíš přišel, otevřel nám cestu k Otci a čeká na mou odpověď, na moje rozhodnutí, na mé vydání se na cestu.

17. 10.

Gal 5,1-6

Lk 11,37-41

Komentář: Gal 5,1-6
„Očekávající víra, která se projevuje láskou“ – to má být obsahem, „čistotou“ našeho nitra i vnějšího jednání.

18. 10. Svátek sv. Lukáše

2 Tim 4,9-17b

Lk 10,1-9

Komentář: 2 Tim 4,9-17b
Lukáš poskytuje útěchu Pavlovi při jeho věznění, když jej ostatní opustili. Komu já dnes mohu prosvětlit jeho samotu?

19. 10.

Ef 1,1-10

Lk 11,47-54

Komentář: Ef 1,1-10
Jsme „přijati za Boží děti, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti“. A je to naše základní poslání: svým životem vzdávat chválu…

20. 10.

Ef 1,11-14

Lk 12,1-7

Komentář: Ef 1,11-14
Včerejší téma – chvála Boží – se zde objevuje znovu, dokonce dvakrát. Opět jsem zván(a), abych dnes svým životem sloužil(a) „ke chvále jeho božské velebnosti“.

21. 10.

Ef 1,15-23

Lk 12,8-12

Komentář: Ef 1,15-23
Pavel se raduje z víry Efezanů; jak je tomu u mne? Z čeho všeho se mohu radovat – v životě své farnosti, v životě svém – za co mohu Bohu děkovat (a zároveň prosit o posílení, povzbuzení)?