14. 10. 2001

28. neděle v mezidobí

Ke slavení eucharistie se scházíme jako církev, která je složena z konkrétních lidí. A každý z nás si nese s sebou svůj život, své naděje, své bolesti, své starosti o druhé. Máme je nechat všechny takříkajíc před branami kostela? Jistě ne! Protože Ježíš je ten, kdo proměňuje všechno: svým odpuštěním, svou láskou, svou Boží mocí. A tak tedy vezměme všechno s sebou a co možná všechno mu předejme. K záchraně, ke spáse - vždyť právě proto on sám přišel. A naše víra, i když třeba slabá, se v tomto společenství posílí: nescházíme se jako lidé bez chyb a bez bolestí, ale jako potřební, kteří se ve všech svých potřebách s důvěrou obracejí k Ježíši.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Náman, Aramejec, velitel aramejského vojska se setkává s Hospodinovým působením. Je to vlastně jedna z prvních starozákonních zpráv o Hospodinově universalitě. Hospodin je Bůh každého národa. Skrze Izraelského proroka Elizea se s Hospodinem setkává i Aramejec Náman.

2 Král 5,14-17

Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka."
Elizeus odpověděl: "Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!" Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel.
Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."

ŽALM 98

Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, - neboť učinil podivuhodné věci. - Vítězství je dílem jeho pravice, - jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, - před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. - Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost - Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely - spásu našeho Boha. - Jásejte Hospodinu, všechny země, - radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ

Svatý Pavel je mistr slova. Obsah toho, co je jeho evangeliem, jeho radostnou zvěstí, přetíná v tomto čtení na dvě části svědectvím o tom, jak někdy může vypadat život podle ní.

2 Tim 2,8-13

Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše.
Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Aleluja.

EVANGELIUM

Mnoho je těch, kterým Hospodin prokazuje nádherná dobrodiní, ale málo je těch, kteří si všimnou toho, že Bůh je ten, kdo v jejich životě jednal. Jádrem tohoto textu jsou slova „všimnout si“, „uvidět“, „poznat“. Jen jeden malomocný poznal, že ten, který jednal, byl Bůh a reagoval na to adekvátně, tedy díkučiněním. Výsledkem tohoto procesu je nejen uzdravení, ale i záchrana.

Lk 17,11-19

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!"
Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni.
Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila."

K ZAMYŠLENÍ

Každý člověk, který něčím trpí a strádá chce, aby mu bylo pomoženo. To je nejen pochopitelné, to je také v souladu s celým plánem stvoření. Vždyť Bůh stvořil všechno jako dobré a chtěl, aby to dobrým bylo i nadále. Zlo, bolest, poruchy Božího stvoření - to všechno je nějakým způsobem důsledek lidského porušení, důsledek hříchu. Ale když je člověku v jeho trápení pomoženo, není přeci jen ještě u cíle. Cílem pro člověka totiž není bezchybné fungování, odstranění trápení, cílem je až Bůh sám. Tedy nalézt Boha - to je to, oč v posledku jde. A v našem evangeliu tohoto cíle dosáhl právě ten, od koho se to nejméně očekávalo: Samařan, cizinec. Člověk, který neměl pravou víru, který nepatřil k vyvolenému národu, ale měl otevřené, ryzí srdce, a proto došel k cíli. A dal to najevo - v Ježíši se poklonil Bohu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Památka sv. Terezie od Ježíše

Řím 8,22-27

Jan 15,1-8

Komentář: Řím 8,22-27
Zrání v životě v Duchu je úzce spojeno se zráním naší modlitby. Žádné sebevětší obdarování nám nemá bránit v očekávání ještě hlubšího vztahu s Bohem. Důvěra v bezradnosti a přenechání vlastní „práce“ Duchu Božímu je cestou, kterou šla i sv. Terezie.

Řím 1,16-25

Lk 11,37-41

Komentář: Řím 1,16-25
Svatý Pavel je na evangelium a na Krista patřičně hrdý, ale nikoli povýšený. Není hrdý na sebe a na své schopnosti. A také se jasně přiznává k svému židovství. Skrze tento národ skutečně přišlo evangelium do světa mezi nás, ke mně i k tobě. Proto je velmi dobré na tento národ pamatovat v modlitbě, jak nás tomu učí Velkopáteční přímluvy.

Památka sv. Ignáce z Antiochie

Flp 3,17 - 4,1

Jan 12,24-26

Komentář: Flp 3,17 - 4,1
V životě a mučednické smrti sv. biskupa Ignáce z Antiochie se zrcadlí podobná radikální odevzdanost Kristu a zároveň i něžná pastýřská láska ke svěřené obci, jaká na nás dýchá z listů sv. Pavla. Nebylo by to skvělé mít takového pastýře (biskupy, kněze, jáhny)? Ale nebylo by stejně skvělé, kdybychom my byli jejich „radostí a korunou“?

Svátek sv. Lukáše

Tim 4,9-17b

Lk 10,1-9

Komentář: Lk 10,1-9
Je zajímavé si všimnout, že Ježíš říká apoštolům „proste Pána žní, aby poslal dělníky na svou žeň“, avšak zároveň posílá tyto své apoštoly na tuto žeň. Jak je často snadné skrýt se za modlitbami o „dělníky“, a přitom nechtít hnout prstem pro Boží království! Nejsem také takový?

Řím 4,1-8

Lk 12,1-7

Komentář: Řím 4,1-8
Abrahám – otec naší víry. Uvěřil Bohu a šel podle jeho slova s ním. Vzor pro každou dobu, pro každého věřícího.

Řím 4,13.16-18

Lk 12,8-12

Komentář: Řím 4,13.16-18
Bůh dokáže nemožné. On může přinést naději do beznaděje. V kterých beznadějných situacích se můžeš otevřít Boží naději?