27. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Dříve než Mojžíšovy knihy představí Zákon, uvádějí čtenáře do souvislostí. První z nich je vznik světa. Tento úvod má jedenáct kapitol. Zdá se, že se v něm prolíná více pramenů. Proto se stvoření v 1. kapitole Genesis částečně liší od zprávy, kterou čteme. Ta zřejmě pochází již z 10. stol. př. n. l. Pomocí příběhu vysvětluje autor základní pravdu o stvoření: člověk je jedinečný uprostřed všech tvorů. Poslední věta bude klíčová pro dnešní evangelium.

Gn 2,18-24

Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“
Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.
Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.
Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“
Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

ŽALM 128

Žalm již reaguje na téma manželství, o které půjde v evangeliu. Zdařilé manželství je důvodem modlitby díků!

Odpověď: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře.
Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu.
Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.
Abys viděl syny svých synů: – Pokoj v Izraeli!

2. ČTENÍ

Až do konce liturgického roku budeme číst list Židům. Jde o systematicky koncipovaný text. Klíčem k dnešní perikopě je věta: „Jestliže už slovo zákona… bylo pevné a… každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (Žid 2,2-3). Tento úryvek odkazuje na spásu a zásadní dogma: Co Kristus sám přijal (tělo, lidství), to také vykoupil.

Žid 2,9-11

Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt.
Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM

V této části evangelia (od Mk 6-10) se soustředí pohled na Ježíšovu péči o učedníky. Jim vše pečlivě vysvětluje. Všimněme si posunu, který stojí mezi veřejným slovem a vysvětlením učedníkům. Ti dostávají praktický návod, jak posoudit reálný případ a neublížit náročným požadavkem ve složitých situacích života. Hned vzápětí Marek dokresluje vazbu mezi manželstvím a dětmi.

Mk 10,2-16

Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých.
Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“
Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“
Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“
Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

K ZAMYŠLENÍ

Když potkáváme manželské páry, nejednou vidíme, jak je soužití náročné. Ideál „jednoho těla a jedné duše“ je značně vysoký. A přeci Ježíš tento ideál pevně zachovává. Možná stojí za to ptát se po našem vztahu mezi ideálem a naší vlastní praxí. Bez ideálů se jen obtížně buduje kvalita. Platí to ale i naopak! Ideál neznamená, že kdo ho nedosáhl v plnosti, je vyloučen, ponížen, odsouzen… Farizeové Ježíše zkouší, nechtějí diskutovat, pozitivně spolupracovat. Chtějí Ježíše osočit z „liberalismu“, tedy odhození zásad. Ale Ježíš celou otázku staví do zcela jiné roviny. Nejde o normy a zásady. Jde o „srdce“. Z praxe víme, že nejen „tvrdost“ má rozměr jak neochoty slyšet a porozumět druhému, tak také neochoty jít k jádru věci, vztah budovat, zajímat se o něj. Zkusme právě dnes pozvat Ježíše do partnerských vztahů našich vlastních či do vztahů našich blízkých a prosit o dar otevřeného milujícího srdce.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 10.

Gal 1,6-12

Lk 10,25-37

Komentář: Gal 1,6-12
Pavel si stojí nikoli na svém, ale na tom, co je Boží, na evangeliu, které od něj pochází a jehož je Pavel služebníkem. A zve mne ke stejnému postoji, nesnažit se získat si přízeň u lidí, ale vytrvat ve věrnosti Kristovu evangeliu.

9. 10.

Gal 1,13-24

Lk 10,38-42

Komentář: Lk 10,38-42
Slož i ty dnes všechny své starosti k Ježíšovým nohám, pohlédni na jeho tvář a naslouchej jeho slovům...

10. 10.

Gal 2,1-2.7-14

Lk 11,1-4

Komentář: Lk 11,1-4
Vezmi si jednu prosbu z Lukášovy verze Otčenáše do své dnešní modlitby a do všeho svého konání.

11. 10.

Gal 3,1-5

Lk 11,5-13

Komentář: Lk 11,5-13
Ježíš tě zve k vytrvalosti – v hledání, v prosbách, v touze po vejití. I tebe zve k důvěře, že tvůj nebeský Otec tě chce znovu obdarovat svým Duchem.

12. 10.

Gal 3,7-14

Lk 11,15-26

Komentář: Lk 11,15-26
„Rozdvojené království zpustne“ – kde v mém životě není Kristus králem? Kam jsem ho ještě zcela nepustil, kde jsem mu zcela neotevřel?

13. 10.

Gal 3,22-29

Lk 11,27-28

Komentář: Lk 11,27-28
Mariinou zásluhou není to, že Krista počala, ale že odpověděla na Boží pozvání a jeho slovo zachovávala. V tom je pro mne vzorem i výzvou.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/