5. 10. 2008

27. neděle v mezidobí - cyklus A

Konstituce II. vatikánského koncilu O posvátné liturgii říká v čl. 7: "Právem se tedy liturgie považuje za výkon kněžské služby Ježíše Krista, v němž se smysly poznatelnými znameními naznačuje a způsobem jednotlivým znamením vlastním uskutečňuje posvěcení člověka, a tajemné tělo Ježíše Krista, totiž hlava a jeho údy, vykonávají celou veřejnou bohoslužbu". Znamení je věc, úkon nebo slovo, které vyjadřují něco jiného. Je něco takového potřeba a musíme to mít v liturgii? Jistě. Tajemnou milost, kterou nám Bůh uděluje, nemůžeme vidět ani hmatat, protože je nehmotná, ba chceme-li vejít do spojení s nehmotným Bohem, musíme k tomu mít prostředky, které Bůh (nebo v jeho zastoupení církev) určil a které jsou lidské přirozenosti přijatelné. Kdybychom si chtěli sami o své vůli vybrat prostředky, kterými bychom měli Boha dosáhnout a získat jeho milost, dopouštěli bychom se čarodějnictví a naše prostředky by byly magické. Kdyby nebyly takové, abychom v nich naznačovanou věc spatřovali, byly by zbytečné. Proto je velmi důležité, aby znamení, která nám neviditelnou milost nejen naznačují, nýbrž současně i uskutečňují, byla zvolena patřičnou autoritou a současně byla snadno poznatelná. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 43n).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Prorok zpívá píseň o vinici (o Izraeli) svému milému (Hospodinu). V první části vyjmenovává projevy Boží péče. V druhé části promlouvá Bůh a vyčítá chybějící odezvu lidu. V poslední části samotný prorok vykládá tuto píseň.

Iz 5,1-7

Zazpívám píseň svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!

ŽALM 80

Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, – vyhnals pohany a zasadils ji. – Vyhnala své ratolesti až k moři – a své úponky až k Řece.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? – Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. – Pustoší ji kanec z lesa – a polní zvěř ji spásá.
Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval!
Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. – Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, – rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

2. ČTENÍ

Dvě jsou části tohoto úryvku:
Zaprvé: nenechat se pohltit starostmi není snadné – proto Pavel dává konkrétní návod: odevzdávat problémy v modlitbě s děkováním, tj. s jistotou, že Bůh vidí a stará se. Zadruhé: v nekřesťanském světě jsou často přítomny opravdové hodnoty – věřící je jako takové uznává a přijímá. Neztrácí přitom svoji křesťanskou identitu a nezapomíná na to, co je specifické pro evangelium.

Flp 4,6-9

(Bratři a sestry!) O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Konečně, (bratři a sestry), mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Izrael byl privilegovaný národ, který se těšil zvláštní Boží péči. To však nebylo "jen tak" – očekávalo se, že ve svůj čas (v čase Ježíšova působení) přinese plody ("důstojnost zavazuje"). To se však nestalo. Proto je "Boží království" dáno "pohanům" – opět s nadějí, že oni ponesou plody. Není možné pojmout církev jako nečinnou a neplodnou.

Mt 21,33-43

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
"Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ´Na mého syna budou mít ohled.´
Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ´To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!´ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmu: ´Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné´? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

K ZAMYŠLENÍ

Prorok Izaiáš vyjádřil úžasným způsobem, slovní hříčkou hebrejského originálu, velké zklamání Boha: "Čekal spravedlnost (mišpat), a hle – nepravost (mispah); čekal právo (sedaqah), a hle – bezpráví (seàqah) (Iz 5,7). Nespravedlnost je zápornou odpovědí, kterou člověk staví proti naději a důvěře, kterou do něj Bůh vkládá. Zklamání Boha je pak vystupňováno v dnešním podobenství Matoušova evangelia: odmítnutí Boha je naprosté a dostane dokonce rozměr odstranění Syna. Boží naděje, třebas zklamaná, však nikdy neumírá! Vinice je svěřena novému lidu, nám. Nežijme však v iluzi a nenárokujme si právo na spásu. Ta vždycky zůstane darem, který se šíří se vzrůstajícím dialogem lásky, neznající slovní hříčky, ale upřímnost, otevřenost, ochotu a pozitivní odpověď vzhledem k Boží naději.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 10.

Gal 1,6-12

Lk 10,25-37

Komentář: Gal 1,6-12
Být Kristovým učedníkem, jeho učednicí, neznamená být s každým zadobře, s každým souhlasit, ale usilovat o naplňování Kristova evangelia a ozvat se proti jeho zkreslování, zlehčování, ...

7. 10.

Gal 1,13-24

Lk 10,38-42

Komentář: Lk 10,38-42
Naslouchat Kristu – být jeho učednicí, učedníkem, tak jak si to vybrala Marie – je tou nejlepší cestou. Naslouchání (učednictví) se pak samozřejmě musí projevit v mých činech.

8. 10.

Gal 2,1-2.7-14

Lk 11,1-4

Komentář: Lk 11,1-4
Stojím o to, abych rostl ve své modlitbě, aby mě Pán učil se modlit? Nemám jen své navyklé způsoby? Může do nich Ježíš vstoupit a ke mně promluvit? Učit mě modlit se?

9. 10.

Gal 3,1-5

Lk 11,5-13

Komentář: Lk 11,5-13
Dnešní úryvek mne vyzývá k neodbytnosti (vytrvalosti) při hledání Božích cest, Boha samotného i při úsilí o obnovení daru Ducha na mé cestě k Pánu.