27. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a vše, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Prorok zpívá píseň o vinici (o Izraeli) svému milému (Hospodinu). V první části vyjmenovává projevy Boží péče. V druhé části promlouvá Bůh a vyčítá chybějící odezvu lidu. V poslední části samotný prorok vykládá tuto píseň.

Iz 5,1-7

Zazpívám (píseň) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji šlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.

Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.

Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!

ŽALM 80

Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, - vyhnals pohany a zasadils ji. - Vyhnala své ratolesti až k moři - a své úponky až k Řece.

Proč jsi dal strhnout její ohradu? - Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. -Pustoší ji kanec z lesa - a polní zvěř ji spásá.

Bože zástupů, vrať se, - shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! - Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, - výhonek, který sis vypěstoval!

Už od tebe neustoupíme, - zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. - Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, - rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

2. ČTENÍ

Dvě jsou části tohoto úryvku:
1) Nenechat se pohltit starostmi není snadné - proto Pavel dává konkrétní návod: odevzdávat problémy modlitbě s děkováním, tj. s jistotou, že Bůh vidí a stará se.
2) V nekřesťanském světě jsou často přítomny opravdové hodnoty: věřící je jako takové uznává a přijímá. Neztrácí přitom svoji křesťanskou identitu a nezapomíná na to, co je specifické pro evangelium.

Flp 4,6-9

Bratři! O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Izrael byl privilegovaný národ, který se těšil zvláštní Boží péči. To však nebylo ”jen tak” - očekávalo se, že ve svůj čas (v čase Ježíšova působení) přinese plody (”důstojnost zavazuje”). To se tak nestalo. Proto je ”Boží království” dáno ”pohanům” - opět s nadějí, že oni ponesou plody. Není možné pojmout církev jako nečinnou a neplodnou.

Mt 21,33-43

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
”Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.

Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: Na mého syna budou mít ohled.
Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše! A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?”

Odpověděli mu: ”Krutě ty zlosyny zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.”

Ježíš jim řekl: ”Nečetli jste nikdy v Písmě: Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.”

K ZAMYŠLENÍ

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je samo o sobě už velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gal 1,6-12

Lk 10,25-37

Komentář: Gal 1,6-12
To je zajímavé! Asi bychom na tomto místě nesdíleli Pavlovu vášnivost, jeho nekompromisní slova - ledaže bychom považovali evangelium za…

Gal 1,13-24

Lk 10,38-42

Komentář: Gal 1,13-24
Podobně jako Pavel i my si můžeme promítnout celou svoji minulost s jejími stinnými (ale i světlými!) místy, a uvědomit si ”Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral…”.

Gal 2,1-2.7-14

Lk 11,1-4

Komentář: Gal 2,1-2.7-14
Nakolik byl Pavel obdařen ”shůry” (přijal evangelium přímo ”od Boha”!), natolik chtěl být potvrzen ”zdola”. Pro nás poučné, zvlášť v době, kdy se razí heslo ”církev ne!”

Gal 3,1-5

Lk 11,5-13

Komentář: Gal 3,1-5
Na tomto místě výraz ”končit tělem” neznamená ani tak končit u hříšných (”tělesných”) skutků, ale u projevů spoléhání na vlastní spravedlnost, na sebe, na své skutky. Žít Duchem pak znamená spoléhat na milost, žít z víry v Kristovu smrt za mne.

Gal 3,7-14

Lk 11,15-26

Komentář: Gal 3,7-14
Kristus vzal na sebe moje prokletí - moji prázdnotu, frustraci, vnitřní rozpolcenost, odloučení od Boha… Postav si před oči takového Krista a… poděkuj mu.

Gal 3,22-29

Lk 11,27-28

Komentář: Gal 3,22-29
Už není Žid nebo Řek, muž nebo žena. A toto je třeba stále znovu připomínat, zvlášť tehdy, když se v církvi ”zdůrazňuje postavení”. Díky křtu máme všichni stejnou důstojnost.