1. 10. 2006

26. neděle v mezidobí

Při každé mši svaté zaznívá eucharistická modlitba. V ní je naše díkůvzdání, vyjádřené zvláště prefací: Kněz jménem veškerého svatého lidu oslavuje Boha Otce a vzdává mu díky za celé dílo spásy nebo za jeho určitou část podle různého charakteru dne, svátku či doby. Po prefaci se celé shromáždění připojuje k nebeským zástupům a zpívá Svatý, Svatý, Svatý; tato aklamace – zvolání je součástí eucharistické modlitby, pronášejí ji všichni společně s knězem. (Všeobecné pokyny k Římskému misálu, č. 79) Bylo by škoda mlčet tam, kde máme spojit svůj hlas s hlasem celé církve, i té vítězné! Znovu si uvědomujeme, že liturgie celé mše je dialogem a že slovo každého účastníka má svůj velký význam.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Reptání izraelského lidu na poušti vyvolává Mojžíšovu skleslost a beznaději: nemá už sílu unést tento lid. Hospodin proto zmocňuje ke službě vedení dalších sedmdesát starců – ti mají nést břímě vedení spolu s Mojžíšem.

Nm 11,25-29

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

ŽALM 19

Odpověď: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Tvůj služebník si na ně dává pozor – a velmi bedlivě je zachovává. – Kdo však pozná každé pochybení? – Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
Chraň svého služebníka před zpupností, – ať mě neovládne! – Pak budu bez úhony – a vyvaruji se velkého hříchu.

2. ČTENÍ

Tvrdá Jakubova slova, v duchu starozákonních proroků, nejsou zaměřená proti bohatým všeobecně, ale spíš proti bohatým, kteří nedbali o chudé, utiskovali je a využívali. Jedná se vlastně o odsouzení chtivosti, která vede k sobeckému užívání si a netečnosti vůči druhým.

Jak 5,1-6

Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš rozšiřuje pohled učedníků, aby neviděli pouze svoji vlastní „skupinu“: ke Kristu patří i ten, kdo není ve stejné skupině jako oni. Tím Ježíš odbourává veškeré sektářské a elitářské smýšlení učedníků.

Mk 9,38-43.45.47-48

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.
Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

K ZAMYŠLENÍ

„Bránili jsme mu (v hlásání slova), protože není tvým učedníkem“, chlubí se apoštolové Ježíšovi svou starostlivostí a svým zásahem. V jejich slovech však je velké pokušení uzavřenosti a sektářství. Pokušení utvořit si monopol na Boha a na jeho slovo. Pokušení vyhradit si skutky lásky jen pro sebe. V jakési snaze o uchování čistoty víry – jak ji my sami chápeme – nepřipouštíme jakýkoli jiný odlišný projev. Je tak obdivuhodná a uzdravující odpověď Mojžíše (a to jsme ve Starém zákoně!): „Kéž by všichni byli Hospodinovými proroky“. Nebo Ježíšovo slovo: „Kdo není proti nám, je s námi“. „Každý člověk je nositelem Boha a pravdy,“ řekl B. Pascal. Nezapomínejme na to, prosím.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 10.

Job 1,6-22

Lk 9,46-50

Komentář: Job 1,6-22
Jobova nezlomenost („Hospodin dal, …“) se zdá být pro člověka až nemožná. Přesto jsme i my v každé (nejen těžké) situaci svého života pozváni k Boží chvále.

3. 10.

Job 3,1-3.11-17.20-23

Lk 9,51-56

Komentář: Lk 9,51-56
Nepřijetí našich dobře míněných snah nemá být důvodem k ukončení vztahu, k rezignaci, k odříznutí se od daného člověka. Možná ten pravý čas teprve přijde…

4. 10.

Job 9,1-12.14-16

Lk 9,57-62

Komentář: Lk 9,57-62
Pokušení obracet se zpátky, ke starým způsobům života, je nejspíše přítomné i v mém životě. Nemám se jím dát svést.

5. 10.

Job 19,21-27

Lk 10,1-12

Komentář: Lk 10,1-12
Jako Boží vyslanci máme být těmi, kteří přinášejí pokoj pramenící z našeho setkání (a smíření) s Bohem. Pokoj, který má být předáván dál a přivádět druhé k setkání s Dárcem pokoje.

6. 10.

Job 38,1.12-21; 40,3-5

Lk 10,13-16

Komentář: Job 38,1.12-21; 40,3-5
Boží velikost je nekonečná, přesto se Bůh zajímá o Joba i o každého z nás. Ke každému z nás přichází a chce přebývat v jeho srdci, působit v jeho životě. I dnes.

7. 10.

Job 42,1-3.5-6.12-16

Lk 10,17-24

Komentář: Job 42,1-3.5-6.12-16
Job – i přes své „dohadování“ s Hospodinem – obstál ve zkoušce. Díky Ježíši – díky našemu vykoupení – obstojíme před Hospodinem i přes naše opakované prohry v nejrůzněj¬ších „zkouškách“. Chvalme jej a čerpejme u něj svou sílu pro čas zkoušek.