26. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento text představuje určitý průlom ve starozákonní teologii. Zatímco předtím převažovalo pojetí kolektivní viny a odpovědnosti (Ez 18,2), nyní se jasně ohlašuje, že každý je odpovědný za skutky své, a ne svých předků (18,2-4).

Ez 18,25-28

Toto praví Hospodin: ”Říkáte: Pán nejedná správně! Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.

Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.”

ŽALM 25

Odpověď: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, - a pouč mě o svých stezkách. - Veď mě ve své pravdě a uč mě, - neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, - nepřestávám v tebe důvěřovat.

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, - na své milosrdenství, které trvá věčně. - Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, - pamatuj na mě ve svém milosrdenství - pro svou dobrotivost, Hospodine!

Hospodin je dobrý a dokonalý, - proto ukazuje hříšníkům cestu. - Pokorné vede k správnému jednání, - pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

Jednomyslnost, stejná láska - to není nabádání k uniformitě, ale k stejnému postoji nezištné lásky, která hledá to, co prospívá druhému (pokora zde není míněna jako sebepodceňování, ale jako ponížení ke službě). V tom je vrcholným příkladem sám Kristus, a proto je připojen chvalozpěv o jeho ponížení kvůli člověku, v jeho prospěch.

Flp 2,1-11

Bratři!
Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM

Po několik neděl budeme číst texty o Ježíšově střetu s náboženskou elitou v Izraeli - tento slovní střet předchází odsouzení a ukřižování. Dnešní text je velmi dobře strukturován: nejprve podobenství, pak otázka, nakonec aplikace na posluchače.

Mt 21,28-32

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
”Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: Synu, jdi dnes pracovat na vinici. On odpověděl: Mně se nechce, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: Ano, pane, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?”
Odpověděli mu: ”Ten první.”

Ježíš jim řekl: ”Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.”

K ZAMYŠLENÍ

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: ”Ne!” a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše ”Ano!” je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Job 1,6-22

Lk 9,46-50

Komentář: Job 1,6-22
Kniha Job patří do tzv. mudroslovné literatury. A už Jobův postoj tváří v tvář citelnému neštěstí je pro nás podnětem k přemýšlení o tom, jak vypadá moudrá reakce v nepříznivých okolnostech.

Job 3,1-3.11-17.20-23

Lk 9,51-56

Komentář: Job 3,1-3.11-17.20-23
Přetlak rodí… bědování, naříkání (a někdy i nadávání). A svalit veškerou vinu na Boha bývá nasnadě. Nemusíme se ztotožnit s Jobovým postojem, ale na druhé straně nemusíme v sobě tlačit negativní pocity: můžeme je vylévat před Bohem. S důvěrou, že on je opravdu dobrý.

2. 10. Památka Svatých andělů strážných

Ex 23,20-23a

Mt 18,1-5.10

Komentář: Ex 23,20-23a
Další Boží dar, další důkaz starostlivé Boží lásky, která nás sleduje… na každém kroku.

Job 19,21-27

Lk 10,1-12

Komentář: Job 19,21-27
Skoro se nám nechce uvěřit, že taková slova (a s takovým přesvědčením) byla řečena daleko před Kristovým příchodem, navíc vložena do úst člověku těžce zkoušenému. I tato slova jsou projevem moudrého postoje.

Job 38,1.12-21; 40,3-5

Lk 10,13-16

Komentář: Job 38,1.12-21; 40,3-5
Skoro vrchol mudrosloví - mistrně se zde předkládá, jak jsou ohraničené lidské možnosti poznání… a jak relativní jsou lidské soudy.

Job 42,1-3.5-6.12-16

Lk 10,17-24

Komentář: Job 42,1-3.5-6.12-16
Byla by to škoda rozmělnit nádherné Jobovy výroky. Určitě však stojí za to se nad nimi zamyslet… a uložit do srdce.